Botič

Pro mě víc Noc v muzeu, než Ocelové pěsti. Fajn blbina, kterou nemám potřebu vidět znovu.

Na to, že se tu recykluje mi běhal mráz po zádech slušně.

Po vizuální stránce naleštěná podívaná, která je dotažená do nesmyslu. Netflix z Olihně bude těžit prodejem merche ještě hodně dlouho. Po příběhové stránce neoriginální, ale drsný kousek, od kterého člověk sem tam odvrátí zrak. To, co odlišuje Hru na oliheň od všech těch Battle Royale, Hunger Games nebo Escape rooms je to, jak se každá z her zaměřuje na jinou stránku osobnosti. Škoda jen, že ta nejsilnější stránka se odehraje v epizodě Kganbu, která je absolutním vrcholem sezóny. Závěrečné tři epizody pak v celém kontextu slouží pouze jako servis pro případné další pokračování. Celkem vyměknutí.

Sedmihodinová mše o víře, životě a smrti. Nálepka horor je jen zástěrka. Netflix Flanaganovi nechal evidentně hodně volné ruce. Celé to budování charakterů tu působí jen jako zdlouhavá výplň. Celkově by se příběh vešel do tří maximálně čtyř epizod s výrazně lepším tempem. Místo toho si tu postavy dlouze povídají a filozofují v obýváku, ložnici, na lodi, v kostele. Na papíře to mohlo vypadat zajímavě, ale audiovizuálně to je pro mě nejnepřístupnější Flanagan.

Chytré, vtipné, opulentní, drzé a mnohovrstevnaté dílko s úsměvným pomrkáváním po divákovi ve chvílích, které zdůrazňují sílu nebo absurditu probíhajícího dialogu. Orlando je pro mě nejsilnější v momentu, kdy z pozice ženy dostává košem od svého nápadníka podobným způsobem, jakým dával on sám z pozice muže v úvodu snímku. I přes to, že silných podnětů k zamyšlení nabízí mnohem víc.

Nekompromisně nastavené zrcadlo společnosti a film s hodně úspornou stopáží. Jeden akt navíc by Candyman ještě snesl.

Mary Elizabeth Winstead jede na doraz. Škoda jen, že ve filmu, který nemá moc vysoké ambice.

Prokouknout Wanovu hru tentokrát není až tak těžké, ale sledovat cestu k tomuto momentu je fest zábava.

Malý, milý český příběh bez přehnaného konfliktu zabalený do velkofilmu. Velkofilmu s hodně silnou energií, za kterou stojí ústřední dvojice Neužil, Issová. Jejich výměny jsou to nejlepší, co Zátopek přináší. Smál jsem se, měl jsem husí kůži, i nějaká ta slza se vydala na svůj běh. Jen jsem se po skončení nemohl ubránit pocitu, že jsem se díval na zfilmovaná políčka komiksu od Jaromíra 99 a Jana Nováka. Podívaná je to nádherná, svižná, ale málokdy se dostane pod povrch.

Výborný příběh, dialogy i herci. Nahání se tu občas příliš mnoho zajíců najednou, ale celkově Amanda Peet překvapila a vytasila se s chytrou show, kde mi těch 6 dílů přišlo nakonec málo. Takhle zajímavý a zábavný vzpomínky na svoje studium teda rozhodně nemám.