Oskeruše

Jestli byl film míněn jako parodie na .... vlastně ani nevím co, tak budiž. Jinak se mi chce křičet, brečet, řvát. Takhle to přece nefunguje! Ochrnutí povstanou a budou tančit, mentální postižení zmizí jako mávnutím kouzelného proutku, ze zlého člověka se stane dobrák od kosti. Nemožné ihned, zázraky do tří dnů aneb láska i hory přenáší. Být upoutána na kolečkové křeslo, přejela bych tvůrcům obě nohy. Jen ať si to vyzkouší! Teď asi dlužím vysvětlení, kde se vzaly ty dvě hvězdičky. První je za hudbu, která se mi prostě líbila. I druhou dávám z důvodů čistě osobních - a sice za scénu, v níž Pumpkin daruje Kate obrázek, který namaloval. V zásuvce mám pár podobných malůvek...

Všichni máme stejné sny. Toužíme po splnění svých přání, po lásce, něze, po přátelství. Ramón není jiný - a právě proto bojuje za své právo zemřít. Film je přesvědčivou sondou do psychiky člověka, který volí smrt, protože miluje život. Život, který nemůže žít. I divák, který není zastáncem eutanázie, dokáže pochopit Ramónovo rozhodnutí a drží mu palce. Je zvláštní, že tragické vyústění příběhu je vlastně happy endem… Film mě donutil zamyslet se na tím, do jaké míry dokáže člověk, který vlastně nic nemůže, ovlivnit osudy lidí ve svém okolí. Ramónova švagrová nachází smysl života v péči o postiženého příbuzného a má ho ráda jako svého syna. Bratr kvůli němu opustí moře, které miluje, a usadí se na zemědělské farmě. Přestože Ramónovi v jedné z hádek vyčte, že se stal jeho otrokem a že kvůli němu má zničený život, je to právě on, kdo nejvíce nesouhlasí s jeho dobrovolnou smrtí. Rosa se do Ramóna zamiluje a nakonec je pro něj ochotna udělat i to, s čímž z hloubi svého srdce nesouhlasí. Se smrtelně nemocnou právničkou navazuje Ramón nesmírně křehký vztah a na prchavou dobu se cítí šťastný. A tak i když on sám důvod proč žít nevidí, divák jej nachází právě v jeho vztazích s blízkými lidmi. Za zmínku stojí určitě i výborná hudba a skvělá kamera filmu. Na mě asi nejvíce zapůsobila scéna, kdy Ramón po dlouhých měsících strávených ve svém pokoji odjíždí do města na soudní přelíčení. Očima nadšeného dítěte sleduje svět za okny automobilu a já si uvědomuji, že hrající si děti nebo větrníky na kopci mě okouzlují stejně jako jeho…