kleopatra

Kdyby The Walk natočil Zemeckis jako Stone The Doors, bylo by to o nakažlivé vášni, díky níž máte chuť se zvednout a aspoň něco krásně rozbít. Zemeckisovu poklonu deklasuje nejen moderování od Sochy svobody, nejde z toho správná sexy energie a už teď se mi to scvrkává na modré oči výstavního králíka a monumentální Dvojčata, která už tu nejsou.

Fargu jednoznačně dominuje Billy Bob Thornton, jehož herecké schopnosti se tady bezvýhradně potvrzují. Jde z něj strach a současně je až trestuhodně sexy. A než vypisovat další superlativy a unavovat jejich čtením, to se radši do Farga hned zakousněte a ujišťuju vás, že se jen tak nepustíte.

Řetězy, biče, kabala, andělé všehomíra, nebe, peklo, ráj, kříže, rohy, šněrovačky, krev, pot a slzy ... rekvizity, folklór, náboženství, světonázory často si protiřečící a všechno v jednom běsném kotli udolávajícího guláše, před který posadit epileptika, tak je vymalováno. Ale vsaďte boty, že Madonna bude ještě za deset let představovat nej sexy ženu v rozpuku a každým číslem vnucovat, že ona se za svou sexualitu přece nestydí a má názor. Jinak respekt.

Opět musím konstatovat, že to už tady bylo mockrát. Model: vykulenej bažant a starej zkušenej bard, kdy se vzájemným působením svých paprsků jeden zocelí a druhej roztaje. Jo, bylo to tu už mockrát, ale proč ne, když to funguje a je to milý. Nepochopim Rourkovo zálibu v sebepoškozování, ale hraje tak podmanivě, že bych mu zobala z ruky i přes ten jeho zrychtovanej xicht.

Bird people je o dvou lidech, kdy jeden prožije v hotelu cosi, na základě čehož radikálně řeže, a druhá na chvíli zmetamorfozuje a pak je zaplaťpámbu konec. Myšlenka nedráždí, délka strašně, ale protože se chvílemi přihodí zvláštní upoutávka, vydržíte to. Možná i díky sladké Anaïs Demoustier.

Kdykoli se ukázal vlk, moje srdce jihlo. Kdykoli se objevil člověk, otvírala se mi kudla v kapse. Příroda je moudrá, ale člověk je, bohužel, úplně blbej. A Annaud to tentokrát ne zcela zvlád.

Rekonstrukce jedné lidské předávky v době zrodu Berlínské zdi a oslava slušnosti a rovného jednání proti zlu bez hranic je napsaná a natočená s nejlepšími úmysly uctít, v senzačních kulisách, sněhu a dešti, ale také s četnými polopatickými klišé. Tom Hanks je na tom všem nejlepší. Mark Rylance od Intimity opět víc a zaslouženě vidět.

Dva závisláci na gamblerství, přičemž jeden se štve za vidinou balíku peněz, druhý si to prostě jen užívá a jak sám říká: baví mě ta cesta. Koníček je spojuje, cíl rozděluje. Ben Mendelsohn - Australan, jehož je dobré si všimnout, a Ryan Reynolds, který přes modelí vizáž umí občas i skvěle hrát, to jsou oni. Sladkobolná pohoda skoro za pět set.

Bolestivá hutná atmosféra míchaná z vnitřních a vnějších ran, apokalypsy morálky a vztahů, vyrostlá i z alarmujících hereckých výkonů i z pera Nica Pizzolatta. Přes podstatně nižší procenta oproti první sérii se jedná pořád o výjimečný seriál, který doplácí jen na prvotní namlsání. U mne však ne. 5*.

Nevím, jaký použít prostředky, kdybych hodlala někoho lámat, tak zvláštní a jedinečný to je. Otravoval mě jenom způsob intonace obou borců, v některých místech až přepálený a to beru, že nejen tupé ale i hlas se léty mění, a neodbytný pocit, že už se oba předem vidí, jak si jdou po červeným koberci pro nějaký poklepání na herecký ramínko. Satisfakcí mi ale mnohonásobně byl scénář (ke své radosti jsem zjistila, že ho má na svědomí Nic Pizzolatto - čiliže autor scénáře The Killing), díky němuž jsem byla tlačena o obou svérázných náturách podumat a konfrontovat, a nepopsatelná atmosféra. Temný případ shledávám jedním z nej seriálů poslední doby. Asi tak.