Pevek2

vzdycky jsem mel slabost pro balet. A pro hudbu jejiz slova rozsiruji informaci obrazu. A do jiste miry i pro maskovani melodramatu jinym zanrem, v tomto pripade socialnim dramatem.

Precenene. Sice skvele herecky, ale to samo je trochu malo. Mozna ale ze je me prikre hodnoceni silne ovlivnene tim, ze se rok mluvilo o filmu jako o zazraku a to pak clovek ceka daleko vic...

V kontextu svedske kinematografie neskutecne slabe, vyumelkovane. Komedialni potencial take nic moc, na chlapkovi ktery mlati protivniky pupkem nelze vsechno postavit. Dobri snad jen herci, ale pribeh je dost bidny a i jeho rozmotani za moc nestoji. Jeden z nejprecenovanejsich filmu...

Strhující drama na pomezí thrilleru, které konfrontuje morální principy a otázky na příkladu chlapce, který se postaví šikaně a postavě terroristy z donucení. Mistrovsky odrežírované, dramaturgicky přesné a přitom tak živé a barvité. " Videla jsem deset tisic filmu a to nepocitam dva propadaky, jeden s Careym, druhy od Kurosawy". Vyborne propletene, pateticke, necernobile, originalni a se skvelou kamerou a hrou detailu (berusky, pistole, sestrihy na pocatku a na konci). Svedska kinematografie byla na prelomu devadesatych a noveho tisicileti na vrcholu a Parsa je jeden z nejlepsich reziseru-imigrantu...

Kolísající úroveň jednotlivých povídek. První je čistá, s pointou a významem. Svým způsobem minimalismus. Jen než se člověk usadí, tak je pryč. Druhá je naprosto špatná, puber´táci, kteří jako deklamují současný slang nejsou uvěřitelní stejně jako vyznění historky. Třetí má neotřelé téma, zajímavé podání, které občas skřípe, ale je asi nejkompaktnější a provokuje nejvíc zamyšlení, i když to někdy kazí herci. No a závěrečná Pomalu ale stárnu má herce naopak skvělé, i když plošší půdorys. Zato ale dobrou písničku.

Reevokace starých časů a paměti. Fin de siecle v Rusku se vším všudy, válka, revoluce, básníci, fotbal (tedy sport), úžas z techniky i dekadence. To vše ve skvěle melancholickém podání v Petrohradských mlhách a nostalgickém tónu kamery. Zvuk přetržené struny a výstřelu z pistole Gavrilla Principa

Naproto verna adaptace rozjiveneho romanu z 18. stoleti. O to kurioznejsi, ze z nej nic moc nenechava....

Jeden z nejzasadnejsich polistopadovych filmu, ktery se vymyka zanrem, hereckymi vykony (Stransky, Budar, Langmajer), peclive pripravenym scenarem i promyslenou filmovou reci, ktera koresponduje s myslenkou.(tim myslim nervni zvukovou slozku s tlukotem srdce, tichem a šelesty, kruhove kompozice kamer, pouziti rucni kamery, peclivou praci s detaily a dalsi.) Navic Pravidla lzi maji vic silnych scen nez vetsina ceskych filmu dohromady, nenasilnou symboliku a vtip, ktery vse odlehcuje. nadhera.

Zvjagincev potvrdil ve svém druhém filmu kvalitu. Nervní atmosféra, silný příběh, originální výtvarná koncepce.

Kdyby na to nešlo tolik lidí, nebyli z toho tak všichni nadšení, nepadala by silná slova asi bych byl mírnější. Ale Svěrákův tělocvik s nasazováním dveří snímaný do zblbnutí dvojblokem: Velký detail-celek mi nahání husí kůži ještě teď. To že to má zobrazovat nějakou realitu teprve. Otravné a nesmyslné erotické (dá se to tak vůbec nazvat?) scény ve vlaku, zbytečné vedlejší postavy, absentující příběh. Prostě největší zklamání...