danliofer

Minimalisticky silná sonda... Jedním ze silných momentů celého filmu je tento krátký rozhovor mezi izraelským vojákem a palestinským intelektuálem, majitelem domu: "Proč neopustíte svůj dům?" "Protože je můj." "A proč vy neopustíte můj dům?" "..."

Silný film. Dost mi jeho zhuštěná atmosféra připomínala německou Ponorku či další izraelský film Libanon či i náš Tobruk. Jsem absolutně proti jakékoliv válce, možná i proto mě v tom každý takovýto film čím dál tím více utvrzuje. Ano, člověk pozná druhé až ve vypjatých situacích, ale raději žít v klidu a míru, je-li toho lidstvo vůbec schopno.

Filmy Majida Majidiho jsou jak perly na filmovém náhrdelníku. Jednou z nich je i tento skromný filmeček o síle lásky a solidarity. Jeden by řekl, že už je to jen otřepaná fráze, ale je dobře ještě stále ne...

"A kvůli tomuto jsme předepsali dítkám Izraele, aby ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. A přišli k nim již dříve poslové naši s jasnými důkazy, avšak mnozí z nich i potom se dopouštěli přestupků na zemi." Korán 5:32 Tímto končí film, který je surový a obnažený až na dřeň, přesně tak jak jsou jednotliví hrdinové spalováni silou tradice, jako by byli chyceni v pasti své vlastní víry neschopni uposlechnout vyššího sdělení... a pokud už k nim prozřetelnost přece jen zavítá, roztočenou spirálu a sílu setrvačnosti lze jen těžko zvrátit... Silný film se silnými hereckými výkony. Film možno zhlédnout online zde: http://www.veoh.com/watch/v193828734ckgQ6WH?h1=Go+With+Peace%2C+Jamil+(Ma+salama+Jamil+-+G%C3%83%C2%A5+med+fred+Jamil)

Nádherná mozaika, která se skládá opravdu kamínek po kamínku. Už samotný hudební úvod je prostě silná káva, hlavně co se týče textu úvodní písně, protože ten prostě říká úplně všechno, o čem je celý izraelsko-palestinský konflikt... zbytečný začarovaný kruh, v němž trpí vzájemně obě strany. Jak říká jedna z hrdinek, Palestinka Laila, kdyby uměli Izraelci aspoň tak dobře arabsky, jako umí Palestinci hebrejsky, možná, že by situace vypadala jinak... Kdo ví, ale rozhodně každá z hrdinek má na věc užitečný názor a její hledisko je úhel, z něhož lze celou věc nahlédnout tak, aby se dalo aspoň trochu pochopit celý ten historicko-politicko-společensko kulturní spletenec...

Úvodní píseň - její anglický překlad:
My father bought it
For just two coins
The lamb! The lamb!
My father bought it
For just two coins
As the Haggadah relates
Along came the cat
And ate up the lamb
The dog choked the cat
That ate the lamb
That my father bought
For just two coins
The lamb! The lamb!
Along came the stick
To beat the dog
That choked the cat
That ate the lamb
That my father bought
That he bought
For just two coins
The lamb! The lamb!
Then came a fire
And burnt the stick
That beat the dog
That choked the cat
That ate the lamb
That my father bought
For just two coins
The lamb! The lamb!
Then water came
And quenched the fire
That burnt the stick
That beat the dog
That choked the cat
That ate the lamb
That my father bought
For just two coins
The lamb! The lamb!

Then came an ox and drank the water
That quenched the fire
That burnt the stick
That beat the dog
That choked the cat
That ate the lamb
That my father bought
For just two coins
The lamb! The lamb!
Along came a butcher and
killed the ox that drank the water
That quenched the fire
That burnt the stick
That beat the dog
That choked the cat
That ate the lamb
That my father bought

Then came the Angel of Death
And slew the butcher
Who killed the ox
That drank the water
That quenched the fire
That burnt the stick
That beat the dog
That choked the cat
That ate the lamb
That my father bought
For just two coins
The lamb! The lamb!
Why do you sing, little lamb?
Spring isn't yet here
And Passover neither
Have you changed?

I have changed this year
And every evening,
Like each evening,
I have only asked four questions
But, tonight,
I have thought of another question
How long will this circle of horror last?
Tonight, I have thought
of another question
How long will this circle of horror last?
Of persecutor and persecuted,
Of executioner and victim
When will this madness end?
What has changed this year?
This year, I have changed
I was a meek lamb
I have become a tiger
and a wild wolf
I was a dove, a gazelle
Today, I don't know who I am
My father bought it
For just two coins
The lamb! The lamb!
Our father bought it
For just two coins
And everything is starting again.

