Pevek2

Zatimco bezprostredne po shlednuti jsem byl zklaman, po nekolika dnech se ten pocit zacina usazovat a ja bych ten film rad videl prekvapive znovu, i kdyz s nim ideove nesouhlasim. Jestlize Bergman o Tarkovskem napsal, ze se prirozene pohybuje ve snu, tak tenhle film je presne takovym snem. Snem, ktery je divny, obcas nedava smysl, obcas vse zjednodusuje a obcas je omamne krasny. Myslim, ze tomu odpovida i zpusob strihu, ktery systematicky zrychluje pohyb a vynechava cast pohybu, takze se postavy ve svenku neuveritelne zrychluji a nelogicky meni sve pozice. Psat neco navic asi nema moc smysl...

Ona to ale neni jen vyvrazdovacka (byt fantasticky udelana), ale je to navic sociologicka meditace o altruismu, spolupraci a moralce. A extremni situace tomu jen napomaha. To jak se proste nekteri japonsti skolaci chovaji (i vzhledem k tomu, ze to maji za sve chovani za trest) je nadejnejsi nez vselijake pseudo humanisticke oscarove filmy.

Uplne novy film pro pametniky. Stavba pribehu i filmove prostredky jsou totiz jako nekdy ze 40. let, kdy si dva lide rikali: " Musite mi dat hubicku!" a ona na to: "Nerikejte hlouposti!" Ale zachranuje to krajina v Provence, skvely Auteuil i krasne herecky

Ten film má v sobě jakousi zvláštní zvrácenou přitažlivost. Jeho výjevy jsou strašlivé a budou mě strašit podobně jako třeba Balabanovův Gruz 200 (a to je skutečně co říct). Charakteristika postav je přesná, zejména Mouka je skvěle zahrán. Sociologický rámec klade víc otázek, než odpovědí a film tak přesahuje pouhou dokumentaristickou výpověď. Je pro mě ale s podivem, nakolik je celý příběh a postavy příjímány jako kultovní a neustále citovány (například samolepkou současných sparťanských ultras "Polib vlajku študente"). Prostě nechápu jak se k tomu může někdo hlásit a považovat to za zábavu. Ale i to je možná ten přesah a nadčasovost.

Celkove pritazene za vlasy. Prirovnani k Rosette taky asi v anonci belgickeho kina nebylo nejstastnejsi. Ta holka sice ma energii, jak ziskat milovanou praci, ale zpusob jakym ji ziska neni verohodny a to jak se cely pribeh uzavre uz vubec ne. I kdyz je pravda, ze Mozart je vysoka hudba a hip hop nizka je zavazne zjisteni...

V devadesatych letech se to bralo jako znameni upadku televize, ale... kdyz se to srovna s tim, co tam casto jde dnes, tak se musi nechat, ze tam herci hrajou, pribeh drzi nejake napeti a otazka, kdo zabil dzejara prisla v pravou chvili.

Precizni a ruzne interpretace nabizejici zivotopisny film o autorce hitu "Dominique nique niique". Nic neni tak jednoduche, jak to vypada a po zaverecne scene uz zbydou jen otazky, proc to cele doslo prave az k tomuto konci. Ale napeti mezi hrdinkou, cirkvi, touhou po vlastni realizaci a idely, stejne jako napeti prakticky ve vsech vztazich titulni hrdinky jsou mistrne vybalancovane. Film je to krasny a smutny. Kombinace, kterou mam rad

Vojtech receny sirotek? Ale jdete... Van den Bergheho film je tak trochu jako goticka malba, v necem naivni, v necem neotesana, ale ve zdanlive jednoduchosti uplna. Takovy film jsem jese nevidel...

Je to hodně chtěné, postavy jsou schválně tlačeny do dramatických situací, ale je to často většinou umělé. LSD a věci s ním spojené patří do úplně jiného filmu, pokud vůbec někam. Ale otázky, které to klade rezonují i přesto...

reci o tom, ze je to beckovy Amarcord jsou zcestne. S Amarcordem ma tenhle film spolecnou Italii a malomesto, ale jinak jde o dramaturgicky velmi zajimave postavenou kroniku maleho sicilskeho mesta, s linkou kterou prochazi linie dejin Komunisticke strany sicile jako ruda nit. Oproti tomu je Amarcord mozaikou vzpominek, takze pokud bych hledal vhodne prirovnani, tak svou magickou realisticnosti i proletarskou linkou se vypraveci struktura i samotny film blizi spise literarni predloze Jakubiskovy Tisicrocne vcely.