kleopatra

Pozve-li si arogantní vůl domů dobrosrdečného blbce jakožto laboratorní zvířátko, je to kruťárna, ale taky pěkná prča.

Je jednodušší udělat strašáka z Marilyna Mansona a počítačových her než hnát k zodpovědnosti za vraždění ve škole v Columbine hlavu státu. Michael Moore problém kolem násilí, strachu z ohrožení a potřeby obklopovat se zbraněmi pojal velmi důkladně - od prvnáčků až po politické špičky, křížem krážem národy a jejich násilnickou historií. Na všechny otázky sice nedostanete odpověď, ale každopádně v něm dostaly USA pěkně na prdel.

Láska, peníze, kariéra - hybné to páky veškerého pokroku tentokrát (a opět) na britský způsob. Šla jsem do toho kvůli Colinu Farrellovi, ale chlapec se moc nepozdržel, což mi ovšem více než bohatě vynahradil Colm Meaney jako správně neurotický policajt. Hodně vtipný film s pestrou škálou srandovních figurek, jehož potenciál, nevím proč, nebyl plně využit.

Přípomíná mi to české filmy poslední doby, které ve snaze být co nejúletovější vlastně způsobí absťák po obyčejných lidech s obyčejnými problémy. Tenhle film, jakkoli se v něm dějí ulítlé a nepravděpodobné věci, je ale natočen tak, jakoby spát s milenkou své matky, udělat si životní program ze sociální podpory, dělat děti na všechny strany a platit parkovné za cizí auta, protože to není zakázané, byly ty nejvšednější věci na světě. Opravdu povedené.

Jsem okouzlená. Tak nádhernou animovanou podívanou jsem dlouho neviděla. Úchvatná není jen výtvarná složka, příběh má jemnou poetiku a dojímavost, přitom není přeslazený a je v něm i spousta velmi vtipných okamžiků, mě například odbouraly babiččiny tréninkové metody a černobílé psí sny.

Kdybych nebyla od pana Linklatera rozmazlená filmy Before Sunset a Before Sunrise, možná, že bych se utrhla výš, ale protože jmenované filmy jsou ukázkou toho, jak si dva lidé vystačí v podstatě s jedním rozhovorem, který ale NENÍ jen : "jaks to myslel? Jak myslíš, že jsem to myslel? No, to cos říkal? A myslíš to předtím nebo to potom? A co myslíš ty?" - což byla velká část scénáře tohoto filmu ( a já už jsem rostla), nešlo to, přestože v půlce přišla Uma a dostalo to švih a situace začala zadělávat na pointu.

Lanie bývala posmívanou obrýlenou holčičkou. Řekla si, že všem ukáže a stala se atraktivní reportérkou, která jí jen zelí, mučí se ve fitku a dělá kariéru. Je to ale život nebo jen "něco takového "? Chtěla takhle žít nebo je to jen vzdor a způsob pomsty? Na tyhle otázky si začne odpovídat, když jí "dá" jeden pouliční věštec týden do konce života. Není to přímo Americká krása, ale i v tomhle pohodovém filmu jsou jistě momenty, kdy ta podobnost vytane - třeba když si Lanie nasadí místo čoček brýle, pustí muziku na plný koule, cpe se vším dobrým bez ohledu na kalorie a nebo jamuje se stávkujícími při své vlastní "seriózní" reportáži. Pohoda.

To, že se tenhle film tak úplně nedrží vynikající knižní předlohy, jsem věděla dopředu, takže proč jsem tak překvapená a zklamaná? Opravdu, toho vynikajícího námětu s dusnou atmosférou a hlavně naprosto jiným vyústěním je velká škoda, protože pohled na "ideál" stepfordského muže - ženu, jejíž akční radius je od sporáku k pračce - je tady ztvárněn vskutku hororově. Konec je pak ale vyloženě pitomej a totálně pohřbívá to, co mělo šanci být velmi nadějným.

Kniha kdysi dávno přečtená neměla chybu a dodnes si pamatuji tu zvláštní pachuť z čteného a smutek z osudů lidí v ní. Film, pravda, nějaké ty filmařské nedostatky má, ale mám za to, že náladu knihy docela slušně vystihl. Tu příšernou dobu, kdy lidi o něčem snili, drali se za tím přes lži, podrazy, osobní ztráty a oběti, aby pak zjistili, že se stali něčím, čím pohrdali.

Skvostný film o tom, že bezstarostný kurevník a zodpovědný ňouma mohou být nejlepšími přáteli, že žena na jednu noc není totéž, co žena na celý život, že některou láhev vína si lze šetřit pro zvláštní příležitost a některá naopak památný okamžik způsobí, a že i na vinné hrozny jako i na lidi někdy prší a někdy zas svítí slunce.