noriaki

Stalloneho pokus převtělit se do nového typu akčních hrdinů až tak úplně nevyšel. Předně Sly nevypadá jako obyčejný policajt, který čistě náhodou vyrube mrakodrap plný teroristů. Herecky mu Bruce Willis utíká o pořádný kus a Rob Cohen nebyl ani v nejlepší části své kariéry srovnatelný s Johnem McTiernanem. Takže se pozitiva smrskly na slušné efekty a atmosféru taženou klaustrofobním prostředím. Není to úplně špatné, jen tuctové a zoufale nevýrazné. Tímhle filmem začal Stallone svou dekádu pekla, z níž se vyhrabal až velice slušným Rockym Balboou.

Asi nikdo nikdy nerozřeší, jestli je seriál výborný díky excelentnímu námětu, nebo by skvělá režie a plejáda špičkových herců utáhla i mnohem banálnější příběh. Faktem ovšem je, že drama elektrárny nesoucí poetické jméno jedné z květin rodu pelyněk a nepoetické jméno prvního z řady diktátorů Sovětského svazu, asi lépe natočit nešlo. Kombinace chyb obsluhy, všeobecného šlendriánu, zoufale neefektivní byrokracie zadrhávajícího se kolosu a běžné praxe utajovat cokoliv i zdánlivě významného, vyústila v katastrofu, jaká se na téhle planetě ještě nikdy nestala. I když by námět sváděl k ostentativnímu ukazování prstem na viníky, scénář se toho snažil vyvarovat. Drtivá většina sporných rozhodnutí ostatně nevyplývala ze snahy zachovat si tvář, nebo z pohrdání lidskými životy, ale z nedostatku informací a z výjimečnosti situace. Chyb seriálu je jen málo. Vadilo mi svévolné vytvoření nukleární fyzičky ztvárněné Emily Watson. Její postava je nepravděpodobná a nabourává logiku děje. Určitým handicapem je pochopitelně angličtina pronášená ruskými a ukrajinskými postavami. Jenže pokud by byl seriál seriál dabován, utrpěl by po herecké stránce a pokud by byl zahrán někým jiným, nemusel by dopadnout takhle luxusně.

Dělat reformy v podniku se zaměstnanci s pracovní morálkou průměrného úředníka francouzské státní správy asi nebude žádná selanka, ovšem nad některými postupy pana manažera jsem kroutil hlavou i já. Motivační proslov díky němuž se měla zvýšit produktivita, funguje jen v amerických filmech a to ještě jen v těch, v nichž hlavní roli hraje Michael Douglas. Na jeho obranu je třeba poznamenat, že dokument vyznívá zbytečně pesimisticky, nebo možná škarohlídsky. Bo Inge Andersson automobilku opravdu zachránil. Představené modely byly úspěšné, podnik je mnohem efektivnější a podařilo se mu zbavit nálepky nefunkčního molochu s neprodejným sortimentem. Automobilka stále nevydělává, ale už ne díky neskutečnému plýtvání, ale kvůli nákladné modernizaci.

Název asi vyplivl generátor náhodných slov a jak byla produkce v ráži, tak mu dala napsat i scénář. Jedině to by vysvětlovalo, proč ze slušně zahraného filmu se zajímavým námětem a stylovou, sychravou atmosférou vznikla taková patlanina. V paměti mi zůstane jen výtečný Ilja Prachař a kupodivu slušná Květa Fialová. Potenciál tam byl, ale bohužel zůstal nenaplněn. Zdá se mi, že to o snímcích v režii Pavla Háši píšu vcelku často.

Kdyby tam nebyla přemoudřelá postava Dominika zahraná protivným nemehlem Davidem Schneiderem a kdyby chování zbylých postav dávalo alespoň trochu smysl, tak by to i tak byl špatný film. Jediná zajímavá věc je na něm námět. Bohužel jeho potenciál udusil idiotský scénář a stěží průměrné až podprůměrné herecké výkony, s čestnými výjimkami Petra Haničince a Libuše Šafránkové. Vyloženě k naštvání také bylo, že se nakonec záhada obrazu přešla jen tak bez vysvětlení. To se v kriminálkách stávat nemá.

