The Russian Job

Dokument Petra Horkého je nepodjatě věcný. Slavná automobilka v Toljatti, krachuje. Pomoci přijel krizový Andersson. Má českou přítelkyni. Drží s celkem dlouho i když zažívá „už sedmadvacátý problém s blatníky“ a „výmluvy, pořád výmluvy“. Ovšem lidi kráčející do práce mezi toulavými psy logicky dychtí po starých časech, z nichž zbyly jen vojenské přehlídky. „Sami nebudou vyvíjet aktivitu,“ zazní při typickém výjevu: jeden cosi natírá, tři přihlížejí. A stávka proti propouštění se drží protichůdných hesel Zestátnění a Modernizace. „Dělal jsem v osmnácti ruských městech, ale tohle jsem neviděl,“ balí kufry poražený šéf. Po sobě nechává úspěšný v HYPERLINK l Lada Vesta, nové toalety a zkušenost, že „Rusové chtějí revoluci, ale ne změnu“. Zajímavé hodince chybí jen epilog. Rozhovor s autorem je zde: https://www.youtube.com/watch?v=2urdfJMWl38 (18.04.2020)

Spíše než dokumentem bych tento snímek nazval komedií, neboť jsem při jeho sledování měl výrazný pocit, že spíše, než o příběh titulního Švéda šlo tvůrcům o zprostředkování co největšího počtu humorných momentů a mnohdy se zdá, že režisér nechal postavit na místo kameru a čekal, až se něco vtipného stane. V této rovině snímek funguje na jedničku a mnohokrát jsem se nahlas zasmál, neboť je nám zprostředkována spousta vskutku absurdních momentů ukazujících Ruskou mentalitu a potvrzujících mnohá povahová klišé. I přes dobrou zábavu jsem nicméně z filmu odcházel zklamán, neboť jsem od něj očekával větší hloubku a doufal jsem, že se dočkáme detailnějšího pozorování samotné práce krizového manažera a jeho snahy o záchranu továrny řítící se do pekel. Tato linie je nicméně bohužel pouze okrajově načrtnuta a je jí věnována minimální pozornost a měl jsem mnohdy pocit, že pokud by se tento člověk v dokumentu nevyskytoval, na většinu záběrů a dění by to ani nemělo moc vliv. Švéd v žigulíku je zkrátka velmi zábavná komedie, ale špatný dokument. (29.03.2018)

Západoevropské řízení a management na ruskou fabriku a kapitalistické myšlení na ruské dělníky. :-) Švéd v žigulíku působí jako námět nějaké absurdní komedie a je možná škoda, že se toho ještě nikdo z filmového světa nechopil, stálo by to za to! Každopádně i jako dokument to za to stojí. Některé scény jsou parádní. Motivační promluvy k ruským dělníkům v angličtině a jejich obličeje u toho. Vyprávění příběhů o tom, jak za dveřmi najde „kontrolor efektivity práce“ desítky lidí celou směnu spících a hrající karty. Po důrazné domluvě se změní to, že se „pracující“ druhý den zamknou, aby je nikdo nerušil. :-) Bohužel tvůrci se nevyhnuli i zbytečné výplni a natahování dokumentu. Přičemž zajímavého materiálu by se jistě našla spousta. Sledovat švédského manažera, jak hledí do vody, přemýšlí u večeře, nebo sedí někde na lavičce, nic nepřináší. Chtělo by se napsat, že se tvůrci vcelku ostře opírají do kapitalismu i do ruského „řízení“ výroby, ale ono to ani tak není. Oni vlastně jen ukazují, jak to je a vyznění nechájí na divákovi. Nakonec přihazuji i tu čtvrtou slabší hvězdu, nicméně mám pořád pocit, že by se z podobného tématu dalo vytěžit ještě více. (15.04.2023)

Dělat reformy v podniku se zaměstnanci s pracovní morálkou průměrného úředníka francouzské státní správy asi nebude žádná selanka, ovšem nad některými postupy pana manažera jsem kroutil hlavou i já. Motivační proslov díky němuž se měla zvýšit produktivita, funguje jen v amerických filmech a to ještě jen v těch, v nichž hlavní roli hraje Michael Douglas. Na jeho obranu je třeba poznamenat, že dokument vyznívá zbytečně pesimisticky, nebo možná škarohlídsky. Bo Inge Andersson automobilku opravdu zachránil. Představené modely byly úspěšné, podnik je mnohem efektivnější a podařilo se mu zbavit nálepky nefunkčního molochu s neprodejným sortimentem. Automobilka stále nevydělává, ale už ne díky neskutečnému plýtvání, ale kvůli nákladné modernizaci. (06.07.2019)