Pravděpodobně ďábel

Po většinou mladí, naštvaní, znudění francouzští aktivisté chodí po různých schůzích nebo jen tak po venku a plácají vyprázdněné fráze (a úplně stejné jsou i jejich city). Chápu Bressonův záměr ukázat nespokojenou mládež mající problém se systémem, ve kterém žije (stejně tak zvolení typu narace; ne že by to byl zrovna můj šálek kávy), ale mě ty postavy tak silně iritovaly a nudily zároveň (hlavně maestro sebevrah, ten byl nejvíc, jak se lidově říká, na-přes-držku), že jsem měl až problém film vůbec dokoukat (a moc nepřidá, když se přistihnete ani ne po polovině projekce, že křičíte na tu depresivní máničku, aby se už konečně zastřelila ve spásné představě, že tím film skončí…i když podvědomě tušíte, že vaše přání nebude vyslyšeno). A klišoidní a naivní ekologický podtón se zahrabává sám pokrytectvím všech těch „osvícených“ postav. Zvolání jedné z hrdinek „Ty mě snad unudíš k slzám.“ na definici tohoto snímku sedí víc jak „prdel na hrnec“. Výsledný nevalný dojem lehce spravil pouze rozhovor s psychologem, který měl cosi do sebe. Nicméně, po pár posledních solidních fimových setkáních mě pan režisér zase zklamal a snímek Pravděpodobně ďábel (který aktuálně považuju za nejslabší Bressonův film) hodnotím pouhými 2*. „Pověz mi, koho miluji víc, Edwige nebo Albertu?“ –„ No, to by mě zajímalo.“ – „Já nevím. Rozhodni to ty.“ (19.07.2014)

Dokonalý film s až hranatou stylizací (jako všichni Bressoni které znám), přesahující téma studentských revolt a doby směrem k výpovědi nejen o mladistvé bolesti a schopnosti/neschopnosti ji vyřešit. Chvílemi je to velmi godardovské - neviděl jsem ještě Bressona nechat rozvázat jazyk komparzu tezemi, chvílemi je to i didaktické - byť dodnes děsivé. Především se mi ale při vstřebávání filmu do noci vracel pocit, že Bresson teorematizoval hlavní postavu trochu do podoby mladého Ježíše a trochu mu vědomě - až k ironii - usnadňoval jeho pouť zájmem a péčí jeho přátel (všechno to nohsledství, ta láska, ta snadnost, ten zájem, sdílení - a vysvítá to o to nápadněji, že nám Bresson neukazuje jediný důvod PROČ by Charles měl být pro všechny ty dívky a muže okolo sebe tak vábivý - proč mu prostě nerozbili hubu, když kradl, proč nezůstal jako kůl v plotě jako většina mladých, kteří tohle zažívají...). O to přesněji pak ale působila Charlesova volba "Jidáše" jako strůjce vlastního osudu. A finální počátek dialogu mezi nimi napovídal, že možná ani zde by nesebral odvahu a nechal by váhu ne-činu na svém kumpánovi. (03.04.2016)

Snad stojí za úvahu, že Bresson tady ani zdaleka nemoralizuje, naopak. Jeho chápání mladýho člověka je láskyplný a otevřený, vlastně ho vidí jako nevinnýho, hledajícího nevědomě Boha, kterýho ovšem nemůže nalézt kvůli zhoubnýmu vlivu společnosti. A když ho nakonec najde, ďábel ho zastřelí, ale naděje zůstává..., jelikož duše neumírá :-). (30.12.2013)

Komplikovanější obsah (téma) si žádá komplikovanější formu. Bressonův předposlední film je protnut skepsí. Všudypřítomnost pekelného, všeho, co pochází od ďábla, formuje v tomto od srdce jdoucím autorském vyjádření k duchu doby vší počínání a snahy mladé (neromanitcké) revolty. Ďábel, pravděpodobně, je (byť ke své době zacílený, přesto nesporně živý) genereční film, či lépe: generační román (a chtěl bych ho číst na stránkách knihy). (12.02.2010)

Jéé, Klub rváčů před třiceti lety? Jůů, Koyaanisqatsi se scénářem? Néé, to byly jen pocity z prvních třech minut, zbytek je snad nejnudnějších, co jsem v životě viděl. Jestli bylo úkolem vyvolat ve mě absolutní beznaděj, tak se to povedlo. Jen taková drobnost, jen kdyby ten její původ nebyl v beznaději prezentace sdělení filmu. Že je hlavní kluk úplně zničen společností a že teda se něco snaží dělat a tak chodí střílet pistolí do řeky nebo ležet ve spacáku, tak prosim. Ale aby prostě vždycky něco takového vyved, byl furt stejně depkózní, vyved něco jinýho, tvářil se jak socha a jeho socha kamarád se ho začal ptát na něco, co se nikdy v ději nestalo. To je ostatně furt. Lokace na sebe zásadně nenavazují, a to ani v nějakém skrytém smyslu odhaleném později. Já prostě vůbec netušil, co má tohle dílo za smysl, kde se vzalo a co kromě tvrzení, že vrátit na stromy by bylo málo, chce dávat. Jestli je nějaký žánr co potřebuje vývoj postav, tak je snad to právě čistokrevné drama. Jen jsem umíral hledáním, jestli to není vyprávěno pozpátku, přes oblouky, mosty nebo cíleně míněné bezcenné nicotné body.... (25.05.2008)