noriaki

A takhle by vypadaly blockustery, pokud by se Hollywood neodklonil od autorských filmů a neovládla ho komerce. Darren Aronofsky začíná zlehka a první půlhodina se nese ve stylu temné fantasy z doby před Atlantidou, nebo naopak sequelu Čisté duše zasazeného do post apokalyptické budoucnosti. Nejprve jen rozvíjí svůj tradiční motiv člověka posedlého utkvělou myšlenkou a vypadá to, že větší ambice mít nebude. Změna přijde nenápadně, téměř jakoby mimochodem, ale s takovou intenzitou, že jí potopa světa dělá jen sparring partnera. Režisér probírá náboženství, etiku, filosofii, mystiku, svobodnou vůli i předurčenost a atmosféra postupně houstne. Vše vyvrcholí na palubě Archy ve scéně, kdy Noe začne kruh, jenž se uzavře na hoře Moria smlouvou mezi Abrahámem a Bohem. Lidstvo je zase pro jednou spaseno vlastní nedokonalostí. Ještě poznámka k ději. Sice jsem zvládl přečíst sotva Genesis a pár stránek Exodu, ale jsem si jistý, že takhle to v Bibli opravdu nebylo. Význam textu ovšem zůstal zachován a přestože si scénář vycucal z prstu několik kapitol a úplně nové bytosti, idea smlouvy podaná tímhle způsobem je konzistentnější a dává větší smysl. Top 10 za rok 2014.

Až si budou Američani zase stěžovat, jaká je to opováženost že jim někdo kopíruje jejich seriál nebo film (http://www.youtube.com/watch?v=o6PZjEEHOAE), tak jim tenhle zločin omlaťte o hlavu. Jediná, dejme tomu vtipná postava je tady Kryton, který zachovává původního ducha Red Dwarf. Tohle nikdy nemělo vzniknout a ten kdo to dovolil, by měl za trest strávit deset let v kajutě s Rimmrem.

S životem jako má Mia nemůže být nic jednoduché a scenáristé se v jejím trápení doslova vyžívají. Vrší na ní jeden problém za druhým a nic jí nedávají zadarmo. A není v tom sama, snad každá postava si prožije svých pár chvil pekla a sáhne si až na dno. Občas si říkám, že je té syrovosti a krutosti snad až moc. Sílu prohlubuje i to, že ti nejhorší zahráli na pět hvězd, většina na šest a Chloë Sevigny je i tak nechala daleko za sebou. Hit & Miss není lehký na sledování a to že dává život do perspektivy, je jenom slabá náplast.

Další z komedií pod které se podepsal Dany Boon. A tentokrát jeho herecký a režisérský talent převážil ten scenáristický. Supercondriaque má spoustu skvělých momentů a chytře vystavěnou zápletku. Ta kombinuje situační a konverzační humor a musím bohužel říct, že druhá složka je jednoznačně silnější. Pokud se nemluví, nebo pokud je před kamerou jen jedna osoba, tak zábavnost klesá. A ke konci už klesá konstantně. I když se všeuměl v hlavní roli snažil co mohl, v poslední třetině mu došly nápady a odevšud vyskákaly drobné a větší chybičky, kterých bych si jinak asi ani nevšiml, nebo je milosrdně ignoroval. I tak je to za čtyři hvězdičky, zvláště kvůli skvělé Judith El Zein.

A jsme zpátky u naivní pohádky topící se v optimismu a atmosféře nadšeného dobrodružství. Epizoda VI, mnohem víc než na předchozí díl, navazuje na slavnou IV. Se všemi jejími klady a zápory. A když řeknu "zápory", tak nemám na mysli Ewoky. Star Wars jsou pořád především dětský film a ve druhé řadě excelentně vybudovaná tiskárna na peníze. Roztomilí plyšoví medvídci umožnili Lucasovi dotovat jeho skomírající Industrial Light & Magic, dokud se nevyvinula ve špičku v oboru a nerozpoutala svou vlastní revoluci na poli speciálních efektů. Ale i objektivních nedokonalostí je víc než jenom pár. Zúčtování s Imperátorem se občas vleče a děj by určitě snesl nějaké další bitevní scény, třeba na úkor dlouhého osvobozování zmrazeného Hana, nebo organizování odboje na Endoru. Filmu chybí tempo událostmi nabité Nové naděje a kouzlo objevování nového, čímž se mohl pochlubit prostřední díl se svým Bespinem a kráčejícími tanky na planetě Hoth. Dvě hodiny a něco je zkrátka moc. Vždyť i ta téměř monumentální III je jen o šest minut delší.

