Oskeruše

"(...) Podívejte se na tu kočku na dvoře doktorova domu, pane Masone. S čímpak si to hraje?"

Mason zamířil dalekohled na kočku. "To je doktorova kočka?" otázal se.

"Ne, patří sousedům, co bydlí na západ od doktora Babba. Pan Grover Olney s manželkou. Moc je neznáme. Jsou dost uzavření. Alle nechci jim nic vyčítat, žijí si po svém způsobu.

"Ta kočka myslím drží zlatou rybku," řekl Mason.

"Vida, člověk nevychází z překvapení," řekla paní Dunkirková. "To je poprvé, co se kočce některou z těch zlatých rybek podařilo chytit, i když namouduši tam u bazénu vysedává v jednom kuse."

"Ta kočka tam číhá?"

"Ano, je to neúnavný lovec. Zlaté rybky ji fascinují. Číhá celé hodiny u té vyhloubené vodní nádrže. (...)"

XXXXXXXX

"Kdy jste vůbec začal pana XY podezírat?" zeptala se.

"První vodítko mi poskytla sousedova kočka, která držela v tlapkách mrtvou zlatou rybku. Bylo to poprvé, že se jí nějakou povedlo ulovit.

Vrtalo mi hlavou, proč se jí to podařilo zrovna tentokrát, a najednou jsem si uvědomil, že (...)"

"Podívejte," řekl Joe. "Kočka. Mají kočku. Bylo by vás to napadlo?"

"Mořská kočka. Na spoustě lodí mají kočky."

"Člověk by řekl, že nemají rády vodu."

"Nejspíš se k vodě ani nepřiblíží."

"Myslel jsem bouřky a tak podobně. Co když dostanou mořskou nemoc?"

Kathleen se zasmála.

"Chudák kočka."

Došli blíž k okraji přístvaní hráze. Voda šplouchala mezi lodí a zdí a ve vodě se pohupovala prázdná krabička od cigaret. Kočka se zvedla, protáhla se, jednu nohu po druhé, jako kdyby jí loď patřila...

"Občas Smrť přerušil práci a podrbal některou z koček za ušima.  "Štěstí, " řekl nahlas a užasl nad zvukem vlastního hlasu."