Gilmour93

Jméno Ludlum vás přinutí přemýšlet, jestli z architekta Holcrofta bude na konci agent bez budoucnosti, agent bez hotovosti a nebo jen zůstane u neškodného agenta bez řidičáku, nicméně já vám garantuji, že strach o něj mít nebudete. On totiž instinktivně tuší, že při střelbě je lepší bubínky držet, než zacpat a když dojde k vyvrcholení milostné avantýry, dobře ví, co udělat s pérem.. Agresivní hudba a pasivita tvůrců při budování napětí a věrohodnosti tomu moc neprospěly, stejně jako přepisování scénáře, který musel tlustou předlohu pro filmové potřeby řádně zeštíhlit (třetí autor v pořadí, který tam měl vnést humor, dokonce přiznal, že ji ani nečetl). Úplně poslední záběr ovšem výborný, taková drobná ukázka Caineovy mistrovské úspornosti..

Kanadský masakr vším, co přijde pod ruku. Love letter žánru od jeho zapálených fandů, co ty charakteristické prvky spjaté s Reaganovou érou ctí takovým způsobem, že jim těžko něco vyčítat (teda až na zmatky v pořadníku: „You do drugs, you die. You have sex, you die. You're a rebel, you die.“). Robert Patrick už sice nemá tu terminátoří výdrž při běhu za dopravním prostředkem, ale jako přísný Mr. C, co sloužil in 'nam, dokáže svými bláboly pozvednout úroveň..

„If the dead woman is a mystery, than the killer must be..“ K jubileu slavného případu, kdy se ve Whitechapelu lehkou rukou kuchaly lehké ženy a pachatel si ve Staru mohl číst o policejní neschopnosti, bezesporu důstojný počin. Trochu to brzdilo Abberlinovo tokání s ženou v kostýmu kvočny a buřičské aktivity pouličního výboru, ale jakmile se vyšetřuje a Caine s kolegou profesionálem překotně servírují dedukce, má ta whodunit atmosféra vyčarovaná hůlkou fabulace své kouzlo (občas i opepřené hororovými prvky viz. proměna herce Mansfielda na pana Hydea). Výprava s všemi těmi fiakry, temnými uličkami a slušivými klobouky perfektní, jen ten stav chrupu prostitutek jevil známky anachronismu..

Sedm krátkých epizod z boje o poklad Anežky české, před kterými proběhlo minimálně 93 podobných umořujících nic.. Parkanová tu nelehkost vymezování hranic lidské integrity podává až s děsivou přirozeností, škoda jen, že se tomu ke konci zkrátí dech a přibude nehodící se nabídka „nadhledu“. Mužské pokolení to zase jednou schytalo. Jediný chvályhodný počin asi byla jen dědova suchá plína..

Blízká setkání Peeleho druhu. Obrozená spielbergovina o jednom špatně uvázaném šapitó chce být „elevated“, ale mě jen povozila v páternosteru a i když jsem se na ni celou dobu díval, nechala mě na pokoji.. Témat se nakousne hodně. Podívaná, od které nemůžete odtrhnout oči a propadáte závislosti na ní, respekt k fauně a způsobům, jak s ní zacházíte, biblické motivy andělů a nanebevzetí, ignorace černého odkazu v kinematografii, kompetice a ctižádost v branži či pochybné cesty za americkým snem, ale upřímně, nebýt van Hoytemových imaxových jízd a vykuleného stoika Kaluuyi, zajímalo by mě jen, jestli jde z Wincotta seškrábnout penicilin..

Odstranit slušně hláškujícího Anthonyho Quinna na pár desítek minut z děje a nebo do serpentinové honičky Porsche 911 a Alfy Romeo Montreal pustit kolotočářskou hudbu, na tohle bych chtěl Parrishovi říct jen tři slova. Naštěstí je tu náplast značky Michael Caine, která svého ladného zabijáka dává s typickou noblesou.. Co se týká aktivit vycházejících z drogového byznysu v hlavním městě Provence, Frankenheimer s Pepkem byli o rok později mnohem důslednější. Jo a první slovo z těch tří je „Jdi“..

Slizký deviant, co se obléká jen do gumových rukavic a navzdory svým řečem píchá jedině nožem vs. Bronson s šedivou ofinou na způsob Jardy Šilhavého, co se jako polda nerozpakuje podstrčit, aby mohl strčit. Renomovaný kritik Roger Ebert to označil za „garbage disposal“, ale berme to jako doporučení. Nahota, lascivnost, násilí, snaha kameramana hledat „fíkové listy“ a trochu rozpačité finále, kdy vydrážděný vrahoun definitivně rezignoval na nějakou racionalitu ve svém jednání. A co na to Charlie? Ten po dvou přáních smrti už dobře ví, jak potěšit daňové poplatníky..

Leukofobického Lundgrena z trampolíny tady nevyřídíte, ani kdybyste jej vyzvali na souboj v areálu Madety! Šílený televizní look neúspěšného pilotu, ještě šílenější scénář, pár crossových motorek, co zbylo z Hard Target a Woo, kterému se někde tady začala z děravé kapsy vytrácet pověst..

Markýz de Sombreuil, dobrosrdečný flamendr a pirát silnic, co je pod tíhou slibu a vlastní kajícnosti nucen infiltrovat pařížskou spodinu, aby očistil své jméno pošpiněné intrikami a vyrváním křehké dívky z pasáckých pařátů omladil svou stáj. Sice chyběl pár žhavých cikánek a Červený bedrník, ale sošný Jean Marais je zastoupil. Je odhodlaný a statečný, nepřátele drtí ocelovými pěstmi, kopy má rychlejší než Jean-Claude Van Damme mezi Lvím srdcem a Double Impact a když hrdinně zachraňuje nebožáky z ohně, aniž by na něm zůstala sebemenší stopa sazí, máte pocit, že jej plameny olizují nejen ze své podstaty. Je fakt, že padouch Lansignac vybavený podlým hlasem Libora Hrušky mohl před smrtí více trpět, ale duše romantického diváka by neměla být nenasytná..

Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém..