kleopatra

Tak zářivá a vymazlená opulence, že se před kreativcema, co to měli na svědomí, nedá než smeknout. V kině ve 3D.

Takový malý milý nenápadný filmík s půvabně stárnoucí dvojkou v hlavních rolích, kde opět víc než na čemkoli jiném záleží, jak jste nastaveni a co máte odžito, protože pak předestřené dilema černého muže - umělce, co v jejich milovaném bytě na plátno tvořil svou bílou ženu, které nebylo dáno mít děti a o to víc srostla se svým manželem, snáze pochopíte a oceníte.

Cardinal je po dlouhé době seriál, který neváhám vřele doporučit přesto, že jsme mnoho podobného už viděli, nicméně způsob jak decentně překládá drsnou realitu mi je sympatický do té míry, že poslední dvě porce zasněženého vyšetřování hodnotím 5*. Za zmínku mi stojí autentické podání policajtky Karine Vanasse, budu si jí hlídat, naopak Billy Campbell, ač herecky bez kazu, je další chlápek s protivnou "bronchitidou". 4-5*.

Film, na který můžete pozvat drahou polovičku, když si chcete udělat hezký večer a naladit se kultivovaným filmovým zážitkem s poutavým příběhem, napětím, romantikou, dojemnými okamžiky, s oku lahodícím Bradem pro ženské publikum a Marion pro to mužské. Jen si nedovedu představit za války mejdlo s plnou chalupou lidí a připalujícím se stroganoffem v troubě na prahu náletu. Každopádně určitě doporučuji, Spojenci jsou film působivý, natočený vkusně a decentně do samotného konce.

Takhle sešrotovaného chlapa dokázal vystřihnout jenom Philip Seymour Hoffman. Skrze něj se pod kůži zažírá fyzická bolest z toho, co na vás svým talentem odžít postavu až na dřeň, přenese. Ve své až odpudivosti je tak křehký a zároveň je v něm ohromné charisma. Moc mi chybí.

Tady není moc co rozkládat, buď Solondze zbožňujete nebo respektujete a jste na něj zvědaví, pak jste buď nadšení nebo méně, ale pořád vás to k němu táhne, nebo to jde v lepším případě mimo, v horším jste znechucení a už se mu vyhýbáte. Já na něj budu zvědavá vždycky, už od Štěstí. Tady mi časově trochu ujel vlak, ale dohonila jsem ho a na konci jsem byla na cimpr campr. Nádherný Solondz.

I´ll see you in my dreams je o starších a pokročilých, kteří jsou v tomto případě dobře situovaní, přesto osamělí, osamělost konto nezohledňuje. Elegantní Blythe Danner a stáleještěsexy Sam Elliot se potkají jen nakrátko zato osudově, jejich herectví je ostřílené a přirozené, věřila jsem jim. Decentní filmeček na čété dvojku, pro nespavce, kolem půlnoci, proč ne.

Z téhle podívané zamrazí. Nechce se věřit, ale po bližším ohledání formou dodatečného slídění jsem došla k smutnému zjištění, že snad je to fakt pravda. Ne že by si člověk dělal o zlé půlce (?) v nás iluze. Podle Experimentera jsme hlavně manipulovatelné ovce, tupé ovce na povel schopné všeho, no mrkněte na to.

Jsem překvapená, jak málo si tenhle klenůtek zatím objevilo lidí (73). Nesmírně roztomilá a dojemná mezilidská pohádka je natočena tak, jak běží fantazie v hlavě, když povídky Roalda Dahla čtete, a přes výše zmiňovaná adjektiva nezvedá cukr. Dustin a Judi jsou trochu jako malé děti, v obstarožním kabátku, taky ... nesmírně ... roztomilí :).

Annie Lennox, jedna z nejosobitějších zpěvaček, pro kterou mám léta slabost, se představuje trochu jinak, než jak jsme zvyklí z dob "Sweet Dreams" nebo "Why". Její interpretace - tentokrát jazzu a blues - a emotivnost zraje jako víno. V decentním osvětlení scény se špičkovým orchestrem za zády je to opět zážitek. Ještě ji tak vidět naživo.