danliofer

Film, který si musím nechat rozležet v hlavě... Postupně pro sebe objevuji herectví Catherine Keener, jež svým výkonem filmu kraluje... Je vlastně na pováženou, že nejsilnější scénáře píše sám život...

Velmi milé překvapení od debutanta. Trochu na způsob Amores Perros... až mě napadlo, jestli k tomu nepsal scénář bývalý dvorní Iňaritův scénárista...

Jelikož je mi toto téma dost blízké, nemohu nedat méně než pět hvězdiček... FilmBox občas dokáže opravdu překvapit výběrem. Jen kvalita dabingu, kdy byly anglické překlady arménských replik ponechány bez překladu do češtiny, byla rozporuplná. To už by bylo lepší film vůbec nedabovat a ponechat ho celý s titulky včetně těch pro arménské a turecké dialogy.

Ač nenatočeno Rusy, přesto na mě tento film z ruského prostředí udělal dojem. Výkon Paddyho Considineho - hlavně jeho skvěle napsané vnitřní monology - jsou něco, kvůli čemu film stojí za to vidět. Tyto bravurní vnitřní perly nádherně kontrastovaly s jednoduchostí vymahačů výpalného, jejichž osudy se s osudem hlavního hrdiny protnou až ad absurdum. A plutonium-239 vdechnuté nosní dírkou jako špatně řezaný kokian, to už je třešínka na dortu lidské blbosti...

Jean-Perre Jeunet je jedním slovem hračička... Dýchá to celou jeho tvorbou Galimatyáš nevyjímaje :-)

Film mě jako milovníka pohádkových příběhů pohladil po duši... Neila Jordana mohu na všechny způsoby, takže mu tady trochu přisazuju, ale i tak si myslím, že má Ondine svou neopakovatelnou atmosféru a hlavně si mě získala představitelka hlavní role svým naprosto éterickým projevem, až jí tu Selkii člověk skoro uvěřil...

Velmi silný dojem. Na film jsem si počkala pár let. Mezitím jsem zhlédla americké Bowling for Columbine, německého Náš vůdce (Die Welle) a věděla o tom, že existuje estonská Zkažená mládež, která se zabývá podobným problémem šikany, manipulace či vůdcovského komplexu, který nakonec vždy někde vyhřezne v tragédii... Nejhorší na tom všem je, že celý příběh je naprosto patový... myšlenky, zdali se tomu všemu dalo zabránit, zdali by se to nemuselo stát, kdyby si onu třídu vzal do pácu nějaký specialista, nebo by Josef odešel do jiné školy, jsou vzhledem k tomu, že se vše ve skutečnosti opravdu událo, naprosto bezpředmětné... ale i tak jednoho napadne, proč se stále dokola opakuje model šikany někoho, kdo je odlišný a tím pádem i silnější než ten, kdo ho šikanuje... a při pokroucených celospolečenských hodnotách lze jen těžko vést lidi k respektu ke svobodě druhého... Český distributor mohl film klidně ponechat v přesném překladu názvu, a to "Třída"... Kolik takových tříd existuje, kde jeden člověk představuje riziko pro pokroucenou integritu celku... Jak píšu v úvodu -- velmi silný film.

František Vláčil mě dnes opět nenechal na pochybách, jak skvělý režisér to byl. Co film to perla jiného druhu a všechny přesto spojené jedním krásným autorským rukopisem...

Proč jsem si tak dlouho myslela, že jsem tento skvělý film už ohodnotila a napsala k němu hodnotný hodnotící komentář, abych pak zjistila, že žiji chimérou... Film je třeba vidět... Trochu na mě dýchl dávnou atmosférou Tarkovského Andreje Rubljova...

Krásný minimalistický snímek, který se sice rozjíždí značně pomalu, o to více si však člověk může vychutnat detaily...