SOLOM.

Důkaz toho, že i po revoluci se u nás daly natočit vcelku snesitelné detektivky ala televizní inscenace na motivy známé povídky. Což bohužel nyní je už téměř nepředstavitelné, vzhledem k upadající kvalitě režisérů a scénáristů. Stačilo se, jen obklopil slušnými herci, vytvořit zajímavou atmosféru, ne se jenom soustředit na akci, nahotu a vulgaritu. Přitom neuběhla taková doba, přesto je větší polovina dnešní tvorby téměř nepoživatelná a to je smutné. Lepší průměr za dobré herecké výkony a celkové zpracování dávám lepší průměr. 60%

Hodně zvláštní krátkometrážní snímek, který nám nabídne hodně zvláštní atmosféru i samotný příběh – jenž ve vás zanechá nejen směsici různých pocitů, ale i otazníků, jak to tedy všechno ve skutečnosti bylo. Tvůrci hodně nechali pracovat divákovu představivost a díky prolínání reality s představivostí i pohledem do minulosti postav z toho udělali opravdu zajímavou podívanou. Navíc bych ocenil i práci kamery a střihu…

Šest krátkometrážních kousků vměstnaných do třinácti minut. Šest režisérek, které nám nabídnou rozdílné příběhy, rozdílnou porci násilí i krve, ale ve všech to bude hlavní hrdinku pěkně bolet (tedy až na krátkometrážní kousek Panoptia). Mrkneme na to, co dokáže udělat psychika jedince, stejně jako vliv sociálních sítí či co je žena schopná podstoupit pro krásu. Žádné galapředstavení, ze kterého bych se posadil na zadek, ale jako celek to uběhlo rychle a divák se ani nestačí nudit. Navíc některé z příběhů zas až tak špatné nejsou a na to že trvají pouze cca dvě minuty, se dají přežít ve zdraví (to samozřejmě neplatí pro účinkující).

Marek, ONA, Já, Ty a Béďa (Brodský) adoptivní rodinka k pohledání, magoři od přírody, ale když oni dělali prdel pro celé okolí. Jediné co se mi na tom líbilo, bylo hraní na klavír. Ty jejich zábavy pro děcka a okolí – vesměs trapný pokus o humor, psychologická stránka filmu mi taky nějak nevlezla pod kůži – no prostě tento kousek není moje krevní skupina. A to jsem to teď viděl poprvé. Renčovu nenávist k vlakům však chápu, potom co prožil, ho jebnou asi jako součást terapie co nejblíž ke kolejím…z toho by jeden vážně zmagořil…

Inu kdo chce moc, dostane většinou hovno…Lea tak moc srala jeho začínající pleška, že si pořídil něco na růst vlasů – jenže to asi kapičku přepískl s dávkováním…Estonskou tvorbu nějak extra zmáknutou nemám a tohle je tuším mé třetí nebo čtvrté setkání s ní. Tentokrát díky debilnímu facebooku (ale alespoň se na něm dá narazit na nějaká ta zajímavá videa). Moc nechápu, že je to tady v červených číslech – zas tak dobré to není. Průměrný krátkometrážní kousek se zajímavým hudebním a zvukovým doprovodem, chlupatým obsahem, doslova ohnivým závěrem a já tvrdím furt, že chodit dohola je nejlepší!

Inu na severské kriminálky to nemá ani omylem, ale vyložená bída to taky nebyla. Jen taková méně vydařená televizní adaptace, kde se sice cení snaha, ale výsledek už tak skvostný nebyl. A nic na tom nezměnilo ani zajímavé herecké obsazení. Pokus o vytvoření atmosféry i napětí by se tu místy našel, ale jak už bylo poznamenáno, většinu času to bylo až moc vláčné a zajímavé pasáže střídali až moc často ty méně podařené. Boris Rösner tu měl rozhodně dostat víc prostoru než Vízner. 45%

Ač nejsem zrovna vášnivým fanouškem film se „špionážní tématikou“, musím uznat, že tento černobílý starý televizní kousek se naší televizi skutečně povedl. Hlavní prim hrál samozřejmě výběr skvělých herců - Jiří Adamíra podal výborný výkon, Milena Dvorská zase okouzlila svým půvabem, ale i ostatní byli dobří. Atmosféra rovněž neměla větší chybičky, mělo to tempo, i jistou formu „akčnosti“, psychologie a dramatičnosti – prostě i na tu docela dlouhou délku se u toho člověk nenudí. Co takový lahodný dort může způsobit za neplechu a vyžádá si tolik obětí…

Ze začátku jsem si říkal, že nejspíš půjde jen o další tuctovou nudnou duchařinu, kde největším ternem bude blikání světel, vrzání dveří, hraní na klavír a šepot – což je k vidění v každém tuctovém filmu. Tady se však tvůrci rozhodli hlavně ve druhé polovině zajít o něco dál a přestože nejde o nic světoborného, docela jsem se u tohoto filmu i bavil. Teror totiž začne nabírat na obrátkách, duchové jsou pěkně démonické bestie (dozvíme se i něco z jejich krvavé minulosti) a hlavně nejednají se svými obětmi v rukavičkách. Což taky příjemně ovlivnilo samotnou atmosféru, která ve druhé polovině skutečně začala nabírat na síle. Je však nutno podotknout, že ne všechny digitální efekty byli povedené, stejně jako rádoby „lekací scény“ a samotný závěr byl rovněž poněkud úsměvný. Co se hereckých výkonů týče, tak tady měli všichni značné reservy k tomu, aby se dali označit za velmi povedené. Dominic Purcell těžil hlavně ze své tehdejší popularity, přesto si nemyslím, že by byl nějak úchvatný herec a tak se svezl na vlně průměrnosti spolu s ostatními. 50%

7 pádů Honzy Dědka je náhodou celkem dobrý televizní pořad. Samozřejmě záleží hodně na tom, koho si tam zrovna pozve a jak dokáží hosté zaujmout diváky. Na to, že to existuje už tak sakra dlouho, jsem se na to začal dívat až cca poslední půlrok a od té doby pravidelně. Líbí se mi tam jak u toho sem tam i „zachlastají“. Nějaké to vínečko, pivečko – ne jak u Krause voda s citronem. Nemám s tímto pořadem žádný velký problém stejně jako se samotným moderátorem.

Původních 8mm se mi docela líbilo. Mělo to zajímavou „špinavou“ atmosféru i samotný příběh. Tohle volné pokračování už tak dobré rozhodně nebylo, jen se svezlo na známém jméně a nabídlo nám docela nudnou a neoriginálně tuctovou podívanou. Tu tam se objevila alespoň trochu přijatelná atmosféra a ani děvčata a nahota nebyly marné, ale na rozdíl od jedničky jsem se u toho spíš nudil. Snažili se hrát na tvrďáky, ale moc jim to nešlo (myslím tím tvůrce“, možná tak ta „erotická stránka“ filmu jim ještě jakžtakž vyšla a velké finále bylo rovněž úsměvné – nikoliv však tragicky špatné. Zita Görög - tak na tuhle dívčinu bych si na striptýz klidně zašel, o „trojce“ v posteli nemluvě.