mortak

Film, který klame tělem. Diváci čekali akční zábavnou blbinu, a dostalo se jim moderní temné bajky o dvou zlých bílých heterosexuálních mužích, kteří skrz mimozemský očistec a lásku žen cestu ke svému srdci najdou a stanou se multikulturními hodnými bílými heterosexuály. Favreau se snaží dodat většině postav nějaký dramatický oblouk, cestu, kterou musí ujít, a přitom si hraje se základními westernovými motivy. Vnější ohrožení u starých westernů totiž často představovali indiáni, a komunita se musela stát jedním, aby je porazila (Fordovo Přepadení je asi nejznámějším příkladem). Tak tento motiv je tady up-datovaný ab absurdum. Bohužel výsledkem Favreauova snažení je rozplizlý kočkopes, který neuspokojil nikoho. Na zábavu je moc temný, a na přemýšlení moc primitivní a nedotažený. Škoda, ale nejde jít dvěma směry zároveň.

Siegela nezajímá moc ani kriminálka, ani akce, ale půlku filmu se věnuje zesměšňování módních psychologických směrů napravování zločinců. A může si to dovolit, protože má mača všech mačů Eastwooda, který si psycholožky a hipízačky podává k obědu. Ženy chtějí být vlastněny silnými muži, a je jedno jestli vystudovaly psychologii, nebo jestli se válí někde v poušti a čekají, až muž přijde z lovu. Všechna tahle mačistická mytologie je v tomto filmu tak přepálená, že se tomu dneska divák musí smát. Ale při současném metoo křížovém tažení proti mužům mu smích tuhne na rtech. Extrémy na jedné straně budí extrémy na té druhé.

Tvůrci jedničky věděli, že Conan je vyjádřením lidské touhy po zvířecí svobodě. Být orlem, lvem, být svobodným dravcem uprostřed nádherné přírody a brát si to, co silným patří. Jen drápy dravce nahradil meč. To vše Milius vyjádřil přes spojení obrazu s hudbou, zatímco od ne-herců se čekala živočišná zvířeckost podpořená svaly, nikoliv herecké výkony. Fleischer chtěl natočit obyčejnou fantasy, v níž se putuje z bodu A do bodu B a během cesty se formují vztahy. A to se mu hodně nepovedlo. Sledovat zápas "účastníků zájezdu" s dialogy a herectvím je utrpení, a ještě k tomu souboje s umělohmotnými příšerkami jsou dost směšné (vynikající Souboj Titánů vznikl o tři roky dříve a Conan je proti němu vesnická liga). Jenže Red Sonja ukázala, že se dá klesnout ještě níž.

Jak se k vesnickému amatérskému divadlu připletl Ennio Morricone?

V tomto filmu je snad všechno generováno počítačem, nejen zemětřesení, ale i scénář, režie a herci (jen doufám, že alespoň dvě části Alexandry Daddario jsou přírodní, nikoliv CGI). Ovšem jinak film dává to, co slibuje, a v solidním balení. Jo, a imponuje mi ten americký způsob reakce na katastrofu: vybudujeme to znovu. To evropský je jiný a daleko horší: napíšeme do Bruselu žádost o dotaci a budeme čekat. A když to nevyjde, nevadí, jsou tu ještě Norské fondy. Proto se asi v Evropě katastrofické filmy neujaly.

Až nás někdy navštíví mimozemská civilizace, a uvidí tento film, nevím, zda se nerozhodne preventivně zničit to centrum demence jménem Země. Ono vrtat zemské jádro je trochu jiný odpočet než u bomby. Ale díra sem, díra tam, hlavně že to stihli včas (já vím, spoiler). Byla by to solidní parodie na první díl, jen by se to nesmělo brát tak vážně. Jenže Emmerich se nadhled a mrkání na diváka nikdy nenaučil a pere do diváka ty nesmysly takovou silou, až už to není ani pořádná guilty pleasure. Půlka postav je tu jenom do počtu (hlavně u Angelababy či Charlotte to zamrzí, řeknou si svých pár vět a na konci někomu padnou do náruče), a ta druhá půlka nemá na to, aby utáhla celý film.

Ten film stříhal člověk nebo zombie?

Američané si tento film velmi cení, i když scénářem jde o béčkový studenoválečný thriller s dějem tak přitaženým za vlasy, až je to někdy k smíchu. Jenže Frankenheimer dokázal do filmu dostat nejen tvrdý odsudek senátora McCarthyho (James Gregory je podobný jak vzhledem, tak projevem), ale hlavně šel ve své temné vizi až do konce (vedlejší, ale pro děj klíčová role Janet Leigh). Škoda, že film je oceňován dnes taky proto, že se levicoví aktivisté domnívají, že takto vyhrál Donald Trump volby.

Anderson už konečně rezignoval na scénář, a prostě vrší jednu akční scénu za druhou. Postavy se mají přesunout z místa A na místo B, tak se vymyslí nějaký důvod pro změnu lokaci, a v nich se buď variuje něco nebo někdo z minulých dílů (sekerník na druhou, Rodriguez a tak), nebo se vyplňuje čas vykrádačkami jiných filmů. Anderson dostal Millu na hraní, k ní 60 melounů a na otázku, proč jsou tam Cameronovi Vetřelci i s holčičkou by nedokázala odpovědět ani sama Umbrella. Není to film v pravém slova smyslu, ale jako lunaparková atrakce si své tři hvězdy zaslouží.

Znuděná Milla si ve zpomalených záběrech nasadila tak kamenný obličej, že oproti ní je Arnold v roli Terminátora rozervaný emocemi. Bezbarvé postavy do počtu jsou likvidovány tak rychle, že to s vámi nic neudělá. Úvodní akce spíše rozesměje (Milla a meče, to nejde dohromady), a pak přijde hodinová nuda s příšernými dialogy. Vůbec všechna ta akce je nasnímána efektně a ve 3D mohla mít slušný účinek, ale jinak je šíleně anti-dynamická (to nelze popsat adjektivem statická, tohle je opravdu naprostá negace dynamiky).