xxmartinxx

Trochu schematické a čitelné, ale jako zábavný horor s přesahem to není vůbec špatné. Když chce někdo typického raného Cronenberga, nejspíš nemůže udělat tímhle kouskem chybu.

Nemělo to mít hodinu, ale dvacet, maximálně třicet minut. Pak by to bylo bezchybné. Cronenbergovo hledání svých trademarkových motivů ale určitě stojí za pozornost i přes nerozumnou stopáž, která neudržela mojí pozornost.

Bresson začal jako precizní asketa a skončil jako překonaný pozér. Smutné. Na rozdíl od Antonioniho tu ta deprese není tak okatě samoúčelná, aby jen lacině uspokojila svojí přítomností, ale je nějak budovaná (i když leckdy až směšně prvoplánovými motivy, jako jsou záběry na vraždění malých tuleňátek a olejové skvrny), to je ale asi tak jediný klad. Na každý pár jde o film permanentně na profackování. 1 a 1/2

Kinematografie se měnila, ale Bresson ne. Pouze zakrněl v tvrdohlavou hromádku trademarků, které svou sílu a platnost zratily kdysi dávno. Lancelot pro něj mohl být vykoupením, ale nakonec Bressonovu překonanost jen potvrdil.

Bresonova režie s odstupem a bez osobního zájmu opět v nádherných minimalistických záběrech prezentuje toporné neherce. Možná to má vyvolat zmatenost a neschopnost žít normální život - tohle má to Bressonovo rozhodnutí symbolizovat? Že se režisér tak precizní rozhodl pracovat prakticky bez výjimky na všech svých filmech s neherci (a vždy je to na nich velmi vidět), přece nemůže být samo sebou. Ve Čtyřech nocích už jsou ale režisérovy zvyklosti dost vyčpělé. Kdybych od něj nic jiného neviděl, asi bych v tom našel větší zalíbení, ale takhle jde jen o vystřílenou munici.

Bressonův styl, odsuzující postavy k roli rekvizit, kdy vším od stylu přes scénář až po obsazení neherců mizí lidské emoce a výsledek je jen nádherně nasnímanou modelovou situací oproštěnou od "obviňování" z realismu či jen lidskosti, mě zvláštní měrou irituje i fascinuje. Pokaždé v jiné míře a prakticky pouze poměr těch dvou emocí rozhoduje o hodnocení- 3 a 1/2

Jako proč ne... kdybych chtěl vidět islandský film o nezdolném duchu, vypadal by právě takhle. Jen si nejsem jistý, nakolik něco takového opravdu stojí za to "chtít" vidět... Jestli není námět, přístup, no vlastně všechno, už trochu pasé.

Pouze kochání se nádherným obrazem. Příběh je naprosto podružný, nerozvinutý a nezajímavý. Zas a znova: nevím, jestli to byl Bressonův zájem, ale je to tak. 3 a 1/2

Rozhodně to není nestranné. Naopak, velmi přesně chápeme, kdo je tu za klaďase. Pravda je, že chybí drama - v těch sebejistých záběrech se nedaří navodit víc než kouzlo okamžiku.

Velmi teatrální. Ani na vteřinu to nelze vnímat jako lidské drama, jde prostě o "modelovou situaci", navíc s dost nepřesvědčivým vývojem. Není to poprvé, kdy si nejsem jistý, jestli je vyznění filmu Bressonův záměr, nebo výsledek nějakého jeho selhání. Přesto to ale opět bylo zajímavé na sledování (a poslouchání). Podivně hluchá prostřední třetina ale dost kazí zážitek.