Oskeruše

Bonda jsem vždycky obdivovala. Frajera, který jen tak mezi dvěma sklenkami Martini zneškodní půlku KGB, ani v té nejprekérnější situaci neztrácí smysl pro humor, hlášky seká „jako Baťa cvičky“ a ženy střídá ještě o něco rychleji. Daltonův Bond takový není. Agent s povolením zabíjet se náhle zdráhá jen tak odprásknout ostřelovače nebo zlikvidovat ruského generála. V kulisách socialistické Bratislavy, ve vytahaném svetru a kožené bundě působí spíš jako vekslák, než dostane talentovanou, ale naivní violoncellistku do „pelechu“, chvíli trvá a světe div, celé dvě hodiny je jí věrný! I těch „cviček“ je zde o dost méně než v předchozích dílech. A přesto (nebo právě proto) je to poprvé, kdy Bondovi věřím úplně všechno a možná – pozor: rouhání, hereze, ukamenujte ji – je mi ze všech nula nula sedmiček nejsympatičtější. Pár kocouřích postřehů na závěr: Když žlutobílé žigulíky VB pronásledují „vytuněného“ Aston Martina, diváka znalého těchto vozítek chtě nechtě napadá otázka: Proč James sakra prostě jenom nepřidá plyn? Zajímavý je výlet do Afganistanu – byl v té zemi vůbec někdy klid?

Ve vysoké rychlosti si člověk nevšímá detailů. Takže k čemu zkoumat Bondův věk (jaké to překvapení – oni i tajní agenti stárnou!) nebo se pozastavovat nad vizáží exotické May Day, když celkový zážitek z jízdy je tak jako tak důležitější. Napínavý děj zběsilým parkúrem počínaje a eskapádami v bortícím se dole á la Indiana Jones konče mě snadno přesvědčil, že tahle kára na výstavy veterán klubu ještě nepatří. Nepovedený experiment z koncentračního tábora je jedním z nejslizčích psychopatů, kteří se doposud v sérii objevili. A že už jich bylo! Poznámka na okraj: Bílý kocour by se tak snadno jako ta nafintěná peršanka Jamesovi na klín nestulil. To by ho 007 musel moooooooc prosit!

Chtěl bych natočit film pro ženy. Zaslouží si přece něco kvalitního, ne? No, takže co bych k tomu tak potřeboval. Jasně, romantickýho hrdinu. Musí vypadat alespoň trochu k světu a mít dítě. Na chlapa s dítětem prej ženský letí. Co manželka? Ne, ta se mi nehodí. Tak ji nechám umřít – třeba při autonehodě. A to dítě, dejme tomu syn, by v tom autě mohl sedět s ní. A odnést si do života parádní psychický trauma. Koneckonců, proč jen psychický. Tak to bych měl nešťastného vdovce, který se láskyplně stará o svého tělesně postiženého synka. Chytré. Co dál? Otec se musí zamilovat. Třeba do… do nějaké Popelky. Popelky, která má zlou nevlastní sestru. Zlou, ale mnohem krásnější. Počkat, to už tady bylo. Hlavně abych natočil něco originálního. Už vím, prostě to prohodím. Otec se napřed zamiluje do sestry, Popelka si bude muset počkat. Zlá sestra, to se snadno řekne. Jenže jak zlá? Bude Popelku bít a donutí ji přebírat hrách? Houby, to není ono. Tenhle film nemá být žádná pohádka pro děti. Sestra musí být mnohem drsnější. Co takhle psychopatická vražedkyně? Chorobně žárlivá bestie s andělskou tváří? A celé se to bude odehrávat v rozkošném domě u jezera. Sakra, já jsem geniální!!!

Sportovní film s Vašutem – kdybych to bývala byla věděla, tak bych tu videokazetu stařičkému přehrávači nenabízela. Jenže já naštěstí neměla ponětí, do čeho že se to řítím, a tak se po prvotním zděšení zrodilo nečekaně milé překvapení. Přesvědčivý příběh o boxerské hvězdě, která se zrodila v nesprávné zemi, a především v nesprávné době. Budou nacisté její oslňující záři obdivovat, nebo se rozhodnou pro destrukci? Jen ten stále se opakující hudební motiv lkavé trubky nemusel být tak častý…

