kiddo

„Prachsprostá vykrádačka“ je dnes už takové obehrané spojení, tak se tedy inspirujme u našich yankeeských bratrů a převezměme jejich krásné a mnohem výstižnější „a patchwork quilt of suck“ – jsem hororový amatér s pamětí a všímavostí vychlastaného sklerotika a i já jsem zde objevila nestydatou, samoúčelnou slepeninu nejslavnějších motivů ze Stáhni mě do pekla, Paranormal Activity, Entity, Ptáků, nemluvě o celé struktuře Amityvillu a určitě mnoha dalších. K tomu můžeme přidat tunu klasických klišé a zblízka zabíraných lekaček. Mezi největší WTF patří počáteční soustředění jak na postupně čím dál vyjukanější rodinku (a lá zmíněný Amityville), tak na vyšetřovatele chystající se ve stylu neonoiru na svůj nejhnusnější případ, který je navždy změní – oba úhly pohledu spojené takhle dohromady mají vzbudit zdání komplexnosti, jenže od samého začátku zcela jasně směřují do jednoho společného bodu, aniž by se nějak ovlivňovaly nebo obohacovaly, a film tudíž mohl zrovna tak dobře začít ve čtyřicáté minutě. I ta nejslabší duchařská/pseudoduchařská/démoní epizoda Lovců duchů skýtá svižnější, intenzivnější a děsivější podívanou (plus i ten exorcismus mají Winchesterovi podstatně vymakanější).

Hororové klišé číslo 1897: je-li žena těhotná, není již trubec nutný – pokud ovšem není třeba učinit nějaké stupidní rozhodnutí nebo prdelku vysekat z průšvihu a lá deus ex machina. Autoři Vřískotu 5, pište si tydle moudrostě!

Vřískot si může nechat zdát, že by z něj meta stříkalo takovýmhle proudem.

Ahoj, já jsem Hellmuth, opravář komínů. Ani po vítězství ve fotbalovém šampionátu nepropukne tak nadšený brajgl, jako když to už po osmadvacáté v řadě projedu.

Proč se dneska "komická hrdinka" rovná "dětinská, nezodpovědná, nesnesitelná píča"? Proč v tom nemůžu najít začátek, prostředek a konec? Proč jsou ty nejhorší nápady a charakteristiky okázale předváděny jako roztomiloušké? Proč Havran nechce přiznat, že na to koukal se mnou?

Hell Hazers II: The Reckoning, kdyby si neuvědomovali svou odvozenost a stupiditu. Postavy posledních třicet let nesledovaly televizi, a tak dle hesla „logika? Jaká logika“ páchají ta nejdebilnější z debilních hororových klišé. Jedinou sympatickou postavu nepřekvapivě hraje Jewel Staiteová převlečená za Johna Lennona. Naznačené téma absťákových halucinací a mých vizualizovaných nočních můr to ze sraček neodůvodněných remaků nevytáhne.

Whatever you do, don't eat the fucking candy.

Heleďte, já mám dumání o nesmrtelnosti filmového chrousta vážně v oblibě a s desítkami způsobů, jak vnímat Osvícení, jsem povšechně obeznámená, ale sorry, tohle je otravně namluvená, zhulenecky působící a nelogicky sestříhaná sbírka nesystematických, kavárenských a nepromyšlených dojmů mnohdy přejatých odjinud, která nemá úroveň ani průměrného DVD komentáře a chvílemi vůbec nesouvisí s obrazem – trochu ironické vzhledem k tomu, že se rozebírá dílo režiséra, který se vyjadřoval hlavně vizuálně. Právě kvůli nesystematičnosti a nespojitosti postřehů nelze brát předkládané interpretace vycházející z naprostých maličkostí příliš vážně (Kubrickův ksicht v mracích?! Dafuq?!) – což je upřímně řečeno poněkud bizarní, jelikož například myšlenka, že Osvícení pojednává na určité rovině o genocidě amerických Indiánů, je dnes vcelku obecně přijímanou teorií. Letmým nadhazováním odlišných povrchních interpretací navíc dochází k nezamýšlenému efektu, a sice naprosté odtrženosti od výchozího materiálu a klasickému diváckému dojmu „tamten si řekne, že je to o genocidě, tamten zas, že o holocaustu, další to chápe jako důkaz, že jsme nepřistáli na měsíci, každej v tom holt vidí, co chce“ – nelze tudíž než učinit lidový závěr, že kdo se film snaží vnímat trochu do hloubky, je pompézní, okázalý debil. O mizerné technické úrovni poznamenané krokováním, koktáním, nepřipraveností a nutností uklidňovat děcka řvoucí v pozadí ani nemluvě (ne, nedělám si srandu). Pro na první pohled za vlasy přitažené a zároveň fascinující, pečlivým studiem podložené, obohacující a přesvědčivě znějící rozbory tedy doporučuju jít radši za Robem Agerem na Collative Learning .

Prozatím nejlepší film o zpruzelé emo píči, jaký jsem viděla. Ustálí se po více zhlédnutích.

Varování migrenikům, epileptikům, čerstvě zotaveným z otřesu mozku a dalším hrdým majitelům nejrůznějších neurologických poruch a mozkových poranění: vyserte se na to a radši si doma pusťte osmdesátkový originál. Půl druhého kila za kinolístek lze promrdat i lépe než horečnatým válením po podlaze s pěnou u huby.