SOLOM.

Fascinován ani uhranut jsem z toho filmu zrovna nebyl. Dle mého jeho tvůrci nedokázali naplno využít potenciál zajímavého příběhu, který sice nebyl dvakrát originální, ale od Italů jsem určitě čekal mnohem záživnější podívanou. Bari je docela pěkná lokace a tak je škoda, že se vše točilo jen okolo starého domu, který moc atraktivní interiér nenabídl, jeskyně a podivných stromů. Navíc se spousta zajímavých věcí děla v přítmí a za přítomnosti zběsilé kamery a střihu. Přitom začátek a podivný rituál (vymýtání) příjemně navnadil. Jenomže v záplavě zbytečně zdlouhavých dialogů se divák ve skutečnosti dočká jen několika zajímavých atmosférických scén a několika laciných lekaček. Bledé černovlasé ženské už dneska moc lidí nevyděsí a mou pozornost spíše zaujala docela atraktivní argentinská herečka Mía Maestro (Emma), než zlo představující Ada. Občas jsem si dokonce říkal, jestli tvůrci nezapomněli, že točí horor. Naštěstí se nakonec přece jenom dočkáme i několika povedených scén a samotný závěr taky nebyl špatný. 50%

COVID-19 a found footage – jedny z věcí na které jsem docela „alergický“, nicméně jsem hodlal dát tomuto britskému kousku šanci. Stopáž nebyla moc dlouhá, navíc jsem doufal, že to nebude stejný provar jako Paranormal Activity. No nakonec si z toho odnáším dosti rozporuplné pocity. Prvních cca 30 minut jsem se totiž docela dost nudil. Přiblblé kecy pětice kamarádek a jejich kámoše mi lezly lehce na nervy a tak jsem si po jejich vzoru i já dal panáka něčeho ostřejšího, abych to vůbec dokoukal do konce. Pak naštěstí přišlo mírné zlepšení. Ve chvíli kdy se na scénu konečně dostavily démonické síly a my si poté odbudeme blikání světla, klepaní na dveře a lekavý dívčí vřískot, dojde i na nefalšovaný duchařský teror a počet přeživších začne velmi rychle klesat. Zázraky se sice nekonali, nicméně eliminace některých jedinců sebou přinesla i svěží atmosféru a náznaky napětí. Takže plusové body byli konečně na světě. Host není bůhvíjak úžasným filmem ani peckou v subžánru found footage, ale jako taková vydatnější jednohubka to stačilo. Škoda jen, že trvá moc dlouho, než se začne dít něco pořádného. S přivřením jednoho oka tomu dám průměrné ohodnocení. A to i z toho důvodu, že letos toho moc natočeného není a znám ještě pár horších filmů roku 2020. 50%

No taky jsem to vydržel sledovat až do závěrečných titulek, ale byl to hodně těžký boj. Příběh hrozný, ty digitální efekty naprosto katastrofální, až se mi z toho chtělo málem brečet – smát se tomu nedalo. Herecké výkony naštěstí v rámci přijatelnosti, ale co s tím, když zbytek je stupidní jak prase. Pár pěkných hereček to nezachrání. Takže tohle céčko řadím i já mezi ty nejhorší katastrofické kousky.

Předpotopní otřesné digitální triky, ale příběh zas až tak úplně dementní nebyl – když to porovnám z některým katastrofickými odpadními filmy, tak tohle céčko bylo o pověstný fous lepší. Ne však o mnoho a rozhodně netvrdím, že jde o dobrý film! Místy to mělo dokonce i náznaky akce a napětí, i když jen nepatrné a hlavní postavy mně vyloženě nesralo – což už samo o sobě byl úspěch. Jediný kdo mi lezl na nervy, byl ten vlezlý moderátor. Kari Matchett byla docela pěkná ženská i proto dám o jednu hvězdu (10%) víc při finálním ohodnocení. 30%

Tyhle filmy snad ani nikdo nemůže brát vážně. Další céčkový brak se stupidním scénářem, který byl jen pračkou peněz a ještě k tomu hromada otřesných triků. Paul Ziller snad v životě nenatočí nic opravdu pořádného a jelikož jsem od něj taky viděl už několik filmů, ani jsem si žádné velké iluze nedělal – takže vlastně nejsem ani zklamaný (snad jen nad ztrátou času, ale ta byla v mém případě z nudy dobrovolná). Některé herecké výkony ale nebyli zrovna katastrofální, což je snad jedno z mála pozitiv, které se tu dají najít. 30%

Bohužel velmi chudá pohádka a to po všech stránkách. Chudá svým příběhem, který prostě nezaujme skoro ničím, chabé bojové choreografie lapků vs. vévoda a jeho muži – to bylo spíše k smíchu, Mahulena a „nahulená“ Bydžovská s Hrzánovou to taky zrovna moc nezachránily svými výkony, nepěkná „hlavní hrdinka“ a zbytek herců taky zrovna nezazářil. Naštěstí to netrvalo moc dlouho, jen ta příroda byla pěkná. Na průměr to však nemá ani omylem!