Wuxia filmy mě lákají. Bojovníci mrštnější než kočka, uhrančivě krásné princezny, kouzelné meče, exotika provoněná květy mei a pivoněk. Noc úplňku má očekávání splnila jen napůl. Yi-Gwak je sice slavný lovec démonů, ale ve filmu působí neuvěřitelně unyle, a navzdory ději jako by byl bez emocí. Tae-he Kim zvládla svoji roli pseudoandělské bojovnice mnohem lépe. Triky se snad dají označit jako dokonalé, ale možná, že v tom je právě ta chyba. Umělá krajina s vodopády, umělé paláce v Mezinebí CTRL C, CTRL V, i na wuxiu přehnané bojové scény s řetězy, prapodivně sestříhané. Nezřídka kýč, místy něco jako povedená, ale pořád jen počítačová hra, až moc často nesnesitelná romantika, sem tam slušná zábava, akce i vizuální zážitek. Laciný parfém k nám zavanul z daleké Koreje…

O poznání menší taškařice, než když si James jen tak poletoval v meziplanetárním vakuu. Že by tedy nuda? Tak to ani náhodou. Spíš něco jako návrat ke kořenům. Skvělé honičky na lyžích i mezi olivovníky, padouch – hračička (Proč bych měl protivníka jen tak odprásknout, když ho můžu připoutaného k vlasaté krásce vláčet po korálech a ještě tak nakrmím případné žraloky?), bond girl s kuší (neodbytně připomínající Arwen Večernici), blahobytné sídlo v jednom z řeckých poustevnických klášterů, ke kterému turistické trasy rozhodně nevedou… Vše, co k Bondovi patří. I když pocitu, že tohle všechno už James zažil někdy dříve, jsem se zbavit nedokázala. Lyže, ponorky – pro agenta Bondova formátu to musela být trochu rutina. Poznámka na okraj: Bílý kocour s uspokojením pronesl: „Bílé kočky jsou, na rozdíl od Blofelda, věčné.“

Lepší film na Štědrý den jsme si s bílým kocourem už snad ani vybrat nemohli. Komedie, parodie, groteska – zkrátka ode všeho něco. Konzervativním „bondofilům“ by sice z mnohých scén mohla zaskočit kapří kost v krku, ale my se smáli, až se za bříška popadali. :o)

Oceňovaná, originální, jedinečná, bombastická, spektakulární, výjimečná, dechberoucí, atmosférická… Celá sbírka přívlastků, které se týkají vizuální stránky tohoto filmu a ze kterých vybírá nejvhodnější exempláře většina zdejších uživatelů. Asi si budu muset vytvořit expozici vlastní. Kýčovitá, přemrštěná, překombinovaná, nabubřelá, přeplněná efekty a zbytečnými hrátkami s kamerou… Atributy, které Drákulu zabijí spolehlivěji než česnek, kříž, stříbrná kulka i dřevěný kůl. Abych ale nebyla nespravedlivá, film nenudil…

Že by nový filmový žánr? Něco jako spaghetti bondovka? Děkuji, nechci. To se raději kouknu na taškařici s Budem Spencrem a Terencem Hillem. A argument, že muž se zlatou zbraní a třemi bradavkami operuje v rudých čínských vodách a ani karate školička nemá s Itálií nic společného, neberu… Poznámka na okraj: Bílý kocour se rozněžnil: „Ta bond girl je taaaaak krááááásná…“ A panička se rozčílila: „Co tam zase sakra pohledává ten americký pazneht zákona? American secret yokel from America.

Bondův protivník se tentokrát nesnaží megalomansky ovládnout svět - prý že by mu úplně stačila moc nad drogovým trhem. A je to příjemná změna – všech těch nadnárodních „Spectrů“ už bylo přeci jen dost. Děj se odehrává kdesi v Karibiku a ilegální plantáže s konopím nechrání jen horda ozbrojených černochů, ale také celá sbírka voodoo strašáků. Je proto škoda, že samotný voodoo obřad nepůsobí nikterak děsivě. K pohanským kultům i lidovému folklóru odkazuje také zvláštní schopnost krásné bond girl a především způsob, jakým může o tuto schopnost přijít (dobře, já vím, že většina vyznavačů voodoo se považuje za křesťany, ale asi už jsem zkažená hororovými světy). Kdyby fungovalo tlačítko back space na filmové scény, vymazala bych všechny ty, v nichž figuruje nechutný šerif Pepper (i kdyby měla být nekonečná honička na motorových člunech ještě nekonečnější). Jako by se sem zatoulal přesně z toho druhu amerických komedií, které bílý kocour tak nenávidí. Á propos - Poznámka na okraj: Bílý kocour nezaregistroval, že by si James objednal své „protřepat nemíchat“ Martini. To panička na „protřepat nemíchat“ mléčný koktejl nezapomněla…