Tosim

Tak tohle by fakt bylo lepší číst jako tu povídku od Jana Míky. Staršího.

Jako nápad je to dobré (taky to trošičku vychází ze skutečnosti), ovšem na můj vkus má film mnoho hluchých míst a zbytečně natahovaných scén, včetně dialogů, které jsou často o ničem. V podstatě ale to nejlepší z "Noci filmových nadějí," pásma snímků studentů filmových škol, která byla obecně dost hrozná.

Nepochopit ještě neznamená nebýt fascinován. "Ticho..."

Příběh dvou "chlapců pro všechno," kteří zažívají mnohá dobrodružství, hodně se poflakují, hloupě hloubají o životě, sjezdí mnoho zemí, hledají různé lidi, s různými lidmi se i vyspí a celkem nic se nestane.

Trošku podezírám ČT, že natočila film se Zuzanou Norisovou z prostředí letiště kvůli Letišti a obsadila Miroslava Etzlera kvůli Pojiošťovně štěstí, ale je to jen takový dojem... ;-)

Mrazivé i vtipné, všechny paradoxy šmíráckého státu, jehož obyvatelé se ve svých postojích kroutili jak na kolovrátku, se myslím filmu podařilo vystihnout přesně. Jen dvě výtky bych měl, Wieslerovy pochyby nebyly zpracovány úplně věrohodně a také konec zabředával do nudy hodně nebezpečně a když píšu konec, nemyslím tím posledních několik záběrů, ale cca skoro půlhodinu.

Rozloučení s legendou, kterou já za legendu nepovažuji, se mi líbilo s největší pravděpodobností z toho důvodu, že Sylvesterovi Stallonemu je možno v jeho šedesáti letech ty patetické fráze uvěřit snáz, než zamlada. 70%.

Pěkné, ale myslím, že divák by měl usedat k filmu řádně najezen :-)

Pod rádoby složitou formou se skrývá jednoduchá historka. Takhle divák vnímá spíše hrátky s flashbacky (zbytečné), místo toho, aby se soustředil na romantiku. Navíc natahování (nevyhnutelného) konce bylo dost otravné. -ZÁPLETKA SE KOMPLIKUJE? -TO JE JEŠTĚ SLABÝ SLOVO.

Vážně jsem si nemyslel, že to budu tvrdit zrovna já, ale některé věci by měly zůstat skryty. Sex, a to ve všech jeho podobách, byl opravdu jen výchozím okamžikem pro rozehrání nejrůznějších lidských osudů. Ale ten počáteční stav, kdy bylo vše "odhaleno", mi prostě zabránil vcítit se do postav v nějaké další rovině. Tady, právě tady, byly záběry "na hranici/za hranicí P" úplně jedno, jelikož jejich protiváhou byl neblbý scénář či velice pěkná vizuální stránka. Rozhodně méně kontrovrezní či "vulgární" film, než jaký byste, po všech těch reakcích, čekali.