Abdul

"...jsem agent Johnson, tohle je agent specialista Johnson. Nejsme příbuzní." ----- "Tady Johnson.... ne, ten druhej."

Film který excellentně mapuje konec 70. a začátek 80. let v USA a to nápaditě prostřednictvím pornoprůmyslu. Tento fakt, skvěle zahrané role (především Reynolds a Wahlberg), "lahůdkové" scény (všude a s kýmkoli neustále souložící kameramanova manželka; závěrečné odhalení...) a pečlivě vybraná hudba té doby, dělají z tohoto filmu jeden z vrcholných zážitků druhé poloviny devadesátých let.

Existuje málo takových záběrů, jako změna pajdavé chůze K. Spaceyho v normální krok a následné procvičení jeho ztuhlé ruky z nečinnosti v činnost. Za přispění hudby Johna Ottmana (který si v tomto jedinečném filmovém díle "střihnul" i střih) mě z této scény pokaždé mrazí v zádech.

Vynikající taxikářský povídkový výlet po nočních světových velkoměstech. Málokde uslyšíte tolik slov z lůna obecné angličtiny, jako v newyorské povídce s Giancarlem Espositem a Arminem Muellerem- Stahlem (oba skvělí, zvláště Mueller- Stahl v roli východoněmeckého klauna, jenž neumí ve voze používat automatickou převodovku). Roberto Benigni svým monologem předvádí opravdový herecký koncert (je k nezastavení) a všemu nasazuje korunu helsinský příběh s Kaurismaekiho oblíbencem, Mattim Pellonpoou (kdybych já věděl, jak to skloňovat). Film je zřetelným námětem k jedné z povídek Zelenkovo Knoflíkářů a osobně mohu doporučit ho sledovat mezi první až třetí hodinou ranní.

Krmení plaché zvěře, nošení dříví, slabší ruka, elektřinou nabitý Bennett, Hornerův bikini standard. 4 hvězdy.

Vedle Thunderballu a Casina Royale subjektivně nejlepší bondovka se zdaleka nejlepším scénářem. Představení samotného Bonda (dokud nevyleze z auta) si svoji působivostí nezadá s úplným koncem Casina Royale (po prostřelení nohy pana Whitea) a je doslova ikonické. Lazenby není žádným rušivým prvkem, postavě sedí mnohem více než například oslizlý Roger Moore. Jeho Bond, z dnešního pohledu tak trochu craigovsky zná strach (útěk na kluzišti), a s Craigem je vyjímečný i v chůzi (Craig frajersky sebevědomý, Lazenby vyloženě floutkovský). Lazenbyho problém je v nulovém charismatu v rámci ostatních výrazových prostředků. Diana Rigg je vizuálně velmi zajímavá, její smutek i citové vzplanutí ji posléze dává prostor i k povedenému herectví. Telly Savalas je z Blofeldů nejcharismatičtější, byť svým zázemím působí v konfrontaci se svými minulými zlotřileckými pokusy jako snaživý strýček. O to je ale věrohodnější (jeho Blofeld, nikoliv jeho značně podivný plán). Každopádně naprosto zásadní povedená bondovka.