NikolajM

Svou filmovou cestu jsem po shlédnutí tohoto díla nazval před Bergmanem a po Bergmanovi. Záměrně jsem setkání s touto legendou odkládal, vnitřně jsem tušil, že půjde o nčo speciálního, ovšem že to změní můj pohled na kinematografii jako takovou a přehodnotí mé osobní žebříčky, to jsem nepředpokládal. Bergman totiž nevnímá mozkem, ale pudy. On by nedokázal vysvětlit proč udělal tuto scénu tak jak ji udělal. Nedokázal by přesně popsat co tím snad chtěl vyjádřit a jak je možné si povšimnout z jeho dokumentovaných rozhovorů, na většinu otázek, kdy má snad obhájit jeden ze svých filmů, odpovídá nechápavým, někdy lehce ironickým úsměvem. On nemusí vysvětlovat. On ví, že tak to prostě je a nehodlá řešit, zda jeho pohled někdo sdílí. Já tedy ano a nemohu s tím přestat.

Formanův nejúžasnější snímek mému srdci nejbližší jsou Lásky jedné plavovlásky, ale Přelet je přecejen lepším a důležitějším filmem. Formanova adaptace, na kterou se spisovatel předlohy Kesey odmítl v životě podívat, je skutečným masterpiecem filmového vnímání rozdílu osobnosti, jejich svetlých a temnějších zákoutí, ale o čem je tento film především: Toto je kritika oné společnosti v takové intenzitě, že nejeden lokální politik označil toto dílo za senzacechtivé a nepravdivé. Forman, který dokázal pro mě nepochopitelně přetavit svůj malorepublikový talent s místnimi traumaty do celosvětových otázek (Lid versus Larry Flint) zde zavřel hubu jak všem pochybovačům, tak systému, který se právě z tčhto důvodů obával předat mu onen zlatý skript již o deset let dříve.

Úchvatný skript jo, inovativní kamera s rybím okem jo, precizní a přesná režie jo, atmosfericky strhující hudba jo, koncert paní Chramostové jo, ale co dělá tento film vrcholovým dílem naší kinematografie je pan Hrušínský st. Dámy a pánové já nemám patos rád, ale tohle je mezník. Pan Hrušínský posunul hranice našeho herectví. On umí být příjemným doktorem, hloupějším vojákem, panošem, ale on umí přitom všem být panoptickou karikaturou nelidské zvrácenosti, a to pouze a jenom za použití vybraného chování, krásných slov a jemného úsměvu. Nikdy žadný herec ve mě neprobudil takový pocit strachu jako Karl, když promlouvá k Nebeské o jejich požehnané koupelně. Neskutečné. Bezchybné.

Masterpiece. Absolutni.