Botič

Strašný! Co si farmář Zack zasel, to teď sklízí.

Apolitická jízda napříč v křečích se zmítající Amerikou. A to je ten problém. Zcela bez kontextu. Navíc namotané na příběh novinářů, takže to až nebezpečně často působí spíš úsměvně, než děsuplně.

Nepříjemná podívaná, v dobrém slova smyslu. Pryč jsou sluncem zalité italské reálie, černobílý artsy přístup tomu dodává úplně jinou hloubku. Příběhově je Ripley poskládaný podobně jako Netflixovské You, jen si Steven Zaillian občas dává hodně na čas. Sommerso a V Lucio epizody, které si zaslouží snad všechny televizní ceny.

Černobílá část má švih, tah a tempo. Barevná zas zbytečně moc prostoru, na tak málo dramatických not, které Cooper chce, aby zazněly.

Madame Web: The Ultimate Cringe. Ten film nemá ani jednu dobrou (akční) scénu, hlášku, situaci, easter egg. Tady není absolutně nic. Hodně svěží žánrová variace.

Všechny linie, kromě té Paula Antreida, tu působí jako malé ostrůvky živé vody. Vizuálně, herecky, hudebně. Hlavní linka je pak sice monumentální, ale dost často pořádně dusivá. Čekal jsem, že mě Denis Villeneuve dostane do kolen, ale po první projekci se tak úplně nestalo. Update: Na poprvé silný akcent na vzestup mesiáše a manipulace s masami. Na podruhé jsem si to už ale užil víc jako válečný film a na potřetí jako čistou romanci.

Monotónní vesmírná odysea. Na to, jak je kniha vtahující a čtivá je její filmová verze přesným opakem. Technicky i herecky fajn, ale chybí tomu výraznější esence, emoce nějaký náboj, serotonin. I na čistě filozofickou meditaci to bylo málo.

Všechno, všude, najednou. Překombinované, místy až nechutné s naprosto nevyužitým Willem Poulterem. Na papíře to asi vtipné být mohlo, ale na plátně? Ten člověk neměl, co hrát. Vyloženě ne úplné fér hra s diváckým očekáváním. Poslední MARVEL fáze jde úplně mimo mě.

I feel attacked!

Moderně střižená alegorie na všechna špatná rozhodnutí, která dělají puberťáci. Ale taky něčím strašně iritující podívaná.