Tosim

Jako nadstavba k Náměstíčku a Návsi dostačující, samostatně ne. Tvůrcům se asi stýskalo po Josefovi Vinklářovi, že ho obsadili do role jeho dvojčete, nebo mu se stýskalo po tvůrcích, každopádně je to aspoň distingovanější charakter. Role Luby Skořepové už je opravdu obtěžující.

Takové pěkné, nervní a strašidelné divadýlko ve filmu, v němž herci, hrající role, hrají role.

Znám amatérského filmaře, u kterého by jen ta kamera vypadala o 300% líp...

Tak tohle by fakt bylo lepší číst jako tu povídku od Jana Míky. Staršího.

Jako nápad je to dobré (taky to trošičku vychází ze skutečnosti), ovšem na můj vkus má film mnoho hluchých míst a zbytečně natahovaných scén, včetně dialogů, které jsou často o ničem. V podstatě ale to nejlepší z "Noci filmových nadějí," pásma snímků studentů filmových škol, která byla obecně dost hrozná.

Nepochopit ještě neznamená nebýt fascinován. "Ticho..."

Příběh dvou "chlapců pro všechno," kteří zažívají mnohá dobrodružství, hodně se poflakují, hloupě hloubají o životě, sjezdí mnoho zemí, hledají různé lidi, s různými lidmi se i vyspí a celkem nic se nestane.

Trošku podezírám ČT, že natočila film se Zuzanou Norisovou z prostředí letiště kvůli Letišti a obsadila Miroslava Etzlera kvůli Pojiošťovně štěstí, ale je to jen takový dojem... ;-)

Mrazivé i vtipné, všechny paradoxy šmíráckého státu, jehož obyvatelé se ve svých postojích kroutili jak na kolovrátku, se myslím filmu podařilo vystihnout přesně. Jen dvě výtky bych měl, Wieslerovy pochyby nebyly zpracovány úplně věrohodně a také konec zabředával do nudy hodně nebezpečně a když píšu konec, nemyslím tím posledních několik záběrů, ale cca skoro půlhodinu.

Rozloučení s legendou, kterou já za legendu nepovažuji, se mi líbilo s největší pravděpodobností z toho důvodu, že Sylvesterovi Stallonemu je možno v jeho šedesáti letech ty patetické fráze uvěřit snáz, než zamlada. 70%.