Nejvíc fascinující na tom všem bylo, že od zločinu až po jeho definitivní vyřešní proběhly dva soudy a detektiv měl pořád nohu v gypsu. Kdyby to byla inscenace o Rathovi, stačil by se vyléčit, zplodit syna s tou přátelskou sestričkou, odvést ho na první školní den a ještě by se stihl vrátit včas, aby si poslechl rozsudek. Čtvrtá strana trojúhelníku je jen průměrnou kriminálkou, která vybočuje slušným obsazením, vachrlatým zasazením do USA a jakousi starosvětskou kultivovaností. Bohužel má prakticky nulovou atmosféru a scény od soudu jsou strašlivě naivní a hloupé. Scénář není ani chytrý, ani nápaditý. Ovšem musím mu přiznat, že jsem řešení dopředu neodhadl.

Druhý Creed se zdál být zajímavým pokračováním, ale mám s ním dva zásadní problémy. Jeden z nich je, že recykluje už několikrát přežvýkané, což se očekávalo, ale bohužel to servíruje jalovým způsobem. Film je mnohem zajímavější v ringu, než v dlouhých psychologických pasážích, v nichž si scénář tolik libuje. Krize hlavního hrdiny není zdaleka tak nosná, jak se mi děj snažil namluvit a Michael B. Jordan má jen zlomek charisma svého filmového otce. Ve srovnání s protivníkem vypadá ploše a nezajímavě. Což je moje druhá výtka. Victor Drago, i když prakticky nemluví a je vykreslován jen jako bezduchá mlátička plná hořkosti, je mnohem zajímavější postava. Vyrůstal s tvrdým a nesmlouvavým otcem, který byl za trest vykázán na Ukrajinu. Pohrdá svou matkou a přitom touží po její pozornosti. A celý svůj život pracuje na tom, aby smysl otcovu dávnou hanbu. Já v tomhle příběhu cítím potenciál. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale celou dobu jsem mu držel palce. Paradoxně je totiž on tím outsideren hledající vykoupení a klid duše. Byl bych mnohem raději, kdyby byl film přímo o něm.

Jména režisérů mě měla varovat, ale já jsem od filmu doopravdy nic nečekal. O to nadšenější jsem z něj byl. Bratrská dvojice vzala sled nesourodých scének a poskládala z nich vynikající pohodový film, silnější v momentech kdy jede na vlně absurdní komedie a rozpačitější když se otírá o vážnější témata. Naštěstí těch druhých momentů není mnoho. Celý snímek je prosycený atmosférou Ameriky 30. let, která je sice nejspíš dobovější než v realitě byla, ale úplně podmanivá. Dojmu pomáhá i skvělá hudba a luxusní kamera.

Kdybych to viděl v osmdesátých letech - za předpokladu že bych z toho měl rozum, tak by mě asi ohromilo zasazení do USA a celkově výprava. Z odstupu ale tahle kriminálka funguje hlavně jako úsměvná ukázka naivní představy o zkažených kapitalistických zemích. Soudruzi z ČST dělali co bylo v jejich silách, ale i když si postavy mohutně přihýbaly z Coca-Coly a výprava si troufla na venkovní scénu, atmosféru americké kriminálky se jim nepodařilo vykřesat ani náznakem. Scénář nebyl úplně špatný, ovšem jalová režie ho sabotovala jak mohla. A co nezkazila ona, to dodělali herci. Abrhám a Šulcová byli vysloveně mizerní a hysterický Svatopluk Skopal se jejich úrovni zdatně blížil. Zdaleka nejvíc se mi nepřekvapivě líbil Miloš Kopecký, který se do role zoufale nehodil, ale odehrál ji tradičně na výbornou. Hvězdičku navíc dávám za silnou závěrečnou scénu.

Musím uznat, že tahle pohádka mi nabídla jeden z nejsyrovějších a nejděsivějších pohledů na Peklo. Je progresivně rozdělené podle genderu. V tom ženském bez ustání hraje disco, nebo televize s pořady, vedle nichž i Ordinace v růžové zahradě vypadá jako něco od Kubricka. V tom mužském vládne tupá byrokracie a všichni čerti se chovají jako idioti a mluví jako Pavel Liška, když idiota hraje. Chvilky čirého děsu vyplňoval zoufale mizerný Pavel Trávníček. Většina ostatních herců se s tou bídou svezla. Tak špatného Petra Nárožného jsem ještě neviděl a pevně doufám, že už ani neuvidím.