Subjektiv

"Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost," řekne každý Orwell. Co si vzpomínám, minimálně tři seriály již mi předhodily svět, ve kterém Oda Nobunaga byl ženou. Nejdříve si jen tak hrála, pak se dostala ke klukovi z naší současnosti a nyní se kluk z naší současnosti zase dostal k ní. Originální! Zatím se ještě mnozí hrdinové podivují nad jejím pohlavím, ale až si diváctvo zvykne, nejspíše podiv ustane. Pak pomalu zmizí všeobecná znalost, že Oda Nobunaga byl chlap a nakonec i učebnice dějepisu vyhlásí, že Oda měla pěkné poprsí. Spiknutí ultraradikálních feministek bude dokonáno. +++++ Oda Nobuna no Jabó se však blíží ke konečnému cíli opatrně a tak dívenka, krom občasné rozhodnosti na bitevním poli oplývá především jednoznačným tsunderstvím. Obklopena obdobně zeženštělým "štábem" (harémovka to je) sní o sjednocení Japonska a romantické lásce, kterou vyjadřuje především údery a kopy do obličeje svého vyvoleného Sagary. Inu, obvyklé námluvy jejího povahového typu. Budoucnosti znalý objekt to snáší s trpělivostí oddaného pejska a co chvíli ji tahá z bryndy pomocí svého "jasnovidectví". +++++ On i Nobuna metají kolem sebe ohnivé proslovy, které inspirují válečníky k tomu, aby se nekrvavě a nenápadně zabíjeli v boji. Hlavně žádnou děsivou smrt, maximálně sladkobolně dojemnou, nejlépe pak neosobně anonymní. Poskokyně Nobuny se učástní i všeobecného vykřikování větiček o loajalitě, sebeobětování a vznešených snech. Snaha o jakoukoliv historicitu neexistuje, umělecké ambice zcela chybí, řemeslná zručnost se rovná mechanickým, byť možná přesným pohybům dělníkům od pásu. Nuda, škvár, tak se mi to jeví. Konec po čtyřech dílech, dojem kolem **.

"Zpievanie, je zo všetkého najkrajšej" nebo jak to je... Konatsu patří k těm, kteří si nedokáží přiznat nedostatek talentu ke zpěvu, který nade vše milují. V reálu se z nich stávají Aničky Dajdou a jiní důstojníci či generálové hvězdné pěchoty ze Superstar, ovšem v anime seriálu jim jistě bude přát větší štěstí a nebudou pro srandu celému národu. Těžko říci, zda-li bude per aspera ad astra handicap překonán či závěr seriálu nabídne hrdince jinou satisfakci, pokud možno s hudbou spojenou. Ať tak či tak, ani v jednom případě se nejspíše se svými přáteli z rebelského badmintono-pěveckém kroužku bude svého snu držet zuby nehty. +++++ Dny budou líně plynout, písničky je rozeznívat, v zlomových i mírnějších okamžicích laskaví dospělí udělí rady do života, které budou zdánlivě oplývat moudrostí, leč v reálu by jen jitřily snílkovství Konatsu a kolegyním vlastní. Hlas srdce je tu mocnější rozumu, prožívání tu nesouzní s přemýšlením. Sentimentální flashbacky křižují dění tak, aby se dalo plakátově plakat. Člověk se až bojí obvinit ony momenty z příslušnosti ke kýči, neboť se na něj nejspíš za trest snesou obvinění z necitelnosti. Někdo by to však však udělal měl a dělá. Nadšení je jistě důležité, ale Urbanovou, ani Goťáka z vás samo neudělá. Absentující nadšení ovládá i mě. Chybí, chybí mi po pěti dílech, dále se dívat nebudu. Dojem kolem ** až ***.

