Kuličky

Tak nic světobornýho.Začátek v pohodě,jak krátká první,tak druhá byli docela povedený,pak ale druhá půlka filmu už hodně kulhala.Hlavně třetí povídka a moje antipatie k boha vzývajícím lidem vytvořili z týhle povídky nekoukatelnou srágoru.V celku až moc krkolomná snaha vymknout se zaběhnutejm trendům v českym filmu neprospěla ,a dílo se svezlo do podprůměru.40%. (23.05.2010)

Dost amaterská ilustrace faktu, že ženy jsou potvory. Autorka nehledá kořeny manipulace, nevysvětluje, proč to ženy dělají, jen jako v hospodě vypráví k dobrému pivku pár historek. Zpracování na úrovni socialistických Bakalářů, jen tu chybí ten žoviální spojovací komentář (myslím Menšík?). Hvězdičku navíc za zvolené téma, ale jinak se tomu těžko dá říkat film. Kdyby ty příběhy-anekdoty uváděly nějaký populárně výukový pořad, ve kterém by odborníci rozebírali, proč jsou ženy tak manipulativní, tak snad, ale v tomto balení jde jen o hospodské vyprávění. (15.01.2011)

Kuličky jsou rozhodně zajímavým pohledem na manipulování mužů ženami. Ve čtyřech, na sobě nezávislých, povídkách můžeme daný problém pozorovat ve všech věkových skupinách - od dětí až po seniory. První příběh - Svatba - je vyloženě odlehčující a navozuje uvolněnou atmosféru, dětská bezprostřednost z něj místy doslova čiší. Druhá povídka - Maminčin andílek - už na mě dokázal zapůsobit docela depresivně, představím-li si, že by se v budoucnosti moje dcera (klidně i syn) choval tak, jako tomu je v případě teenagerů a celkově jsem v tomto příběhu viděl úpadek chování a životního stylu dnešní mládeže. Třetí povídka - Mravní imperativ - nadhazuje docela probírané téma celibátu a ukazuje, že každý člověk je tvor chybující a že za své činy neseme zodpovědnost a je pouze na nás, jak se k problému postavíme, přičemž bychom se neměli nechat ovlivnit davem, jenž na vzniklou situaci může pohlížet zcela jinak. Poslední, čtvrtá povídka - Pomalu, ale stárnu - mě opravdu uvedl téměř do regulérní deprese. Ačkoliv je tento příběh relativně krátký, má ve svojí stopáži o to větší sílu. Zde se opět jen potvrdil "problém", jenž jsem zmínil v první větě komentáře - jak ženy dovedou manipulovat muži. Smutný, ale přesto krásný příběh, který byl povedenou tečkou za Kuličkami. (30.10.2010)

Prací na celovečerním filmu doposavad nepolíbená Olga Dabrowská nelichotivě staví ve čtyřech generačních povídkách, dle úsloví „za vším hledej ženu“, něžné pohlaví do rolí muži manipulujících loutkohereček. Pohled genderově nevyvážený, pohled odvážný, pohled jedním směrem. Z mé strany určitě nic zásadního proti. Všichni víme, kdo je oním pověstným krkem, který otáčí hlavou………..po filmařské stránce však nic světoborného. Každopádně uvidíme, na koho začínající režisérka ukáže prstem příště……kuráž jí zřejmě nechybí. (25.04.2024)

Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok... (10.05.2008)