Abdul

Jakákoliv diskriminace všech jiných národnostních a skupinových menšin je snad tou největší prasárnou, jaké se člověk může dopustit. O tom to je.

Krásná Marion Cotillard (známe jako Danielovu přítelkyni Lilly z trilogie Taxi) a typicky "mladý a agresivní" způsob snímání filmu. Ve své podstatě velmi drsný pohled na spříznění duší dvou lidí, kterým nezáleží na možném zničení života druhých, jen pro své blaho a pro svou lásku.

Vzhledem k mému stavu, vybičovanému alkoholickými a omamnými prostředky, si z filmu nepamatuji zcela vše. Ovšem jde o jedinečný pohled na "dokonalý život" ve Švédsku, kde se nejen ukáže, že povrchní lidské jednání jen zastírá skutečnou povahu, a že nepochopitelně vycvičené rasistické svině se hodně těžko mění.

Miluji ságy. Od Kusturicova Undergroundu po Garcia- Marquezovo Sto roků samoty. Solino je sice kapánek jinde, ovšem celkovým vyzněním nemá slabinu. Bráchové budou vždy bráchové a ten Bleibtreuův s afrem na hlavě je navíc bezkonkurenční.

Fantastická, vtipná road movie zkřížená s krásnou love story. Moritz Bleibtreu hrát umí velmi dobře, ale největší eso tohoto snímku je režisér Fatih Akin! Nějak to vždycky vyjde.

Asi největší zážitek Febiofestu 2004. Neočekávaně kvalitní snímek s velmi příjemnou atmosférou a překvapivě dokonalým tvůrčím zpracováním. Hned bych dal sedm hvězd. "Nejvíc lidí žije v Číně" je to, co dlouhou dobu chybí v naší distribuci. Jedinečné...

Tohle je prostě mládí. "Když odejdu v klidu, dají mi i prémii."

Těžká nuda, navíc potopená několika stupňujícími se patetickými konci, při kterých nezbývá, než opakovaně doufat, že "ten probíhající bude také konečně poslední". Další z filmů, který bez výčitek příště vynechám.

Důstojný bondovský začátek pro Pierce Brosnana. Martin Campbell vykonal solidní práci, když znovuobjevil pojem "James Bond" pro mladou generaci, v rámci své doby (a vzhledem k šestileté bondovské odmlce) nechal zdynamičtět celou představovanou scénu, aniž by kejkle hlavního hrdiny dovedl ad absurdum (jak se to "povedlo" například Lee Tamahorimu) a především se v této době nebál zreinkarnovat Aston-Martina DB5 a bezproblémově jej postavit do přímé a vyrovnané konfrontace s moderním Ferrari 355. A vidět známé sovětské policejní Lady, Volhy a Moskviče rozmačkané tankovými pásy je požitek, nad nímž srdce nejednoho našince zcela jistě zaplesá.

Tento Paskaljevičův snímek sice nedosahuje výsledné kvality jeho pozdějšího Sudu prachu, ovšem napříč všemi kombinacemi komedie s tragédií, lehkomyslného vtipu se zásadní osudovostí a střetu daných lidských kultur na jednom určitém místě, nám sám Goran Paskaljevič dokazuje, jakým že je režisérem s vyjímečně vyprofilovanou lidskou stránkou, kterou dokáže používat nejen s přesnou kalkulí, nýbrž i na správném místě. A scéna fiktivního odletu staré slepé španělské matky zpět domů je vyloženě lahůdková.