Dobrodružné příběhy působí v hlavách dospívajících princezniček jenom zmatek. Usadí se jim v těch kebulích a rostou tam jak nádor na mozku. Ovládnou je. Taková Výsost sotva nadzdvihne mečík, zatouží s ním vyraziti opíchat pár dráčků, obřích pavouků a jiných slizáků, aby mohla zachraňovat poklady před jejich vlastníky a mladé panice. To se ví, že bez parťáků, kteří něco umí se to neobejde. Puškovník (pistolník s puškou) Pollon a povýšený Wallens stihli přijít v prvních třech dílech, leč skupinka jistě ještě není úplná. +++++ Všechny postavy v Tanken Driland mají hlavu velkou jako hruď, což není dáno zmíněným nádorem, ale tím, že seriál je určen pro malé děti. Nevím, proč hlavinky narůstají s klesajícím věkem diváka. Kdyby se seriál jen snažil přizpůsobit vzhledu svého publika, byl by nejspíše určen batolatům. Mají toto děti více rádi? Nebo to mají Japonci ve smlouvě? Či snad jde o signál dospělejším, že se mají dílu vyhnout, rodičům, že dílo neobsahuje sex a krvavé násilí? +++++ Vskutku, mohou se spolehnouti, že obří členovci se ve smrti rozplynou v obláček černého prášku, který okamžitě zmizí, že hádka a rozkol nepřetrvá do dalšího dílu, že svoje špatné chování protagonisté vždy napraví a tak si uleví od výčitek svědomí. Stane se tak, i kdyby scénář musel podstoupit gangbang s partou bohů ze stroje. Ale nač to potom vše sledovat, když už vám bylo deset? Nesledovat. Končím po třech dílech.

Chitose nemá jen objekt své lásky, jak píše Kontractor, ale také potrhlé kamarádky a ne zcela profesionální paní učitelku. To proto, aby se mizerně vypointované skeče nemotorně točily kolem více témat. Točení, jak známo, působí odstředivě, především pak na mě, byť ne tak jako na Kontractora, poněvaž já těch dílů vydržel dokonce celých pět. Nedoporučuji.

Ostrov Enoshima, na nemž se odehrává seriál Tsuritama, to není jen tak nějaká všezastupující díra, nýbrž jedno z turisticky nejxponovanějších míst země, pokud se tedy chcete povalovat na pláži. Jeho kouzlo zvěčnil i zřejmě nejznámější japonský malíř Hokusai na jednom z obrazů cyklu 36 pohledů na horu Fudži. Konala se tu část tokijské letní olympiády 1964. Vše zkrátka ukazuje na léto a moře, jakési permanentní prázdniny a možnost útěku před každodenními starostmi. +++++ Yuki Sanada, kočovník z donucení, sem sice přijíždí z jiných důvodů, leč místo má na něj tak jako tak blahodárný účinek. Snadno tu nalézá kamarády Harua, Natsukiho a později snad i Akiru, a to i přes svou společenskou neobratnost danou neustálým opuštěním sotva vybudovaných vztahů. +++++ Haru tvrdí, že je mimozemšťan. Ví o mezilidských vztazích ještě méně než Yuki, leč jeho neustálý smích mu umožňuje každého si získat, nic na tom nemění ani jeho bezhlavé máčení lidí stříkací pistolkou. Natsukimu říkají Princ rybářů. Věčně se nasupeně tváří, zdá se být poměrně uzavřený, leč i k němu existují cestičky. Akira je zřejmě agentem tajemné organizace, která si nadevše cení kachny či husy a členové nosí turbany. +++++ Tsuritama určitě patří mezi zajímavější seriálové anime počiny než nějaký hloupý průměr. V mezích anime stylu má svébytnou animaci a kresbu, své záhady (tajná organizace, možnost mimozemského života) vplétá do dění kolem mezilidských vztahů a atmosféry permanentních prázdnin velmi nenápadně a přitom hravě. +++++ Na můj vkus až příliš nenápadně... či spíše...vadí mi kombinace oné nenápadnosti a zjednodušujícího přístupu k zobrazení mezilidských vztahů, v kterých chybí opravdová zloba, zlý vztek, nenapravitelné chyby... Pohoda, která je narušována jen proto, aby na konci více vynikla. Deklarace přátelství a citu se zase jednou jeví důležitější, než cokoliv dalšího, přičemž se deklaruje to, na co je divák v rámci žánru zvyklý a co očekává. "Mám tě rád. Taky tě mám rád. Na tom jediném záleží." +++++ Na nečekané, které také chce, tu přeci má tu mysteriózní linku, že? Jojo, ale ta než dostala pořádně slovo, Subjektiv už skoro spal... Tak je ta potvora nenápadná. Viděny díly 1-9.