Absolutní!

Ochutnávka jednoho z litevských animovaných filmů, s nimiž již pár let objíždím české a moravské a slezské luhy a háje. Filmeček je v litevském znění s českými i anglickými titulky, které se dají prohazovat na spodní liště videa. Do retrospektivy jsme ho zařadili hlavně kvůli absolutně absordnímu textu :-)

Kuskus je film "k nakousnutí"... nejen že se v něm prolíná doslova vůně moře, mořských ryb, kuskusu s arabskou hudbou a kulturou, ale scénář několikrát "nakousne" ožehavé problémy maghrebské komunity ve francouzském prostředí... vše staví do určitého kontrastu, který člověka donutí zamyslet se na klady i zápory... zkrátka je to takový dobře a chutně namíchaný kuskus, jejž stojí za to ochutnat a nechat se unášet jeho rozmanintou chutí...

Film trochu svým stylem připomíná mozaikovité příběhy Alejandra Gonzáleze Iñárritu. Je stejně emotivní, přičemž dává nahlédnout do každodenního soužití Židů a Arabů v tak trochu jiném světle, než jsme zvyklí. Není to o žádném politickém boji, nýbrž o běžném klanovém soužití, kdy za chybu jednotlivce platí celá rodina... kde nestačí peníze ani vliv starších, nastupují nekonvenční řešení vedoucí třeba i k prodeji drog, to vše na hraně zákona a rodinné cti, aby byl zachráněn aspoň jeden lidský život... Snímek nedává jasné odpovědi, neukazuje prstem na viníky, ani je neklasuje podle arabské či židovské příslušnosti... přesto lze cítit vzájemné sympatie i antipatie na obou stranách. I proto bych si přála, aby anglické titulky seděly časově. Bohužel jsem film viděla ve zvláštním načasování, takže orientace byla náročnější. Myslím, že po druhém zhlédnutí a nastudování titulků ještě pár detailů vypluje na povrch. I tak hodnotím tento film vysoko... Vím o něm už pár let a nezklamal má očekávání.

Nejlépe je začít koncem filmu, kde se píše, že turecká armáda je vlastníkem největšího pornoarchivu na světě... Ve filmu se pak postupně skrze nádhernou obrazovou a taneční mozaiku prokousáváte k tomuto tvrzení, abyste si na konci uvědomili celý ten paradox. Další zvláštností tohoto nádherného snímku je to, že dlouhou dobu netušíte, kdo je hlavním hrdinou -- tedy pokud si nepřečtete o filmu více předem. O to zajímavější je celkový pocit. Stejně jako se cibule svléká ze slupek, a přitom vám tečou slzy, tak působí Zenne Dancer.

Drsné, surové, temné se světýlkem naděje na konci tunelu. Jediné, co mě udivovalo, že i když se všichni hrdinové filmu ocitají na společenském dně, tak stále žijí v přijatelných životních podmínkách, zabezpečeni materiálně natolik, aby nežili na ulici a ještě stále nevypadali jako totální lidské trosky. Znamená to, že dánská společnost je na to dno nenechá dopadnout, či jim aspoň podsouvá spoustu "sociálních" padáků, aby ten dopad nebyl tak tvrdý? Dost mě zajímá, nakolik film v tomto ohledu odráží dánskou realitu. Jinak herecké výkony všech zúčastněných byly opravdu brilantní... Film, který se vám dostane pod kůži...

Dosahuje člověk výšin ducha jen skrze utrpení? Pokud ano, tak tito francouzští misionáři dostáli svému údělu měrou vrchovatou. Nejúchvatnější je vánoční scéna před branou kláštera, kdy dva jinověrci dokáží najít určitý konsensus na základě respektu k víře druhého...

Krásný film o tom, jak by měl každý člověk (nejenom muslim) vykonat aspoň jednou za život cestu poznání nejen sama sebe, ale i druhých...

Tak nesporně je skvělé, že se točí takovéto filmy. Hlavně v oblastech, kde může člověk vzhledem ke své sexuální orientaci přijít i o život, a to rukou vlastní rodiny. Snímek Ve tmě je svým způsobem hranou obdobou dokumentu Neviditelní uvedeného na letošním festivalu Jeden svět, mapujícího postavení palestinských gayů v Palestině a následně v jejich provizorním útočišti - Izraeli. Izrael jim však vzhledem k jejich palestinské příslušnosti neposkytuje stejná práva jako např. homosexuálům z jiných arabských zemí -- a v tom tkví můj údiv, že se může politika odrážet v osobních vztazích více, než je zdrávo. I zde zazněla myšlenka vytvoření "precedensu nároku na zabraná území" - něco ve smyslu, že kdyby začal Izrael více napomáhat palestinským homosexuálům v rámci vlastní jurisdikce, mohlo by to jednou třeba vést k tomu, že by se Palestinci v rámci boje uchýlili k hromadnému "homosexuálnímu exodu" do Izraele a tímto si vynucovali zpětně zabraná území. Tedy takto prý smýšlí izraelská vláda... To mě ale podrž! Pokud jsou palestinští muslimové schopni zabít své dítě jen proto, že je homosexuální, tak je to možná vyšší zájem, pro který by určitě nezvolili mírně absurdní taktiku boje k navrácení svých území... To je prostě postavené na hlavu a Izraelci už fakt musí být dost paranoidní... Jinak snímek Ve tmě pracuje velmi citlivou formou v zachycování intimních scén. Oba hlavní protagonisti jsou naprosto přesvědčiví a rozhodně filmu přidali na utenticitě, která dýchala z dokumentu Neviditelní, jenž zachycoval životy skutečných homosexuálů...

Miluju tyto nenápadné filmy, v nichž se prolíná židovská a arabská mentalita... Tento mě doslova pohladil na duši... A jak jeden z hudebníků vyjadřuje milostné pocity z milování v arabštině, to je jako když vás někdo krásně pomiluje jen zvukem... Více takových filmových perliček, které nepředstavují Židy a Araby jen jako dvě nesmiřitelná etnika, když k sobě mají z historického i jazykového hlediska stejně nejblíže...

Pro mě osobně šestihvězdičková záležitost. Tolik krásných myšlenek, jež se mísí s bolestí, slzami, popelem a prachem afgánské reality. Je dobře vidět film, který vychází od samotných Afgánců oproštěný od jakýchkoliv nánosů západního vnímání této země a jejího životního stylu. Kéž by se naši filmaři dokázali na naši realitu podívat též bez zbytčených trapných hlášek. Být v určitém ohledu vážný neznamená být patetický...

Pro mě osobně šestihvězdičková čistá filmařina. Žádný symbol není použit zbytečně, a na to, že film mapuje historické události v Íránu roku 1953, není vlastně tolik angažovanou agitkou, jako vhledem do tamější mnohovrstevnaté společnosti, v níž se prolíná tradice s novodobým věkem a v níž se ženy stávají hybatelkami osudů. Na filmu mě zaujala právě ona přímá symbolická rafinovanost, ačkoliv to může znít jako paradox.

I když co by byly ženy bez mužů a muži bez žen...

Jedním slovem nádherný a hluboký film. Litevskému režisérovi se podařil svým způsobem husarský kousek - natočit film gruzínštější gruzínského.

Závěr filmu je tak silný, že se mi ještě teď honí hlavou myšlenky na to, jak musí být čest rodiny krutě vykoupena nevinným životem. Ač archetypální téma, i tak mě to dostalo až na dřeň...

Film, který dává okusit pravou podstatu... přitom by stačilo žít a nechat žít... vzájemně se naučit jazyku a oprostit se tak od hloupých předsudků... v tomto ohledu si ale myslím, že má novodobý židovský národ před sebou ještě dlouhou cestu... z nedávného výzkumu mezi Izraelci vyplynulo, že kdyby došlo ke sloučení do jednoho státu, více než polovina izraelského obyvatelstva by uvítala třeba oddělené silnice pro Židy a pro Araby... Novodobý žido-apartheid... Pak se prostě nelze divit, že se spirála stále točí a mladí frustrovaní Palestinci nevidí jiné řešení... Vřele doporučuji ještě filmy Citrónový sad:http://www.csfd.cz/film/250376-citronovy-sad/ a Libanon: http://www.csfd.cz/film/266415-libanon/ Války a vysoké zdi mezi Izraelci a Araby nic neřeší a nikdy nevyřeší. Je třeba si naslouchat více srdcem než rozumem.