mortak

Milovaná pohádka mého dětství. A je to neuvěřitelný paradox, že mě chytí za srdce i dnes. Vyjadřuje totiž tím nejčistším způsobem mýtus o muži propadlém temnotě, a čisté ženě spasitelce. A protože jsem ve svém životě viděl mnoho žen, které jsem platonicky miloval, jak si ničí život a duši ve hrách bez výhry "Spas si svého alkoholika", či "Pozvedni jeho duši k bohu a čakrám" (no, povětšinou se pokoušely hrát obě hry dohromady), tak bych tuto pohádku měl nenávidět. Zeman byl však génius, který ten pro obě pohlaví destruktivní mýtus dokázal pojmout tak čistě, a tak pohádkově, a ještě ho naplnit emocemi, že ho nelze nemilovat.

Je to opravdu ve všech směrech obyčejný průměrný noir, ale Bogartův chraplavý hlas ženoucí děj kupředu tomu přidává jednu hvězdu navíc.

Scorsese přepsal román větu po větě do filmu, a ještě ho obdařil nádhernou kamerou a skvělými hereckými výkony. Jenže Šúsaku Endó dosáhl dokonalosti ve formě - jeho román je napsán tak úsporným stylem, že ani jedno slovo nechybí, a ani jedno nepřebývá. Scorsese mnoho věcí rozvádí, a hlavně se často opakuje. Tam kde má Endó jednu větu, jich Scorsese musí použít deset a ještě je v průběhu filmu několikrát recykluje. Ale i tak rozhodně stojí za vidění.

Převlekové komedie nemusím (Charleyho tetu jsem na divadle protrpěl), ale musím uznat, že se Wilderovi po většinu času daří držet v dialozích vražedné tempo s neuvěřitelnou kadencí hlášek, Curtis i Lemmon jsou skvělí, a Monroe nosí neskutečně "hot tits" kostýmy. Zda ale toto všechno stačí pro filmovou hvězdnou síň slávy, nevím. Skvělá oddychová komedie ano, ale jeden z nejlepších filmů všech dob?

Hill se snaží okopírovat styl Leoneho dolarové trilogie a jako režisér a scénárista na to prostě nemá. Naštěstí má eso v rukávu - Charlese Bronsona. Ten je jako nemluvný boxer naprosto dokonalý a jeho "klidná síla" prozařuje celý film. Bohužel se Hill více věnuje Coburnovi, který jako ukecaný sidekick posouvá nic-moc děj svými vylomeninami trhavě dopředu. Škoda, protože Bronsonův "boxer beze jména" by si zasloužil režiséra formátu Sergia Leoneho, a nikoliv béčkaře Hilla.

Je to spíše torzo než plnohodnotný film. Evidentně tu byly ambice, ale takto vystříhané (prý až o hodinu) je to dost podvyživené. Ne že by se nedalo odhadnout, co všechno šlo pryč, na to je scénář až moc jednoduchý, ale ty jednotlivé příběhy lidí, které Arnold vytáhl z bahna, a dal jim práci, by tu gore přehlídku násilí více ospravedlnily. Takto ani divák moc neví, proč ti všichni tak Arnolda žerou, a proč je pro ně táta, či na čem vlastně ujíždí Mireille Enos, a co na ní Worthington vidí, že si ji vzal za manželku. O zabijácích z kartelu ani nemluvě, k těm byl střihač obzvláště nemilosrdný, A tak zbývá jen obyčejné akční béčko, které se snaží ohromit krví a sprostou mluvou, ale na takového Sicaria nemá ani náhodou.

Americká křesťanská morálka má při hodnocení činů jednotlivce jen jednu cestu. A klasický western byl vždy jejím mluvčím. Máme tu toho dobrého s hvězdou, banditu se srdcem na pravém místě, jeho bráchu se srdcem na pravém místě, pro kterého je krev víc než zákon, ženu spasitelku, a taky vnější ohrožení - barbarské Bandoleros. Křesťanská morálka všem rozdala karty už na začátku příběhu, a proto je bohužel střední část příběhu tak nudná. Nic převratného se tu neděje, jen postavy se musí pomalu přesouvat na místo konečného zúčtování, a přitom v dialozích naplnit všechny ty povinné morální dějové zastávky. Bandolero! je i přes své profesionální kvality a krásnou Raquel hlavně připomínkou toho, jak zoufale western potřeboval spasitele v podobě Eastwooda.

Caine hrál v mnoha filmech chladného amorálního zabijáka se srdcem na pravém místě, ale pouze jako Jack Carter překročil hranici béčkových filmů. Některé věci sice již dnes působí přehnaně - jako Carterova neustále zdůrazňovaná potence a nevybíravost v sexu (chudák Britt Ekland angažovaná jako hvězda tu jen pár vteřin masturbuje a mačká si ňadro), ale to vše bohatě vynahrazuje Newcastle s jeho dělnickými domečky, hospůdkami, a s novou výstavbou.

Šílená jízda po horské dráze, kdy jste chvíli na vrcholu a vychutnáváte si genialitu Cohenových vtipů, aby hned na to následoval strmý sešup do fekálního humoru. V kině to tak nevadilo, ale na obrazovce už je vidět ten promarněný potenciál. Cohen jakoby nechtěl u politické satiry moc zůstávat, a tak moc často uhýbá stranou do bezpečí fyzického neškodného humoru. Naštěstí na rozdíl od pozdějšího Grimsbyho je tu těch geniálních fórků ještě docela dost.

Literatura faktu striktně převedena na plátno. Sledování tohoto filmu se rovná četbě Miloše Hubáčka. A to doslova. Není tu hlavní hrdina, jen sled historických události, prokládaný drobnými příhodami, tak jak je zaznamenali historici (telegram, letecká výuka v dvojplošníku, potvrzení útoku na ponorku...). Bohužel, mimo útok samotný je vše natočeno staticky a bez nápadu. Tři hvězdy, protože Nolan se ve svém Dunkirku taky držel historických faktů, ale dokázal celé té události dát neskutečný emoční náboj. A ten Tora!Tora!Tora! zoufale chybí.