Botič

Od Grace and Frankie mám ten problém, že bych chtěl vidět hrát Jane Fondu už jenom s Lily Tomlin. Nicméně Book Club jí našel tři staronové důstojné spoluhráčky a nutno říct, že je to zábava na úrovni. Klidně bych si dal hned pokračování.

I přes všechnu tu tíhu, příjemně optimistická podívaná s velkým srdcem a plná naděje.

Feministický heist okořeněný o kritický komentář na současnou Ameriku. Má to silné momenty, to bez pochyby, ale díky odtažitosti hlavních postav a prakticky neexistujícímu ani nějak budovanému vztahu mezi nimi mě Vdovy nechaly víceméně chladným.

Miluju to v týhle a určitě i v každý další dimenzi! #hardcoreorigin

Slušné bludiště myšlenek, nápadů a pocitů zasazené do zdí rozděleného Berlína, kde by se člověk měl pomalu bát víc tančících žen, než Baadera s Meinhofovou. Do sedmdesátkové deprese vysaturované záběry, taneční čísla, z kterých křupou kosti, nepříjemně snové výjevy podepřené hudbou Thoma Yorka a obskurní finále to jsou prvky, které se vypálí do mysli, jako už dlouho nic. Něco na těch artových režisérech je, když se rozhodnou si natočit horor. Tahle Suspiria má rozhodně nakročeno k tomu zařadit se po bok Osvícení a Rosemary má děťátko.

Joeův stalking je místy celkem dost nepříjemnej sledovat, ale člověk se na to nemůže přestat koukat. Paradox, obsese a tak špatný pocity na několika úrovních. Jen teda Guinevere není úplně dobrý vypravěč, nechte to raději na Joeovi. Amorální podívaná, z které budou mít mileniálové vlastně docela radost.

Protivný sprostý holky z 18. století. Opulentní podívaná, která je zákeřná, ale proklatě zábavná.

John Wick 2 je takový ekvivalent porna nebo počítačové hry. Vynikající akce vecpaná do banálního příběhu o pomstě, takže se na ty neskutečně natočené zásuny čepelí a výrony kulek musí pořád čekat. A není jich nakonec tolik, aby přehlušily tu příběhovou vágnost a strnulost.

Taylor je koza, že se s touhle epickou show úplně vyhnula Evropě. Skvěle odvyprávěná, neskutečně zábavná a pod kůži se zadírající dvouhodinovka s drobnou blondýnkou, která jede téměř do roztrhání těla. Záznam z 1989 byl super, ale tohle je snad o úroveň ještě lepší. Těším se na další kapitoly, Taylor.

Na Black Mirror celkem obyčejný příběh, který dělá zvláštním fakt, že si jeho hlavní postava uvědomuje, že je ovládáná někým jiným - divákem. Divákem, který je ale také manipulován a tlačen jít po vyšlapaných cestičkách ke konci, který nejde tak úplně změnit. Hodně frustrující podívaná, která mě místy doháněla k šílenství. Slovo Bandersnatch teď nějakou chvilku nechci slyšet.