Chyťte Cartera

Drsny, brutalny a realisticky film o londynskom gangsterovi/vrahovi, ktory sa vracia do rodneho Newscastlu na pohreb brata a pri tom zistuje, ze bratova samovrazda bola fingnovana miesntym gangom. Aj napriek zakazu svojho gangu, sa Carter opusta do krvavej odplaty. Get Carter je film, ktory sa vykaslal na klise noir gangsteriek, zobrazil svet gangsterov tak, ako by v realy mohol fungovat s typickym britskym akcentom - bez narocnych vizualnych efektov a s obcasnymi brutalnymi scenami s civilnym, cynicky chladnym M.Cainom v hlavnej ulohe. (08.06.2005)

Dejme tomu že nejsem zklamaný, ale neměl jsem k tomu daleko. Anotace mi slibovala drsnou a krutou kriminálku a film mi k ní dodal bezcitného hrdinu a zasadil ho do syrového prostředí. Newcastle 70. let byl odpudivá díra, rozpadající se stoka skrz naskrz prolezlá násilím. Jenže když jsou tam všichni staří známí a berou na sebe ohledy, tak se moc akce očekávat nedá. Počítal jsem kolikrát mohl Carter umřít, kdyby se jeho protivníci alespoň trochu snažili. Když mi došly prsty, snížil jsem hodnocení o hvězdičku. Pak se na mě Michael Caine zle podíval, a pro jistotu jsem radši jednu přidal. Tenhle film má styl, a vděčí za to hlavně jemu a skvělé výpravě. (01.04.2020)

Není asi mnoho herců, které by si mohl filmový režisér dovolit nechat hned ze začátku bez rozvinutí zápletky jen tak několik minut chodit prázdnou ulicí či nezajímavým bytem, pomalu občas otevřít skříň nebo bez náznaku napětí dlouho si prohlížet pušku... a stejně to vyzní v jejich podání nesmírně zajímavě. Michael Caine je určitě jedním z nich, i díky svému typickému odzbrojujícímu pohledu. Zatímco řada komentujících zde filmu vyčítá dlouhý nudný rozjezd či hodně pomalé tempo (úpřimně, u některých filmů to mívám podobně), tady jsem si naopak nejvíc užil cca první půlhodinu, kde se ve filmu prakticky nic tak strhujícího nedělo. Když začal Carter stále více a pořád brutálněji vraždit spoustu lidí vedle sebe, mé zalíbení v jinak technicky zdařilém filmu s působivou atmosférou postupně uhasínalo. Film o vraždícím gangsterovi pro mne postrádal něco navíc, buď alespoň jednu výraznou kladnou postavu (nějakého muže zákona a pod.) coby protiklad ke Carterovi, nebo v opačném případě alespoň hlubší myšlenku. U neo-noirů 70. let jsem přesně zvyklý na kriminální príběhy s výrazným společenským přesahem, z Hodgesova snímku se pro mne vyklubal jen prvoplánový thriller založen z velké části na násilí. Jsem zklamán, tohle jsem fakt vidět nemusel. Dvě hvězdičky patří Michaelu Cainovi, který se urputně zhostil své úlohy, třetí dávám za atmosféru. 55% (viděno v rámci Challenge Tour: "30 dnů se světovou kinematografií" 2020) (12.03.2020)

Zabijáka, rodáka, který jde po povaze, po vrahovi svého bratra. Hned! Přímým zásahem na něho palte, rychlou kulku do něho vpravte, protože tehdy, až se s ním seznámíte, tváří v tvář stanete, hrozí, že vás ostatní už jen v rubáši oděné uvidí. Jako James Bond, jenže blond, s pečlivě pěstěnou "vlnkovou" pěšinkou zelektrizuje zástupkyně ženského pokolení, které rády svršky odhodí, rafinovaně odhalí své zbraně, do jediné. Rozjitří anglické sychravé, nelítostným kukučem rozcupuje na cimprcampr nemorální extempore. Uhlazený "odstřelovač" smilstva se nezastaví před ničím. Perfektní ničitel doupat, vratkých hrátek neřesti. Setne stíny sexuální špíny. Rozžhaví noční linky. Milenku na drátě pouhým hlasem roztouží, div se telefon pod tíhou jejího vzrušení, horkem z rozkoše nerozteče...,ale všechno má svou mez, za všechno se v tomhle světě platí. I ten, kdo loví černé punčochy, bude uloven, zanesen do černé kroniky. (18.09.2017)

Carter-Caine, Bond bez skrupulí a technických vymožeností systematicky a nezadržitelně směřující k odhalení pravdy o smrti bratra a bezohledné pomstě. Nespěchá, nefláká se, jde. Nic nevysvětluje divákovi, který zpočátku vůbec nechápe, co vlastně sleduje. Tu někoho zbije, jindy se s někým vyspí, hodně si povídá s neznámými lidmi. Mistrovství žánrově scénaristické práce vidím v tom, že my Cartera dohoníme právě v tu chvíli, kdy on dohoní pravdu, a celou dobou předtím musíme dávat pozor. Carterova povaha vyhřezla do prostředí, v němž se pohybuje, či snad prostředí zhmotnilo svého ducha v jeho osobě. Carter-Newcastle jako průmyslové středisko, které se formuje od počátků průmyslové revoluce dodnes za jediným účelem, úspornými pohyby bez žvanění vyrábet produkt, ať je jím cokoliv. Vylidněné nebo naopak anonymně přelidněné emblematické lokace jako levné dělnické domky, betonové novostavby, přístav s jeřáby, nákladními loděmi a remorkéry, moderní bary, železniční křižovatky, ocelové mosty či lanovkové průmyslové dopravníky vyvolávají pocit absence pocitu. Či citu? Ale i práce s mizanscénou sloužící akci je výtečná - divákovi dává přehled, který Carter má díky svému výcviku, ostrým smyslům a instinktu. Carter dokonale ukrytý na chodbě, pod rampou, za nosníkem - musíme obdivovat. Nezadržitelná strojovost Cartera se dále podporuje křížovým střihem. Carterova cesta vlakem hned v úvodu dokonale souzní s rytmem železnice odměřovaným klapotem kol a jízdním řádem, příboj pravidelně doráží při finální honičce, rychlá jízda autem řízlá sexem přeměňuje milování na strojový úkon a pilotování vozu na čirou erotickou vášeň. Úsměv v závěru ohlašuje, že pomsta byla sladká. Tak, tak, byla, moc. (08.11.2010)