Abdul

Jedna hvězda za tradičně (jak to ten chlap sakra dělá?) výborného Christophera Walkena, a druhá za krabici, v jejíž útrobách se ukrývá nasraná kočičí bestie (nutno podotknout, že tato komická linka jde rychle ke dnu okamžitě po jejím opuštění zmíněné krabice).

Věřím, že v tomto filmu je vše do posledního puntíku tak, jak maestro Burton chtěl. Tomuhle já říkám pečlivě vystřižená atmosféra... "It's not unusual to be loved by anyone, It's not unusual to have fun with anyone, but when I see you hanging about with anyone..." ...Jupí, stačí jen zatleskat!

Snímek, o němž se dá říct, že stylově je to klasický Levinson. A protože je to z něj cítit opravdu v každé minutě, působí jako narychlo udělaná bezinvenční vykrádačka dosavadní režisérovy filmografie. Jenže divák není hadr a na tuhle přelevinsovanou "pohodovku" tak brzy ztratí chuť. Tři hvězdy za těžký průměr.

Roli největšího filmového hajzla všech dob zde nezapomenutelně herecky ztvárnil (do jisté míry za pomoci vlastního nevypočitatelného vzhledu) malý tučňák, maskující se za slepici (nebo slepice maskující se za tučňáka?). Nicméně nejvíce mu to slušelo v prázdné lahvi...

Výlet na venkov. Holek by bodlo víc.

Někdy mám pocit, že chlapci z Hollywoodu neumějí více. Krájecí atmosféra se stále opakuje (už to hraničí se stereotypem), příběh je jiný pouze v "papundeklech" a Michael Douglas je již delší dobu hercem jedné role. Kde jsou časy Alfréda Hitchcocka? Kde jsou časy Technicoloru? Copak musí být vše stejné? Volám po nějaké "nové vlně"! Jakékoliv!!!

Když jdete do kina na "nejlepší film všech dob", co většinou nastane? Nenaplněné očekávání a z něho plynoucí podvědomé zklamání. Křižník Potěmkin ovšem porušuje tento nepsaný psychologický zákon a doslova vystihuje podstatu slovního spojení "umění natočit film". Dokazuje, že Ejzenštejn právem patří tam, kam ho všichni pisálkové a pamětníci zařadili- mezi onu úzkou skupinu vyvolených filmových tvůrců... A mimochodem, oděsský masakr skutečně nemusí přemýšlet nad pojmem "konkurence"...

Podobně drasticky násilný a zároveň režijně odlehčený styl je znám od amerického videopůjčováka Quentina Tarantina. Pro Sud prachu ale hraje plus zamyšlení: "Kurva, ale tohle se tam přece OPRAVDU děje!!!" Sud prachu dokázal, že i Tarantino je v určitém smyslu hadr.

Tento snímek lze brát jako tradiční vědomé zaslepení mysli dosud vcelku originálního hollywoodského režiséra (jenž si vybudoval své specifické renomé) hollywoodským megalomanstvím. Kolikrát se už podobně "předvedl" (provinil?) například Steven Spielberg? Peníze zkrátka občas dělají divy.

Jestli něco Landisovi nevyšlo, pak to bylo samotné převedení vlastního scénáře na plátno. Velká škoda, poněvadž ze Suzanina plánu se mohla stát prázdninová komediální pecka. Netradičně obsazené (a také vcelku slušně zahrané) role si přímo říkaly o důkaz hereckého umu všech zůčastněných. Landisovi to holt režijně nevyšlo a kvalitou tak poslal tento scénáristicky ambiciózní počin mezi šeď klasické videodistribuce...