U sledování některých filmů je zapotřebí mít po ruce nějaké ty psychotropní látky, samozřejmě nějaký ten chlast po ruce a v nejlepším případě i nekonečný smysl pro humor a stupiditu. Já bohužel kromě piva nic z toho neměl a tak jsem u sledování této céčkové sračky neskutečně trpěl a několikrát uvažoval, že to prostě vypnu. Ne, to se vážně nedá a nechápu, jak něco podobného mohl myslet někdo vážně. Od otřesného příběhu, přes nechutně špatné digitální efekty (ty padající auta – tak to byla teda „pecka“), přes velmi slabé herecké výkony až po „srdceryvný závěr“ při kterém už z nudy neukápne slza ani těm největším plačkám. Od ODPADU to zachránily asi dvě-tři jakžtakž povedené scény…

Zas taková mega píčovina to nebyla…I když… Viděl jsem už mnohem lepší katastrofické filmy, ale viděl jsem ještě horší – což je možná k nevíře, ale je to tak. Je pravda, že příběh je jedna velká sračka, která pomalu nemá hlavu ani patu, většina herců nehezky přehrává a i samotné efekty nejsou žádná sláva (ty digitální výbuchy a dým katastrofa – to „ohnivé tornádo už bylo lepší“), ale našlo by se tu i několik slibných pasáží, které měly jakžtakž zajímavou atmosféru a mladší herečka byla docela pěkná. Takže dávám 30% - slabě 2**.

Nechce se mi ani věřit, že původní Tremors vznikli už před třiceti roky. Jedna z mých docela oblíbených sérií však po úvodních dvou dílech začala pomalu ale jistě sklouzávat k čím dál horší kvalitě, kterou však vždycky dokázala zachránit alespoň v průměrných číslech komediální vložka a postava samotného Burta Gummera. Ten jako jediný zůstal této sérii věrný po celou dobu a objevil se ve všech dílech. Když jsem ho však v sedmém díle viděl poprvé, doslova jsem se zhrozil. Jeho představitel Michael Gross vypadal v dlouhých šedých vlasech a plnovousu doslova odporně (jako novodobý leč sešlý Robinson). Naštěstí mu tato image nevydrželo moc dlouho a za nedlouho se vrátil ke starému outfitu. Byla jen velká škoda, že tu tentokrát neměl k dispozici svůj pestrý arzenál zbraní a po většinu času si musel vystačit jen s nožem, mačetou a plamenometem. Ale tak to se dalo přežít, protože nám to zase vynahradila skupina lovců. Neztratil nic ani ze svého smyslu pro humor a drzosti, což jsem samozřejmě rovněž kvitoval s povděkem. Trošku problém jsem však měl se samotným výběrem lokality. Jasně Thajské ostrůvky byli nádherné (příroda překrásná), ale já dával vždy raději přednost městečku Perfection – potažmo poušti, kde jsou Graboidi doma a má to mnohem lepší efekt. On celkově vzhled těchto obřích červů i Shriekerů byl takový divný. Mnohdy na nás tvůrci vytáhli rozmazané digitální efekty, které mi lezli na nervy, jindy jsem si zas připadal jako bych se díval očima Predátora. Pořádných úroků tu moc nebylo a když už, tak je rychle ukončil plamenomet, nebo se vše podstatné odehrálo mimo záběr kamery. Naštěstí se dočkáme i několika útoků, při kterých budou oběti žrány pěkně pomalu, jako za stara. Což bylo jejich jediné štěstí. 50% (PS: pro autorku obsahu - Papua Nová Guinea - kde byl v ústraní Burt Gummer neleží v Karibiku...)

„Jó má drahá, život je kurva a je jedno kolik je ti let…“. „Nepiju, nekouřím, nešukám, no dobře občas si to udělám…“. Příběh samotný žádná sláva, spíš to stojí na několika dobrých hláškách, sexuálním podtextu, rádoby emočním výlevům a vagíně Vilhelmové. Nesmím opomenout dobrý výkon Elišky Balzerové a té malé holčičky. Petra Hřebíčková patří mezi moje oblíbené herečky, ale poslední dobou mi připadá, že se na ní až nehezky začínají projevovat roky. Bohužel i tento výtvor upadne brzy v zapomnění, protože nic extra zapamatovatelného tu k vidění není. Slabší průměr, spíš šedý podprůměr. 40-45%