noriaki

Oceňuju, že v době kdy ostatní dělají angažované umění a s rétorikou disidentů se vlamují do otevřených dveří, má Christopher Morris koule trefovat se do islámu a džihádistů. Bohužel jakkoliv se mi líbí jako herec - jeho asi nejslavnější role je Denholm Reynholm z IT Crowd, tak mi jeho humor moc nesedl. Potácí se někde mezi absurditou a trapností. Pohříchu se až příliš často přibližuje k té trapnosti. Takže nápad dobrý, provedení mnohem horší.

Bůh ví proč jsem si při přečtení názvu povídky vždycky představoval Xeenemünde jako planetu s přírodou jak by ji nakreslil Stanislav Holý (dělal dekorace Studia Kamarád a grafiku k filmu Jak svět přichází o básníky). Ve skutečnosti se odehrává ve Třetí říši a není vůbec rozverná, ale pořádně temná, i když humorem se s v ní nešetří. O atmosféru se férově postarali Josef Hanuš se svou vtahující kamerou a Jan Pivec svým brilantním herectvím. Neviděl jsem často aby někdo upozadil Rudolfa Hrušínského. Václava Sloupa radši nekomentuju. Já mu nikdy na chuť nepřijdu.

Slušný námět, skvělé obsazení a vynikající herectví. Když máte před kamerou takovou kvalitu, tak se točí klasiky skoro samy.

Hodně lidí má s filmem dva problémy. Zdá se jim dlouhý a moc náboženský. Pod to první se podepisuji. V jednotlivostech je Ben Hur dokonalý, od megalomanských vozatajských závodů, až do poslední ozdobu na konzulově hrudním plátu. Vytrhávalo mě snad jen teatrální herectví, poplatné tehdejší době. Bohužel snímek působí, že by se mohl o hodinu zkrátit a o nic z děje by nepřišel. Obětoval by sice část atmosféry a omračující výpravy, ale získal by na tempu a napínavosti. S tím druhým problém nemám. Film je náboženský, i když tak námětem nemusí působit. Spíš mě trápí, že ve filmech z období antiky mám tendenci fandit Římu, potažmu Řecku. Scénář mi k tomu dává jen málo důvodů, protože Messala je šílený až k sebezničení a metropole tehdejší vedoucí světové civilizace je vykreslená jako krvelačný moloch požírající lidské životy a rozsévající utrpení. Tak už to ovšem u filmů z biblických časů bývá.

Obsazení je impozantní a z pár scének by byl výborný sestřih na youtube, ale takhle pohromadě je to slabší průměr. Trhák sráží dlouhé zpívající pasáže. Hudebně nejsou úplně špatné, jen nudné a zvláštním způsobem ujeté. Ujetost byl pochopitelně záměr, ale nuda je tuším nad plán. Když se film přepne do reality, povyskočí scénář o dvě hvězdičky a vtipnost snad o tři. Naštěstí Svěrák nápad oprášil v Nejisté sezóně, což je po všech stránkách povedenější a vyzrálejší snímek.

Předloha Rogera Zelazneho je čistokrevný brak, chvílemi rušený filosofickými úvahami. Filmová adaptace si z ní vzala krajinu zničenou jaderným holokaustem, jméno hlavní postavy a motiv putování napříč Spojenými státy. Zbytek si scenáristé vycucali z prstu. Není se co divit, protože knižní potvory jsou zatraceně impozantní a v sedmdesátkách by se daly natočit snad jen stop-motion animací. Bohužel obsah adekvátně nenahradili a vyplodili jen sled tuctových a uspávajících scének. Nad všemi vyniká úvodní předválečná sekvence a působivá honička se zmutovanými šváby.

Jestli znáte z finské kinematografie především málomluvné Kaurismäkiho komedie, tak budete asi trochu překvapeni. Seurapeli mi připomněl ostré francouzské konverzačky plné zvratů a výbuchů emocí. Zdánlivě neteční obyvatelé země tisíce jezer sice působí uměřeně, ale pořádně to v nich vře a občas vybublá na povrch. Nezbytnou proprietou podobných filmů je chytrý a vypointovaný scénář. Tady občas skřípal a v těch chvílích ho podrželi skvělí herci. Jsou tak přirození, až jsem uvěřil, že někde opravdu žijí a jednou za čas se scházejí. Pokud jste se pobavili u Le Prénom, budete nejspíš spokojeni. Jestli ho neznáte, pusťe si oba filmy.

Deakinsova kamera je opravdu bravurní, takže bych se obešel i bez oné vychvalované iluze dvouhodinového filmu bez jediného střihu. To že se pro ni Sam Mendes rozhodl, mu však vyčítat nebudu. "Švy" nebyly vidět ani když jsem je hledal a příběh tím neutrpěl. Historka je zdánlivě banální, ale na zhuštěném prostoru ukazuje téměř vše, s čím se museli vojáci na frontě potýkat. Výprava je vypiplaná do nejmenších detailů a sama se postarala o velkou část atmosféry. O ten zbytek se porvali skvělí herci, přičemž vedlejší postavy jsou znatelně působivější než hlavní hrdina. Zvlášť Andrew Scott perfektně vystihl k smrti unaveného, otupělého vojáka bez iluzí. Největší zápor filmu v něm paradoxně ani není. Tedy pomyšlení na to, kdo sloužil jako nosič zpráv na německé straně.

Jestli se Torettova parta nevyšplhala na úroveň superhrdinů už v minulém díle, v tomhle je tam naprosto bezpečně. Scénář se urval ze řetězu a servíruje jednu bombastickou pasáž za druhou. Omračující scéna běhu po autobusu z traileru je jen jednou z mnoha, a zdaleka ne ta nejpůsobivější. Série vedle neustále zvedající laťky proslula i rekrutováním dalších postav a pokračuje v tom i tentokrát. Jason Statham je charismatičtější než sám Vin Diesel a o stylovosti Kurta Russella snad nikdo soudný nepochybuje. Jednička zůstala nepřekonána, pětka taky, ale sedmička na ně moc neztrácí.

Kdyby postavu Sherlocka Holmese nevymyslel Artur Conan Doyle ve viktoránské Británii, ale někdo jiný v jelcinově Rusku, vypadal by slavný detektiv přesně takhle. Jako zpustlý alkoholik s rozpadajícím se zevnějškem a pravděpodobně ještě odpudivějším vnitřkem. Svou genialitu by ovšem neztratil. Rodion Meglin je svérázný i na velice benevolentní měřítka svých nadřízených. Ale má výsledky, takže jsou ochotní mu lecos odpustit a zbytek radši nevidět. Zlo s nímž se potýká by totiž obyčejný člověk neunesl. Scenáristé tvrdí, že všichni maniaci byli inspirování skutečnými lidmi. Několik jsem si jich vyhledal, a i když je seriál občas až sureálně krutý, realita za ním moc nezaostává. Pochválím ještě vynikající hudbu.