kleopatra

Skutečným přátelům odpustíme kolísavou náladu i občasné výpadky soudnosti a totéž promíjím těmto, kteří se zpočátku rozpačitě rozjížděli, aby pak způsobili na několik sezón euforické stavy svým fanouškům a .....opět rozpačitě a vyčerpaně dojeli do cíle. Chci si ale pamatovat to hezké, co mi i prostřednictvím ponahrávaných kazet opakovaně zvedalo náladu, třeba díl, který považuju za naprostý vrchol, kde Ross s kožakama u kotníků volá Joeymu z koupelny své milé: "..... ale z toho mlíka a pudru se udělala paaastáááá...". Pamatujete? :-))))

Jestli ER něčím není, tak sladkobolným seriálkem, který by z diváků ždímal slzy a přesvědčoval psychickým nátlakem, že i ti "chudáci doktoři jsou vlastně jenom lidi". To, že se slzy čas od času dostaví a jsme emocionálně zdrbnutí, je zcela mimo plán. Točeno někdy až polodokumentárním způsobem, kamerou, která při resuscitační akci krouží nad tím vším stále dokola, scénář, který není vycucaný z paty nějakým nedoukem, ale naopak stojí na skutečných diagnozách a reálných procedurách a postupech - to všechno zasazeno do všedního, někdy dost jednostranného, někdy naopak až dobrodružného civilního života doktorů - to je to, co baví. Nemůžu nevzpomenout díl, který mám obzvlášť v oblibě, kdy Ewan McGregor drží jako rukojmí zákazníky krámku československého imigranta (Jana Rubese) a na zdi visí vlajka a fotka Václava Havla - ne snad, že by to bylo jen pro tohle:-)).

Fan Vavřincová stvořila sitcom, za který by se nemuseli stydět tvůrci Kroku za krokem a Ženatého se závazky dohromady, aniž to tušila a spolu s geniální režií a excelentní hereckou konstalací vzniklo něco, co může bavit generace. Díl s malířem Hamouzkem, který si míchá svinibrodskou zeleň šmrncnutou cihlou, aby vystřihl jelínky ("holky, povedla se mi srnka"), pejsky a hvězdičky, zatímco v kuchyni maminka zpívá s mokrým hadrem na hlavě "proč bychom se netěšili", babička plánuje do další detektivky obsadit vraha jménem Hamouzek a jedna z dcer ho následně kousne do ruky.............."Hamouzku, kams to vlez".

Nechval dne před večerem, ale po prvním shlédnutém dílu jsem si šla zalistovat programem, kdy bude další porce. Půvab Boston Legal není v třeskutém humoru, ale ve štiplavosti a ironii živené inteligentním scénářem, který - věřte nevěřte - si mnohde i zafilozofuje a neni to trapas. James Spader je sám na 5* a za vším stojí mistr Kelley, jehož kvalitní počiny mě bavily už nejednou. PS. uprostřed II. série zvyšuju na 5*, to jsou repliky .. ra-ta-ta.