Několikrát do roka se objeví anime seriál, v němž parta středoškoláků v čele s adolescentním mistrem dedukce řeší zapeklité kriminální případy. I v klasických detektivkách bývá běžné, že detektiv vybočuje z normálu nějakou tou výstřednůstkou, které se leckdy do anime přebírají bez přemýšlení o tom, zda-li onu excentricitu lze nějak sympaticky, přijatelně a jakžtakž logicky spojit s chozením do školy. Ani častý výskyt zločinů, jež pubescentní Sherlockové a Skerlocky zřejmě přitahují, nestojí běžně autorům za podivení a zdůvodnění. +++++ Divák, jehož dané skutečnosti a otázky dráždí a kazí mu zážitek, může zkusit poměřit scůj intelekt s Orekim. Jeho nulové nadšení pro cokoliv a snaha vždy kráčet po cestě nejmenšího odporu a námahy jej dostatečně kvalifikují jako lehce abnormálního, aniž by utrpěla konzistence jeho duše. Zločiny se kolem něj nedějí i obyčejná škola však skrývá nějaké to tajemství. Mě třebas zajímalo, kdo mi ukradl svačinu či kam a jak se ztratily klíče od kabinetu. Trestné činy to sice nejsou, ale deduktivních schopností si žádají též a řešit je může být méně namáhavé než poslouchat litanie Watsona Čitandy: "Mě to zajímá, Oreki, zabývej se tím Oreki." +++++ Přijít s detektivním anime o takových obyčejnostech skorem zavání neobyčejností. Škoda, že případy jsou málokdy lákavě zapeklité, 3 Watsoni možná příliš velké množství a postavy neoplývají velkou složitostí, spíše se volí z nějakého katalogu anime standardů. Veškerá "inovace" a svěžest tak vězí právě v onom nahrazení zločinu záhadou všedního dne. I ta však dokáže posunout Hyouku někam do kategorie "bez újmy sledovatelné". Viděny díly 1-8.

Pekař Rick peče housky, uždibuje kousky, pekařka Airy, pekařka Amil a pekařka Neris mu pomáhá, uždibují všichni čtyři... Dekandentní země kýče jménem Windaria, v níž by českého zahradního trpaslíka považovali za groteskně avantgardní umění, si zajišťuje populační přírůstek vyplavováním lidí na pobřeží. Vyplavit se nechal Rick, vyplavit se nechala Airy, Amil, Neris a věřte mi, že nebudou v seriálu poslední. Po vymazání paměti (zatím těžko říct jak a kdo to dělá) se trosečníci rekvalifikují a stanou se platnými členy feudální společnosti. +++++ Pro Ricka byla pekařina jasná volba, holky mu dělají dealerky. Všichni široko daleko se usmívají, radují a přiblble culí. Domnívám se, že za to může nějaká droga rozptýlená v královském ovzduší, leč krom všeprostupujícího štěstí seriál nic takového nenaznačuje, tudíž si nejsem jist. Minimum jedinců však si zřejmě vypěstovalo imunitu a trpí záchvaty mračení. Chmury se však snadno rozpouští ve vůni Rickova chleba, neboť do něj jistě dává ještě silnější fet. Nešťastným nečiní člověka braní drog, ale jejich nebraní. +++++ Divíte se, že jsem vydržel sledovat seriál bez invence, bez deje, s postavami bez starostí i minulosti, slaďounce a standardizovaně kreslený a přetékající prázdnou radostí? Víte... byl jsem podveden. Každý díl mi Chleba štěstí naznačuje, že idyla bude svržena do hlubiny zoufalství nebo že vše je pouhý nátěr na temné skutečnosti. Pevný hrad nad městečkem, desítky ozbrojenců, obří obrněná loď, mechanická dívka bez emocí, nepřístupní elfové, ničivá bouře, čarodějka za městem... Tisíce náznaků, že "od příště už to bude faakt temný". Nikdy není. Možná Shining hearts (hrozný název) dospějí k nějakému dobrodružství, ale dříve dostanu cukrovku. Nechci. Končím po 8 dílech.

Tasogare otome x Amnesia započalo jako lehčí, mírně komediální anime s decentní erotikou a sympatickými postavami, které se druží v "duchařském" kroužku. Klubu předsedá dívka jménem Júko, shodou okolností duch. Klub však vede spíše formálně, s návrhy průzkumu různých školních tajemství přichází především hyperaktivní Okonogi, jež ovšem jediná z klubu Júko nedokáže vidět, z čehož vyplývá nejedna komická situace. Jediný hoch v klubu Teiiči má s Júko jiný problém. Není jiného muže, který Júko vidí a jenž se jí může dotknout a tak očividně sexuálně frustrovaná ektoplazma využívá své jediné příležitosti na sex post mortem a svádí Teiičiho poněkud těsným "tělesným" kontaktem. To nelibě nese poslední členka klubu Kirie, kterou Teiiči též přitahuje. +++++ Tím je řečeno téměř vše, máme zdroj humoru, ecchi i epizodických zápletek, známe postavy i jejich jednoduché motivace, neznáme jen okolnosti smrti Júko a nezná je ani ona sama, neboť trpí ztrátou paměti. Lze očekávat, že pátrání tímto směrem se povine seriálem jak pověstná červená nit v laně anglického námočnictva. Zdá se, že rozuzlení nebude příliš výživné (ale kdo ví, že) a indicie se nám budou předkládat tehdy, když zájem o anime (či mangu) začne opadat. Do té doby se může kroužek poflakovat, velmi mírně rozvíjet své vztahy a nezávazně a opatrně bavit. Nezatracuji je proto, neplivu na ně, ale sledovat je dále nebudu. Viděny díly 1-5.

