fisikk

Jediné co musím tomuto filmu vytknout, bylo množství dcer a jejich podobnost. Vím, že je právě na tomto postaveno kouzlo této rodiny, hlavně ze strany jejich matky, jejíž psychická pohoda závisela právě na těchto dcerách, jenže ty 3 nejmladší si byly všechny dost vzhledově podobné a kvůli jen málo záběrům, které na ně padly, jsem se v nich ani na konci nebyla schopná vyznat (nedokážu si vůbec vybavit jejich obličeje). Jinak je to velice příjemný film u kterého jsem se mnohokrát zasmála.

Je několik dní po tom, co jsem zhlédla tento film a stále mi na mysli vyvstává jedna otázka: Která z manželek těchto mužů je na tom nejhůř? První - Žena mouly, který ji podvádí z nudy. Druhá - Bohatá feťačka, jejíž muž má násilnické sklony a řeší počáteční manželské problémy. Třetí - Žena psychologa, která svého muže nenávidí a ten se proto natvrdo zamiluje do šlapky. Čtvrtá - Žena architekta, která žije v domnění, že je vše v naprostém pořádku a muž ji bezvýhradně miluje, jenže on má zatím srdce z kamene a na nikom mu nezáleží, nebo pátá žena, jejíž muž je tichošlápek a přímo fyzicky ji nepodvádí? Typ těchto filmů působí hrozně dobře na první zhlédnutí díky nepředvídatelnému konci, bohužel si tento závěr většinou zapamatujete díky jeho zvláštnosti, a proto při dalším promítání není zážitek tak silný.

Hned od prvního pohledu na Ankera mi bylo jasné, že s ním něco není v pořádku a podivné Juliiny pohledy na svatbě tomu jen přidávaly. Avšak po odhalení jeho dětství ho docela chápu. Líbilo se mi, jak celou dobu s Jacobem mluvil lehce, s klidem a opravdu věřil, že jeho poslání je dobré.

Tak neskutečně nevinnou a čistou dívku jsem ještě neviděla, což je z velké strany také způsobeno tím, že byla psychicky labilní. Protože kdo by byl v dněšní době schopen udělat něco takového? Můžete se na to dívat jako na špatnost, že jí byl Jan schopen udělat něco takového, jenže kdo ví, jak bychom se zachovali my v jeho kůži. Já vnímám Bess jako jednu z nejvýjimečnějších osob, která v životě opravdu milovala a byla schopná se pro svou lásku obětovat Ještě mě napadá, že takto dost často končí příběhy svatých, které jejich generace naprosto zavrhne a zaslouženému pochopení dojdou až za několik let. Jenže v tomto případě já zavrhuju její okolí! Protože oni věděli o jejím psychickém stavu a přesto udělali to, co udělali. Otázkou však zůstává, jestli by nebylo lepší, kdyby se nikdy nepotkali. Z mého pohledu zemřela šťastná s vědomím, že se mohla obětovat pro svoji lásku a opačně si myslím, že Bess byla jedinou osobou, která mohl spasit Jana od jeho zla v hlavě.

Proč si jen ženský pořád přivádí domů chlapy podobný svým otcům. Možná kvůli tomu, že jak jsou s ním zvyklé žít celý život, tak by to s jiným neuměly. Sama za sebe si přeju tento zakletý kruh přetrhnout.

Hrozně se mi líbil začátek, ale tam to skončilo. Zbytek filmu se střídaly pocity nudy a zhnusení. Vždy mě mučení fascinovalo a viděla jsem několik výstav v muzeích, ale po tomto filmovém zážitku se mi docela změnil pohled na věc.

Víte co? Já už mám opravdu dost filmů, které začínají tím, že hlavní hrdina lže, náhle si však uvědomí, že ji miluje a snáší jí neustále modré z nebe, udělá pro ni cokoliv. Jenže, když se to ona dozví, pošle ho do pryč. To si jako nevšimla, co pro ni celou tu dobu dělal? Ale no tak!

Tolik námahy za jeden zlaťák. Ještěže tak nežiju. :-)

Co na to říct? Myslím, že i kdyby nad ní nevisela ta osudová minuta, tak by stejně brzo zemřela – ten stres. :-)

Nebudu tvrdit, že mi rodiče taky neříkali, že mě přinesl čáp, ale že nosí i mláďata zvířat, to se nějak zapomněli zmínit. :-)