Ygnor

Taková psychydelická odpověď na Markétu Lazarovou (znalci jistě prominou, že tady něco přirovnávám) a na Goetheho Fausta, dozajista plná metafor a personifikací na bolavou polskou duši protnutou nejen jejím trojím dělením, ale i jejím samotným sebeurčením z hlediska člověka jako takového. Film má nejen zběsilou kameru a epileptickou hudbu ale i jakousi špinavou gotickou atmosféru říznutou dark cabaretní dekadencí. Je to jakýsi přesný opak Hanekeho stoického a bezhudebního rukopisu, přičemž alespoň u mne díky tomu vyvstala určitá evokace, spojená s tzv. kinem náročného diváka, kdy jedna část národa film odsoudí za intelektuální sračku a jinou část třeba zaujme film z důvodů lineárního znázornění nahoty a násilí, kdy ani jeden atribut není dle mého názoru avšak samoúčelný, tak jak u zmiňovaného rakouského režiséra.

Civilnost nasnímaného prostředí a nezávislá režie s výbornou hudbou nemůže u mě převálcovat rádoby nezávislé pojetí tématu, kdy snímek vyznívá možná až příliš laskavě k tématu úplatných poskytovatelek úlitby neustále neukojených hombres. Fňukání čokoládové princezny při telefonováním s opuštěným synem, vykoupené jednou plastovou tatrou asi tak v hodnotě „jedné cesty kolem světa“, mi přišlo příliš umělé a vykalkulované. Tak nějak jsem dostal pocit, že divákovi se předhazuje, že vlastně takhle žít je fajn, protože nadržení rejnoci dostanou své od buchet, které si za výslužku na políčenou pořídí ještě mrňavější hadříky a větší výplň svých nárazníků. Možná vyznění mělo být právě spojeno s independecí v tom, že obě strany to tak vlastně chtějí, kdy se jedná o jakousi vzájemnou symbiózu „homo flegmatikus“. Film není ale ani investigativní sociologickou a surovou sondou, ani laciným vymazleným dojákem typu „pretty woman“. To, že se snaží stranit obou krajních poloh, vyznívá nakonec příliš průměrně. A hlavně ne příliš i emociálně, tak i reálně. Na druhou stranu film nehaním, protože jsou v něm aspekty, které jsem vypíchl v první větě a doporučuji jej ke shlédnutí více než kotle jiných mainstreramových pochutin.

Pro mne nejlepší zářez od dob Wu Jian Dao. Maximální herecké výkony, hudba, obsazení, střih. Nutno vidět. Amíci mohou jen závidět.

V prvé řadě musím vyzdvihnout kvalitní, ba strhující práci, maskérů a kostymérů, bez které by filmu bylo jen půl. (Btw Marek Taclík vypadal tak o deset let mladší než v Kriminálce Anděl natočené před osmi lety před tímto počinem). Dále je stěžejní obsazení Ondřeje Pavelky do hlavní role, pro kterou vyzrál jak trnky na jižním svahu hory. Osvědčeného myslivce Schmitzera si Vojta vypůjčil od Tomáše Vorla z Cesty do lesa včetně kamizoly, flinty … ale i jeho rétoriky. Rovněž kamera byla nadprůměrná, civilní i na ke konci impulzivně strhující. Největším problém filmu je však místy podbízivě lascivní scénář (nebo producentský kalkul?), kdy mi to připadá, jak by někdo chtěl vytlačit z křemene slzu, přičemž imho se tady nedá hovořit o nadsázce, sebeironii, ale spíše Sacho Cohenovské nekorektnosti, než Troškovského buranství, která avšak u mne nikdy až tak moc nefungovala. Taktéž mě u srdce nezasáhlo zamýšlené (?) rozuzlení příběhu, které nebylo ani směšné, ani katarzní. Ale nechť… Vnitřně roztrhaný rejža bez příčiny jistě vyzraje a jeho rukopis do budoucna se stylisticky vypíše. (Přál bych si, aby Vojta a oslovil svého dávného kamaráda a souputníka z Pethonů: Honzu Melíška, mj. nesmírně talentovaného, a upekli spolu pořádnou taškařici, oproštěnou od provařených ksichtů a slizkých producentů).

Extrém smradlavého kýče a nevkusu nejvyššího kalibru.

Nemyslím si, že by to byl až takový shit. Samozřejmě to měl být nejdrsnější, nejtemnější a nejkomplikovanější thriller... na světě, kdy tlak na zuby pily je až místy neskutečný. Na druhou stranu Renovi ten knír slušel, deště bylo dosti a možná byl i pravý a kovové schodiště jednoznačně bylo jak ze Silent Hill. Tudíž krásný průměr.

Nepopírám, že mám rád japonskou kinematografii, byť nejsem určitě žádným znalcem. Dlouho jsem nechal na poličce dývko, než jsem jej vložil do přehrávače, asi nějaký ten rok... Začátek byl pro mne rozpačitý, protože nejsem znalcem knihy, ale čím víc se děj ubíral do hloubky, nechal jsem se jim pohltit. Japonsky vycizelované do nejmenšího detailu, avšak místy s evropskou hudbou, která film neobyčejně okořenila. O záběrech kamery ve splynutí s přírodou je snad zbytečné se zmiňovat. Tohle není žádná sladkobolná romantická slátanina, ale melancholické, existencionální a depresivní drama...., kdy až tak nějak po Japonsku se na závěr tlačilo moc na pilu. Osobně bych IMHO o pár minut film prostříhal, ale možná zase třeba doplnil o jiné chybějící sekvence. Na druhou stranu v dlouhých záběrech, kdy se "nic" neděje, se rodí to právě pravé jho. (Ještě si neodpustím malé pousmání nad komentáři, že někteří fanoušci filmu mají problém se vyznat v japonských obličejích, kdy s jistotou jeden rozliší, alespoň pohlaví ;-)

Takový kanál jsem snad ještě neviděl... -100%.

Česká distrubuce sáhla nejen tady s tím stupidním názvem, ale zejména výběrem vkusu "našeho domácího" diváka zřejmě do kádě s pěkným lojem. Neodradilo mězdejší nesmyslné sestřelení do končin věčné tmy, ale naopak jsem si vychutnal tohle "upírské" post coitum více než tuny jiných spatlanin s grácií spokojeného gurmána.

Námět je bohužel nepůvodní, špatný casting, slabé herecké výkony, nesourodá režie.... ještě, že nechyběl vrtulník a kupy nesnesitelné reklamy ;-). Knižní námět byl přece jen o stupeň výše, byť mě nijak výrazně nezaujal. Na film jsem se docela těšil, bohužel asi nejslabší celovečerák od Alice.