Bůh ví proč, ale nenapadá mě lepší způsob, jak zahájit komentář k AKB0048 než parafrází jednoho cimrmanovského semináře: "Misaki Iwasa, Aika Óta, Šizuka Ója, Haruka Katajama, Asuka Kuramoči, Haruna Kodžima, Rino Sašihara, Mariko Šinoda, Aki Takadžó, Minami Takahaši. Ptáte se, co mají tato jména společného? Všechna tato jména jsou nezapamatovatelná." Krom jejich nezapamatovatelnosti je však spojuje ještě něco, členství v dívčí hudební skupině AKB48. +++++ Možná si říkáte, že jsem to přehnal, když jsem vyplivl ten dlouhý seznam členek celý, ale křivdíte mi, mám dost soudnosti. V tomhle hudebně tanečním davu splývá dohromady celkem 64 dívčin, což mu vyneslo pochybné umístění v Guinessově knize rekordů v kategorii největší dívčí hudební skupina. Tenhle kolos nejspíš řídí nějaký kapitalista jako malou akciovku, má k ruce dokonce trenéry pro čerstvě náctiletý potěr, který si pěstuje v jakémsi akvárku. Dívenky v AKB48 (00 je výmysl anime) totiž převelice rychle zastarávají, jejich věk se pohybuje od 14 do 23 let, pak sbohem do šrotu nebo kapely pro přestárlé lolitky. +++++ Dokud v tomto anime hlavně hrdinní jakési zasněné dívenky, toužící po svém zidolnění, vstupují do konkurzu a mnohé postupují, lze v tom vidět relativně věrný obraz reality. Všechno ostatní, co AKB0048 předvádí však neváhám označit za jednu velkou lež, která mě, narozdíl od Kontractora, alespoň trochu uráží. +++++ Ákábéčka se totiž stylizují do rebelek bojujících proti zlotřilému systému, jenž nepřeje tanci a zpěvu, zkrátka neškodné zábavě. Odvážně a se zbraní v ruce i kolem sebe (mech) bojují s grácií a šarmem proti hordám zlých vojáků a teroristů, přinášejí naději do srdcí všech nevinných holčiček a obětavě pomáhají. Obludné. +++++ Jistě, kapela je nejspíše složena z dívenek, které vybočují z normality jen nadprůměrnou krásou a nadáním (nikoliv však genialitou). Nevěřím však, že jako celek je něčím víc než marketingovým konstruktem, úspěšným podnikatelským záměrem lolitkobarona orientovaného na zisk. Přisvojení si boje za správnou věc a "proti systému" takovou "záležitostí" vyžaduje mimořádně silný žaludek nebo malý mozek. Na tom se musí shodnout ti, kteří současný (kapitalistický) systém považují za dobrý i jejich názoroví oponenti. +++++ Populární kultura obecně hýčká a utužuje status quo (ať je jakýkoliv), a to i tehdy, když deklaruje revoltu, vždyť status quo umožnil těmto celebritám úspěch. Někteří si jej užívají a ti, co upřímně vstoupí do opozice, mají obvykle též smůlu. Čím víc křičí, tím více se může režim ohánět svou tolerancí, pluralitou a jinak nedělat nic. Protivníci se zařadí mezi tzv. křiklouny a "nastavení společnosti" přijmeme jako v zásadě dobré s existujícím prostorem pro změnu. Minulý režim to takhle nedělal a možná to byla jedna z příčin jeho pádu. +++++ Raději však zpět k seriálu, jenž nakonec asi neusiluje o nic více než vlastní prodej a reklamu AKB48, kterou toto monstrum snad už ani nepotřebuje. Ideově působí nejspíš jen na mladé dívenky, které třebas zatouží stát se idolem, namísto obdivuhodnějších zdravotních sester, učitelek či soustružnic (se nesmějte, já vás vidím). Utratí nějaké ty prachy, kterých mají stejně nadbytek za pár cédéček a příspěvků a pak z toho vyrostou. Ovšem na druhou stranu, stát se členkou TAK VELIKÉ kapely možná není úplně nereálně. Stačí to, abych se přestal zlobit? Těžko , těžko. Jen jediné je mi na produktu AKB alespoň trochu sympatické - příprava členek na život po nevyhnutelném vykopnutí z kapely, podpora jejich studií. +++++ Napadl mě ještě jeden pohled, v němž kazisvěti protizábavní představují autoritu, která dívenky odvádí od legrace s idoly: rodinu, školu a sousedy bušící koštětem do stropu. Inu, promyslete sami, jak se mohou změnit mé sympatie při takovém vnímání. A ten kamarádský duch, sportovní rivalita, čest, laskavost a dobrota ve světě šoubyznysu? Možná je to v Japonsku malinko jiné, krom anime se o zdejší pokulturu příliš nezajímám, ale na Západě v ně nemůže věřit od puberty nikdo. +++++ Zbývá již jen otázka, jestli se divák může při AKB0048 bavit, když všechny tyto myšlenky a zůstane mu anime s písničkami, dějem, boji... Osobně soudím, že fanynka AKB48 ve věku zmíněného potěru by snad možná mohla. O dospělejších jedincích v tomto silně pochybuji. Končím značně otráven po pouhých dvou dílech.

