danliofer

Snímek, který ve mně bude ještě dlouho rezonovat... Jedno je jisté - šestihvězdičková záležitost, jež člověka donutí zamyslet se nad smyslem života, nad hodnotami, jež vyznává, a hlavně nad tím, proč existují hranice... proč žijeme elementárně stále v nějakých teritoriálních vězeních... proč se musíme stále zpovídat či omlouvat za to, proč se vydáváme na cestu... i kdybychom se z ní měli zase vrátit domů... proč mohou hranice sloužit k vydírání na všech úrovních... myslím, že hranice teritoriální úzce souvisí s těmi, jež máme jako lidstvo stále v mysli jako takovou ochranu před neznámým... překročit hranice pak lehce nabývá dvojnačnosti... vydat se do neznáma i překročit svůj vlastní stín, a to i za cenu, že už se nebude možno vrátit... o tom všem je tento nezapomenutelný film...

V tomto psychologickém dramatu mi chybělo více záchytných bodů, aby se člověk mohl lépe ztotožnit s oběma hlavními představiteli. Trochu mě u něj napadl název jiného filmu (K)lamač srdcí -- možná tak trochu v nadsázce bych to použila pro hlavní představitelku... sama neukotvená, hledá záchytné body v druhých, aby byla buď opouštěna či sama opouštěla, aniž by někde opravdu zakotvila a našla konečně sama sebe... vše tak plyne od nikud nikam skrze mnoho slz a málo smíchu...

Opět jedno ze špičkových vězeňských dramat... Tahar Rahim i Niels Arestrup předvedli pro mě špičkový výkon. Na film jsem si chvíli počkala, ale již z traileru a dřívějších filmových počinů Jacquese Audiarda (Čti mi ze rtů a Tlukot mého srdce se zastavil) jsem věděla, že film bude pro mě opět osobitě silnou sondou do světa, který je lépe pozorovat raději zpovzdálí, než být jeho součástí...

Nádherně barevný animovaný film skoro jak z obrazů typu tingatinga :-) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6d/Tingatinga_paintings.jpg

Další herecký koncert Tildy Swinton. Ta ženská je prostě herecký chameleon par excellence!

Tak toto byl film přesně dle mého gusta. Až se mi nechce věřit, že ho natočil americký režisér, jak silně z něj dýchala albánská mentalita. Už i v Albánii se zřejmě mladá generace začíná vzpouzet tradicím rodu. Tento generační rozpor je gró tohoto velmi civilního snímku... Mladí lidé už nechtějí pokrevní mstu, jež uvrhává rody do dlouhodobé nenávisti a izolace. Naopak chtějí řešit majetkosprávní spory způsobem, jenž je neomezuje na osobní svobodě. I proto stojí vidět film až do konce, protože vyústění je zcela nečekané. P. S. Za přečtení stojí i pracovní životopis Joshuy Martona.

Tak tento typ filmu mě u Antona Corbijna značně překvapil. Ani špatný, ani vyčnívající z řady... George Clooney ze sebe umí vydat více (např. v takové Syrianě). Zde nebyl jeho herecký potenciál skoro vůbec využit...

Smutné... smutné... smutné... však se světlem na konci tunelu... p. s. tento film je rozhodně antireklamním tahákem pro návštěvu barcelony...

Jak moc se dá odpustit neodpustitelné?

Obrazově je ten film dost dobrý. Super střih. Jen jsem se nějak nedokázala donutit ho dokoukat do konce. I když jsem si kdysi četla ve Warholových denících - a jeho jednotlivé útržky myšlenek mi nebyly až tak cizí, jeho umění je mi dost vzdálené, ač je svébytné... Třeba si ten film dám později v lepší náladě a přijdu na to, že je skvělý. Z toho, co jsem viděla, na mě šla ale jen prázdnota, což nemusí být chybou filmařů... Zatím tedy jen tři hvězdičky...