Isherwood

Typické videobéčko konce 80. let se všemi nešvary i klady. Cohenův scénář nic moc, ale režisér Lustig hodně odkoukal od Sama Raimiho a tak je nakonec největší devízou temná atmosféra nočního N.Y., v němž nevinné občany kosí uniformovaný strážník. Krve decentně, mordy promyšlené, jen ta závěrečná ruka na molu nevěstí nic dobrého. Normálně by se mi to vykouřilo za pár dní z hlavy, ale za tu dalekou nostalgickou vzpomínku, kdy jsem žadonil o možnost si tento film pustit (jelikož posvátnou hrůzu v mé dětské dušičce vzbuzoval už název a originální obal VHS-ky), ty 4* dám.

Místo pořádné psychologie spousta slovní vaty, místo kulervoucí akce jenom digitální tajtrlíkování na poušti. Ang Lee chtěl jít cestou nevyšlapanou, ale tady notně sešel, jelikož téměř dvouapůlhodinový kolos na konverzačce utáhnout prostě nejde. Formální hrátky (střih, split-screen) po čase stereotypně nudí a do samotného filmu vůbec nesedí. Jakoby do něj někdo po nocích Leemu ve střižně přidával vlastní psychedelické vsuvky. Obsazení je výborné, Elfmanův soundtrack s etnickými motivy moc fajn, ale stejně celá tahle fraška padá dolů s faktem, že hlavní záporák nastoupí až deset minut před koncem… V komiksovém filmu! Ups!

Své klasické trademarky (gynekologie, psychiatrie, deformace těla) tentokrát Cronenberg plně podřídil efektu samoúčelnosti. Jako prostředek si k tomu vybral mrňousky v zimní kombinéze s kladivem v ruce a spousty dlouhých okecávaček. Napínák je to solidní jenom do prvních dvou návštěv syčících capartů, pak až po samotné finále (učebnicově nagradovaném) opět spousta slovní vaty, kterou nevytrhne ani nekorektní scéna školní třídy nastoupené kolem učitelky ležící v tratolišti krve. Ale, za ty kapky ledového potu na mých zádech: 3 ½.

Fenomenální konverzačka, která mě i přes své občasné zakuckání v kadenci vypointovaných dialogů pobavila natolik, že nemám to srdce jí plný počet nedát!

Zúročené postřehy ze čtení brakových detektivek a sledování béčkových kriminálek v těžkotonážním mixu trefných slovních přestřelek a nevybíravých pohlavků hvězdám současnosti z Továrny na sny. Shane Black sice skóruje na plné čáře ve své hlavní disciplíně, ale ne každému je shůry dáno, aby zpoza kamery dokázal geniálnímu scénáři vtisknout víc než jenom šedivě rutinní tvar. Chtělo by to buď starého harcovníka T. Scotta a nebo z těch mladších Joe Carnahana. Škoda převeliká, která si napoprvé 4* nezaslouží, ale ke druhému zkouknutí ničím nenaláká.

Pozitiva končí u námětu, který je docela fajn ( ale jen tak mimochodem ukradený literárnímu klasiku J. F. Cooperovi). Zbytek je mixem retardované bezradnosti jak scénáristy (půl strany hlavní osa, cca 10 replik hlavního hrdiny a hrstka příšerných dialogů), tak režiséra, který by si měl nechat vysvětlit, že není temnota jako temnota a odkolorovaný filtr, společně s chaotickým střihem a neustále hrozivě dunící hudbou nejsou zrovna in. Pathfinderovi chybí charisma (Karl Urban je znuděný, ne drsný), nadhled (mramoru se zde nasere opravdu hodně) a hlavně koule. V celé této šarádě zaujmou možná tak úvodní titulky a atmosféricky relativně dobře zvládnutý prolog. V současnosti zřejmě nejhorší vysokorozpočtový blockbuster, který lze v distribuci najít.

V současném módním trendu, stavět akci na rychlém střihu a spoustě CGI efektů, je Shooter velmi sympatickou old school alternativou, která nijak neskrývá své ambice stylového béčka a svou skladbou děje i stylem vyprávění, vystavěném na základních klišé, okatě odkazuje na žánrové manýry akčních filmů přelomu let 80. a 90. Fuqua pochopil, že dobře zvládnuté řemeslo dokáže mnohé a tak je Shooter i přes ty své 2 hodinky velmi příjemně strávený čas ve víru pádné akce, kterou tvrdí božský Mark Wahlberg, jenž z nasraného výrazu nepovolí ani na minutu a dává vzpomenout na největší akční bijce, kteří vévodili podobně laděným snímkům před 15-ti lety. Kdyby ještě k tomu cedil ostřejší hlášky, nápálím tomu plnou taxu! Pro žánru oddaného diváka maximální pohoda, pro zbytek světa, jak se tak dívám na hodnocení kolem, asi nezkousnutelné krmivo.

Ani ne tak nezřízená bezohlednost znárodňování, ale spíše koncentrát povahových charakterů českého človíčka do podoby beskydské vesničky, se stávají předmětem kritiky (ale i oslavy) této Jasného epické fresky, která ve třetině bere slova, posléze dech a nakonec superlativa. Tak mohutný potlesk od tak skromné návštěvy jsem v kině ještě nezažil.

Dříve, než upadl v nemilost režimu, dostal Vojtěch Jasný zakázku vytvořit krátký film pro výstavu Expo, která se v roce 1970 konala v japonské Ósace. Z každého záběru je cítit vlastenecká zanícenost a bezmezná láska k českému národu, ale mám-li být upřímný – i přes krátkou stopáž mě tahleta (hyper)intelektuální montáž v kině pekelně nudila. Byť nutno uznat, že lepší vizitku jsme světu ukázat nemohli.

Nový koncept Bonda je fajn. Campbell servíruje nadpozemskou akci, která dává agentovi slušivý kabátek. Bohužel to ztrácí dech v budování dramatického oblouku, takže se celá zápletka vleče předlouhé dvě hodiny. Ale to vem čert. Sajúz padl, nechal Bondovi slušivé dědictví, nová doba si vyžádala ostřejší nášup akce, což splňuje Zlaté oko do puntíku, takže ten tank v Petrohradě jsem si užil jako dlouho nic!