mortak

Pro ty, kdo četli o Dunkerku nějakou tu knihu (já nedávno sehnal za dvacku v antikvariátu tuto - Dunkerský zázrak od Waltera Lorda), bylo už z upoutávek jasné, že Nolan bude splétat dohromady střípky osudů popisovaných v těchto knihách. Bohužel mu to nevychází na sto procent, jak si přál. Když se například na plátně na začátku objeví titulek jeden týden, očekávám, že budu moci napočítat šest nocí, a že hrdinové se časem budou alespoň trochu měnit (vousy, oblečení...). O nadužívání "hudby" se bude diskutovat ještě dlouho, ale pravda je, že v tom jejím toku zaniknou mnohé emocionální momenty, a to především smrt. Nolan si ji totiž drží od těla, což v moderním válečném velkofilmu dost vadí. Hrůzu války pocítí divák nejvíce, když umře postava, ke které si vytvořil emocionální pouto, a těch tu moc není. Nolan oslavuje ZÁZRAK, nikoliv náboženský, ale zázrak, který vytvořili lidé na molu, v jachtě, na nebi, kdy přes sílu jejich spolupráce přichází záchrana. Nolanův Dunkerk by se líbil Johnu Wayneovi, ale dle mého je válka je především chaos, bolest, a smrt, a na ně v tomto jinak technicky skvělém filmu nějak nezbylo místo. Dvě mrtvoly houpající se na pár sekund v přílivu asi nejsou skutečným vyjádřením toho, jak to na pláži skutečně vypadalo.

Psychoanalýza v době zombie. Napřed jsou všichni drsňáci, ale když najdou úkryt, ta okoralá slupka spadne, a jsou tu najednou křehcí tápající lidé toužící po lásce a rodině. City ovšem zraňují, a tak rychle zpátky zpátky do tvrďáckého skafandru.... a přes společné nebezpečí až k happyendu. Bohužel zombie jsou tu jen jakýmsi doplňkem k tuctové "coming-to-age-and-family" story, která se ještě k tomu bere smrtelně vážně. Což je úplně stejný vzorec jako například u animované série Doba ledová. Jen místo veverky tu máme zombie a Harrelsona místo Diega.

Bear Island se určitým způsobem vymyká z tvorby Alistaira MacLeana. Jde totiž o čistou detektivku, která nestojí na akci. To se filmařům vůbec nelíbilo, a tak přepisovali a přepisovali, až z knihy nezbyla ve filmu málem ani čárka. Výsledek je pak ve všem průměrný a zaměnitelný dobrodružný film. Mimochodem, kniha je založena na jednom twistu, který v roce 1979 převedl do reality jistý Tony Mendez. Více ve filmu Argo.

V době, kdy neměli režiséři k dispozici výkonné počítače a při ruce partičku programátorů, ale jen nedokonalou mechanickou maketu, museli si hrát s napětím pomocí náznaků a hudby. A taky mít k dispozici pány herce. Kolika režisérům by dnes stačilo mít tři sudy ve vodě a tři chlapy na palubě, aby divákovi běhal mráz po zádech? Jenže tak se právě rodí legendy.

Před sto lety se v komediích nemluvilo, a jen se vršily gagy a honičky v rychlém tempu na sebe. Dnes je komikem každý, kdo umí říci padesátkrát za minutu fuck (to je hint na tebe, Rogene), ale to, co tady předvádí Harold Lloyd, to už dnes nikdo nepřekoná. Tohle je a bude pořád jeden z vrcholů filmové komedie.

Po dvou skvělých úvodních číslech (Omigod You Guys a What You Want) se vše propadne do muzikálového broadwayského průměru, který nenudí, ale na obrazovce nestrhne.

Chan konečně dostal pořádný rozpočet, a tak už nemusí vyplňovat celovečerní stopáž svým ksichtěním, ale může se soustředit na akci, akci, a zase akci, tentokrát povětšinou ve stylu němých grotesek (a s jednou velmi povedenou citací).

Tento film by milovali padouši z bondovek. Zkažené lidstvo se zmítá ve smrtelných křečích, potrestané matkou přírodou za své hříchy. A aby nová prvobytně pospolná společnost opic neopakovala lidskou cestu do pekel, musí být Caesar spasen a přiveden na správnou cestu nevinnou ženskou duši (jako nedávno starý Wolverine - pokoj jeho duši). Dívá se na to hezky, jen mě to sebemrskačství západní civilizace začíná docela dost štvát.

Fanynky ještě (moc) nezbotoxovaného obličeje Brada Pitta si přijdou na své, filmu samému ovšem nějaký ten ksicht zoufale chybí. Ten rozpad na tři rozdílné epizody by nevadil, kdyby to dohromady dávalo nějaký ten celek povýšený nad své části. Jenže je na něm zoufale vidět, jak celé to téma je bráno jako "star vehicle" pro Pitta, s občasným vkladem režiséra, a i když musím uznat, že byla odvedena po všech stranách profesionální práce, výsledkem je zábavný popcornový průměr.

Grangé se ve své knize snaží o postmodernu a mísí dohromady drsnou akční detektivku se základními tézemi Popperovy kritiky Platóna Otevřená společnost a její nepřátelé. Vyšel mu z toho takový podivný mišmaš, který se mi moc nelíbí. A tak jsem docela rád, že se Kassovitz vykašlal na všechno to knižní "meta", Cassel je "normální" polda, nikoliv Arab s dredy a zlodějskou minulostí, a výsledkem je béčko se skvělou hororovou atmosférou. Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet,a dost možná ještě dál, je jedna univerzita s děsivým tajemstvím... A hned je z pseudofilozofické detektivky slušná zábava.