Obsahy(1)
V bombardovaném Londýně roku 1942, uprostřed války, vyhrává hrdina špionážně detektivního příběhu Artur Rowe shodou náhod v loterii pro dobročinné účely jednu z atrakcí, dort z čerstvých vajec. Dort měl získat jiný smluvený výherce a agent nacistické páté kolony v Britanii se pokusí kvůli němu dokonce Rowa zabít. Vnitřně rozpolcený Rowe, který umožnil své nevyléčitelné ženě vzít jed a je vlastně (alespoň ve svém vědomí) vrahem, se nemůže obrátit o pomoc k policii ani k veřejnosti. Ač je sám v pozici štvance, musí v sobě najít dostatek odvahy a síly, aby se pustil do nebezpečného boje sám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (31)
Film je voľnou adaptáciou rovnomenného románu Grahama Greena. Odohráva sa v roku 1941 v období najťažších náletov na Londýn, išlo o nemeckú operáciu Blitz, trvajúcu osem mesiacov. Hlavný hrdina sa omylom dostáva do špionážneho kolotoča, ktorého význam mu zo začiatku úplne uniká. Nakoniec je prinútený bojovať o svoj život aj napriek tomu, že pred nedávnom pomýšľal na samovraždu. Film nám predstavuje napínavý príbeh so psychologickým vývojom hlavného hrdinu, ktorý prijíma svoj osud a stáva sa znova rovnocenným človekom. Ministerstvo strachu nie je skutočným ministerstvom, ide v skutočnosti o spôsob vydierania a hrozieb používané nepriateľom, aby si vynútil dosiahnutie svojich predstáv. ()
Nevážené vedení ČT, podívejte se na tohle, nafackujte si a urychleně rezignujte na své posty. Svým předchůdcům z ČST nesaháte ani po ztvrdlou kůži na patě, natož abyste měli jejich hodnotu. Určitě to nepochopíte, neporozumíte tomu, ale kdysi se i v televizi dělalo umění. S výpravou za pár korun, ve studiu, bez zvláštních efektů. Stačily k tomu „jen" chytrý scénář a parta lidí, která ovládala své řemeslo. Dodávat, že Adamíra je zde skvostný, je snad zbytečné. Za pozitivní překvapení bych označila velmi dobře zvládnuté akční scény. ()
Špičková televizní inscenace, která bez problémů obstojí i v současné digitální konkurenci. Graham Greene totiž ve svém stejnojmenném románu znamenitě popisuje složitost lidské psychiky, aniž by působila nepřirozeně nebo snad podivně. Spíše naopak. Stále se dotýká témat, jež jsou aktuální i v dnešní době – vina, manipulace, zrada, lež, smutek. Necelé dvě hodiny společně s hrdinou divák napjatě očekává, co nového se mu přihodí a zda se mu podaří rozluštit záhadu, do které byl nechtěně vtažen. Rowe se ocitá v prostředí lidí, již si s ním zahrávají, a on netuší, komu může důvěřovat a kdo je jeho skrytý nepřítel. Velký obdiv si zaslouží Jiří Adamíra, který hlavnímu hrdinovi propůjčil nejen charakteristický hlas, ale i neutuchající charisma, namnoze skvělé jsou výkony dalších zúčastněných – Mileny Dvorské, Miroslava Macháčka, Felixe le Breux, Zdeňka Ornesta i Václava Lohniského. Ministerstvo strachu bezostyšně útočí na naše smysly a napětí, které prožívá Arthur Rowe, pociťujeme na vlastní kůži. Zároveň je to příběh, který nás nutí zamyslet se nad tím, jak snadno se může člověku jeho svět obrátit vzhůru nohama a vše, co považujeme za samozřejmé a známé, se náhle může zdát cizí a nebezpečné. ()
Paranoidní a místy až děsivá atmosféra, dokonalý scénář, dramaturgie i herecké výkony. Televizní klenot, před kterým nelze než smeknout. Báječné i v tom, že dvě hodinky uběhly jako voda a já nezaznamenal jediné hluché místo. Napětí se od prvních minut dalo opravdu doslova a pověstně krájet a bavil mě i ten fakt, že až do posledních cirka deseti minut člověk nevěděl, kdo je bílý nebo černý. Adamírovo herectví mne navíc vždy bavilo, i neoholený vypadá jako noblesní štramák a Milena Dvorská byla uhrančivě krásná. Nádherné a jedinečné skloubení parádní formy (přitom vytvořené za pár korun) a obsahu, kde byl člověk u vytržení jen z herectví všech přítomných. Ne, opravdu, já se místy přistihl, že si prostě užívám jen tu magii dokonalých hereckých výkonů a děj vnímám až v druhém sledu. Dokonale pětihvězdičkový zážitek. ()
"Každý potřebuje někomu věřit…" Ale jak poznat komu se dá skutečně věřit? Přiznám se, že mě tato televizní inscenace svou tísnivou atmosférou válečné Anglie a zároveň značným napětím totálně "vcucla", takže jsem v jistou chvíli druhého dílu (je ještě o kapánek lepší než prví díl) nedůvěřoval už vůbec nikomu. Plně tak mohu souhlasit s tezí, že "své šílenství si způsobujeme sami". ()
Reklama