Scott Charles Stewart by si zasloužil polít dehtem a posypat peřím. Už zprznil námětově skvělé Legii a Kazatele a teď do podprůměru neomylně míří i jeho další projekt. A věren hesla "když do pekla, tak s muzikou", tak mu napsal scénář kombinující klišovitou vztahovku a intrikánské drama. Takže místo atmosférického survival / mysteriózního dramatu vyplivl post-apo soap operu. Ani po třech dílech to nevypadá, že by se děj toužil někam rozběhnout. Hodně se debatuje, rozpitvává rodina, předurčenost, nenaplněné touhy, dávné křivdy a osobní démoni. A jako v každém správném zauzlovaném seriálu, i tady má každý svoje pečlivě střežené tajemství. Nevím co by se muselo stát, aby z Dominionu vznikla stejně psychoidní a návyková záležitost, jako z Battlestar Galactica. K vzteku je, že potenciál by na to byl.

Film inspirovaný Hvězdnými válkami, natočený necelé dva roky po nich, a není to Sador, vládce vesmíru. To jsou mi věci. Čekal jsem další odpočinkovou parodii a podle dialogů a roztomile nevěrohodných herců to vypadá, že jsem měl pravdu. Na druhou stranu, osudové poslání, záchrana vesmíru, vzbouřenci, zrada, manipulace, všechno se bere tak vážně. Tak je to komedie, nebo ne? Asi je to stejně jedno, protože k smíchu je film tak jako tak. Za vidění stojí kvůli tomu, nebo kvůli tomu navzdory. A taky kvůli Caroline Munro a Nadii Cassini v kožených bikinách, Davidu Hasselhoffovi v bitvě na světelné meče (ke konci se to přiživování na Star Wars lehce zvrhlo) a znovu potvrzené pravdě, že i plytké a nenáročné filmy se dají natočit skvěle nebo mizerně, nebo všechno mezi tím.

Vepřová pečeně s knedlíkem a se zelím 1. Do omytého a usušeného masa vetřeme sůl a posypeme ho kmínem. 2. Maso pak vložíme do vymaštěného pekáče a obsypeme ho cibulí nakrájenou na tenká kolečka. 3. Krkovici podlijeme částí vývaru a zaklopenou ji pečeme při teplotě kolem 200 °C cca 90 minut, občas ji přeléváme výpekem a dle potřeby podlíváme vývarem. 4. Jakmile je maso téměř měkké, odklopíme ho a při teplotě kolem 190 °C pečeni dopečeme. 5. V průběhu pečení masa si připravíme zelí, začneme tím, že zbylou cibuli necháme zesklovatět na sádle (orestujeme ji), přidáme dvě lžíce hladké mouky, chvíli ji přerestujeme i s cibulkou a pak přidáme zelí i s nálevem . 6. Za občasného míchání zelí několik minut dusíme. 7. Nakonec zelí dochutíme cukrem a solí a ještě chvíli podusíme. 8. Jakmile je pečeně dopečená, vyjmeme ji z výpeku, naporcujeme ji na jednotlivé plátky a uchováme v teple. 9. Výpek zaprášíme moukou a za stálého míchání přidáme zbylý vývar, který necháme zhoustnout, vyrobíme tak chutnou omáčku, kterou pak podléváme maso. A nebo se těch 133 minut můžete dívat na prasklinu ve zdi. Vyjde to nastejno, jako si pustit Babovřesky.

The Empire Strikes Back vypadá na možnosti doby luxusně. Taky stál trojnásobek toho co A New Hope a může se pochlubit krásně temnou atmosférou. Přesto mám IV. epizodu mnohem radši. Jednak si myslím, že původní sérii víc slušný přímočarý optimismus, ploché postavy scématický děj a za druhé táhne veškeré kouzlo Hvězdných válek především ona. To nepopřel ani Irvin Kershner. Přestože jeho díl kritici oceňují nejvíc, jako režisér byl maximálně průměrný a mimo tento film nezaznamenal žádný větší úspěch. Což ostatně platí i o Richardovi Marquandovi, který se podepsal pod Return of the Jedi. V pozici kterou jim Lucas připravil, téměř nemohli neuspět.

Trochu mi to připomnělo starší a lepší Dolarová manželství. Tam se sice Shirley MacLaine představila jen v jedné roli, zato zahrané třikrát úplně jinak. Stejně suverénně si poradila i s tímhle povídkovým filmem. Není se čemu divit, její herecká univerzálnost je impozantní a Vittorio De Sica má s chameleónskými herci bohaté zkušenosti. Za zmínku stojí zajímavá hudba, pod kterou se podepsal Riz Ortolani.