Planeta S-1 zamořena radiací pomalu umírá. Vědci slibují průlom v technologii filtrů, ovšem armáda hnaná touhou po boji přesvědčí vládce, aby byla zahájena invaze na jinou planetu. Aby si armáda pojistila svoji moc, zavraždí samotného císaře a z vraždy obviní syna elitního vědce, Marina Raegana. Velitel armády se stane prezidentem, vědci jsou jako politická moc zničeni, Marin však uniká ve supermoderním stroji Pulserburn. Během útěku v sebeobraně zabije bratra nejvyšší vojenské velitelky Aprhodie, čímž na sebe přivolá její hněv. +++++ Nehoda během přesunu invazních vojsk způsobí, že Marin i útočná flotila skončí ve sluneční soustavě. Vojenská junta operativně pozmění cíl invaze na Zemi a zaútočí. Po počáteční nedůvěře se Marin věřící v mír a toužící pomstít smrt svého otce přidává na stranu obránců Země, přičemž jeho PulserBurn se stává ústředním modulem bojového mechu Baldios, nejsilnější, ba prakticky jediné zbraně pozemšťanů, která je schopna s vyspělou technologií z planety S-1 bojovat. +++++ Od té chvíle si zřejmě v každém díle bude muset poradit se stále vynalézavějšími a ničivějšími útoky záludné Aphrodie. Porazí-li Big Oct, přijde na něj Megadozer. Když exploduje Megadozer, nahradí jej Moguser. Jaký stroj bude následovat dál, to již netuším. Hrůza ze stereotypu se zahání změnou taktiky strojů, bojují v podzemí, podmoří, na nebesích i na zemi, postupně se rozvíjejí chlapské vztahy mezi Marinem a jeho pozemskými spolubojovníky, ale i milostný vztah s pozemskou dívkou Jamie. +++++ Jsme teprve na počátku 80. let, postavy tudíž mají prostě črtlý charakter jednoduchých, přímočarých záporáků i klaďasů, před divákem nic neskrývají a jejich motivace jsou prostinké a průhledné, bez dávných traumat a dětských příkoří, všechno vám na sebe hned řeknou. Nechovají se infantilně, neukazují své pohlaví, nepadají na prsa - normalita vládne, jinakost se uznává, ale i ona je v mezích možností "normální". +++++ Doba, kdy v anime byl hrdinou a vzorem normální, prostý, ale pořádný chlap, už dávno minula. Těžko se do ní s Baldiosem vrátíte, když trpí nízkou variabilitou dílů, již ani různé drobné odbočky související se zlou povahou války, rizikem zničení životního prostředí, přátelství a lásky, příliš nezvyšují. Dávnověká animace sice vyloudí nostalgický úsměv, snad i úctu k práci s primitivnější technikou. Jako pocit jízdy koněspřežnou dráhou z Budějovic do Lince, kterou by lidé jistě dnes rádi jezdili z různých důvodů, jen ne proto, aby se dostali z Budějovic do Lince. Viděny díly 1-5, zážitek bez utrpení, ale neláká k dalšímu sledování.