xxmartinxx

Prvních 40 minut jsem to považoval za zaručeně nejvíc uondanou epizodu Black Mirror, ale závěr to vytáhl ještě víc než obvykle. Sice jsem tušil, jaké morální otázky to vznese, tvůrci ale došli dál, než jsem myslel, a být u tohohle seriálu překvapený je něco celkem nezvyklého. Taky jsem celkem ocenil to vítězství "materialismu" na konci - obvykle mají příběhy potřebu hledat vzletné melancholické sladkobolné finiše, ale zdejší "lets be happy because we can" působilo dost očišťujícím dojmem. Za pozornost stojí, že jde o jednu z mála epizod, kde technologie nemá negativní roli ani negativní důsledky (teda pokud nejste věřící).

Ta epizoda Black Mirror, o které mě baví přemýšlet, ale ne ji sledovat, což je problém. Při prostředcích a času, jaké má k dispozici tým Black Mirror, není přímo úžasné, že dokáží přijít se zajímavými nápady - zajímavé by bylo jejich zpracování. A to málokdy překoná svou primární atraktivitu. Přesto výrazné zlepšení proti čemukoliv ve čtvrté řadě.

Dobře rozehraná anekdota (asi by mi víc vyhovovalo lepší zužitkování absurdity) s dobrými herci a slušnou gradací (relativně vzhledem k standardům Black Mirror). Těží to i z překvapivé střídmosti v užití technologií. Určitě jedna z nejlepších epizod.

Problém s Black Mirror často je, a tenhle díl je toho zářným příkladem, že se sice vymyslí zajímavé koncepty a silné pointy, ale chybí opravdová schopnost vystavět pro ně plnohodnotný děj. Když pointa potřebuje, aby se nejdřív hrdina dopravil z místa A na místo B, aby se tam setkal s osobou C a mohl se odehrát zvrat, tak ta samotná cesta a setkání budou pojaty a natočeny naprosto rutinně a bez jakéhokoliv potenciálu zaujmout. Je to jen cesta za pointou, která uspokojí v posledních pěti minutách epizody, ale zbytek je dost úmorný. V tomhle případě je navíc celý koncept poměrně nezajímavý a opravdu by potřeboval být nějak zajímavě realizovaný - představuju si, o kolik líp by to zvládl třeba Cronenberg. Tady už ty twisty ke konci působili trochu směšně.

Zajímavé koncepty propojené hodně nefunkčně a často kontraproduktivně. Předně dávkování informací je hodně mizerné, takže vše odhadneme zbytečně brzo - dokonce i závěrečný zinger je patnáct vteřin před tím, než ho vidíme realizovaný, vysloven jednou vyšetřovatelek. Opravdu tvůrci tak moc podceňují diváky? I kdyby, tak dobrý filmař musí umět vodit za ruku tak, abysme si toho nevšimli.

Jsem strašně na vážkách. Bryce Dallas Howard je skvělá a ten koncept má atraktivitu, zároveň mi to ale přijde docela prázdné. Black Mirror je skvělé, když techniku využívá k zdůraznění lidských konfliktů, ale o čem je tenhle díl? Banálně technofobní strašák varující před životem pod nadvládou hvězdiček, aby se mohli diváci společně pohoršovat nad "those people". Ale vážně to varuje před něčím smysluplným, nebo jen před karikaturou? Je to co do problematiky sociálních sítí jen zveličené, nebo už to ztrácí kontakt s čímkoliv uchopitelným? Bojím se, že spíš to druhé. 3 a 1/2

Je zajímavé, že jde o jednu z nejhůř hodnocených epizod Black Mirror. Jasně, není to nějak zvlášť komplexní, ale to není Black Mirror nikdy - a tady mi to přijde vlastně o něco propracovanější než jindy. Optika se neustále přelévá a náš názor na situaci a protagonistu mění a rozviklává. Vyvádí to z konformní zóny a zároveň se vyjadřuje k širšímu tématu. 44 minut je tak akorát a jo - dalo by se to promyslet líp, ale v kontextu obvyklé úrovně Black Mirror jde vlastně o dobrý výkon.

Tohle by bylo úžasné jako kraťas, ale zas se tu premisa vláčí bahnem tak dlouho, až už je úplně mrtvá.

Sice mám rád, když je Black Mirror hlavně o lidských vztazích, banalita celého zdejšího dějového oblouku, kde těžkopádná symbolika celou dobu směřuje k naprosto zjevnému závěru, není zrovna nejlepší varianta.

Určitě jedna z těch lepších epizod Black Mirror - paradoxně proto, jak málo těží z high concept námětu, ale spíš z základních principů lidské interakce. Připomínka toho, že seriál je nejlepší ne když rozjíždí svoje středoškolské edgy technofobní filozofování, ale mezilidský konflikt.