bloom

Průměrná komedie se stokrát ohraným tématem o rozvodu advokáta (Michel Galabru) a zubařky (Maryna Vlady), se kterými žijí určitou dobu v bytě jejich noví partneři: dívka lehkých mravů (Lorraine Bracco) a elegán (Bernard Menez), přičemž zjistí, že dokážou žít pouze spolu a stále se milují. K tomu všemu přihlíží sluha Victor (Jean Lefébvre). Film režíroval i u nás populární divadelní autor komedií Marc Camoletti jako adaptaci své hry. A tady je kámen úrazu. Nezkušený filmový režisér natočil film jako divadelní režisér, čili vše působí dojmem zfilmovaného divadla. Ono by to šlo natočit lépe, vždyť takové filmy se natočit dají mistrně (viz Molinarův Oskar), ale to by film musel točit buď právě Molinaro nebo Jean Girault. Slabé tři hvězdičky: jedna za Lefébvra a Galabruho a třetí za solidní dabing (Lefébvre - Stanislav Fišer, Galabru - Soběslav Sejk).

V galerii jsou vidět fotografie Galabruho, Lefébvra, Marie Pacômeové a Jeana Yanna z nejspíše výborné komedie o záměně osob, která u nás bohužel nebyla uvedena.

Jde to, ale francouzský originál je lepší. Dabing mi nevadil, Williamse daboval jako vždy skvělý Viktor Preiss.

Jean Lefebvre a Pierre Tornade ve válečné komedii mimo sérii Sedmé roty, ve které oba excelovali. Napsal ji autor námětu prvního Četníka Richard Balducci a režíroval režisér Jacques Besnard (Grand restaurant pana Septima, Blázen z laboratoře 4, Krást se musí umět, Situace je vážná, nikoli však zoufalá). Dojem filmu kazil brněnský dabing, který byl i tentokrát příšerný. Některé scény jsou opravdu vtipné (závěrečná pointa s odhalením desky), potěší některé stálice francouzské komedie (kromě Lefébvra a Tornadea jsou to Jacques Marin a Darry Cowl), ale asi nejslabší francouzská válečná komedie. Na zmíněnou Sedmou rotu či teprve Velký flám vůbec nemá.

"Chyť holuba, chyť holuba!" Trochu mi to připomíná filmy Velké závody a Báječní muži na létajících strojích.

Remake je podle mě horší a to ze dvou důvodů: zaprvé nehraje tam Michel Serrault, zadruhé nehraje tam Michel Galabru (jeho míchání kafe mikrofonem!). Ugo Tognazzi je také dobrý, ale má smůlu, že všechnu pozornost na sebe strhávají zmínění dva herci. Povedený byl dabing, ve kterém převzal Jiří Prager po Stanislavu Fišerovi Uga Tognazziho a Jaromír Meduna po Soběslavu Sejkovi Michela Galabruho. Oba to zvládli důstojně a vyrovnali se předchůdcům (obvzlášť Meduna to měl těžké, vždyť komě Kašpárka a Angeliky není film, kde by Galabruho nemluvil Sejk). Obsazení Libora Hrušky jako Michela Serraulta do heterosexuální role by mě nikdy nenapadlo, ale tady mu to sedlo. Skipe, zkus se podívat na film Krást se musí umět (C'est pas parce qu'on a rien ŕ dire qu'il faut fermer sa gueule ), ačkoli to vypadá, že se po něm slehla zem.

U tohoto dílu je více vidět, že na scénáři se podílel Francis Veber, protože je mnohem víc akční. Ale to naznamená, že horší, pouze teď už je ve středu zájmu spíše mikrofilm, než střety s moralistickým politikem v podání Michela Galabruho. Jeho výstupy ubyly, což je trochu škoda, ale neměl v ději větší ukotvení. Marcel Bozzuffi zahráls vou standartní roli drsného agenta standartně dobře jako vždy. Nejlepší výstup byl, když se Albín vydával za myče oken. A hudba Ennia Morriconeho se opět vyvedla.

Komedie, která sice na některých místech drhne, ale je francouzsky příjemná. Noiret je tradičně skvostný a Jugnot si svou roli proutníka užívá. Spojení Vebera a Ouryho se sice může jevit nečekaně, ale je to s podivem, že se nedali dohromady už dříve. Vždyť oba točili podobné náměty (mísili komedii s akcí, oba často používali námět jedince, který se nenadále zaplete se zločinci či špiony), obsazovali či psali pro stejné herce (Belmondo, Pierre Richard nebo právě Jugnot), pro oba psal hudbu většinou Vladimir Cosma. Kdyby se jim podařilo v sedmdesátých letech natočit buddymovie ve složení Belmondo a Richard byla by to lahůdka.

Režisér Michel Blanc ze skupiny Le Splendid (kam patří i Christian Clavier, Thierry Lhermitte, Gérard Jugnot, Martin Lamotte, Josiane Balasková a Marie Ann Chazelová) natočil typicky francouzskou komedii deset let po svém debutu Pochod ve stínu. Michel Blanc (Michel Blanc) píše scénář k filmu, kde hraje i Carole Bouquetová (Carole Bouquetová). Ráno ho navštíví policie, protože ho Josiane Balasková (Josiane Balasková) obviní, že ji znásilnil. Michel se totiž poslední dobou chová divně a je to vůbec Michel? Skvělá komedie na principu záměny osob je pozoruhodná tím, že v ní všechny hvězdy francouzských filmů (kromě výše jmenovaných i Philippe Noiret a Roman Polanski) hrají samy sebe.

Ten seriál mám rád (Kde jinde uvidíte Einsteina kříženého s Napoleonem v myší podobě a jeho nadprůměrně retardovaného myšího přítele?), ale myslím si, že lepší díly vznikaly, když obě laboratorní myši byly ještě součástí animáckého ansámblu (nejraději mám ty s TV inscenací Války světů a s Koumákem jako country hvězdou na chůdách). Škoda, že si čeští překladatelé nedali tady jako u Animáků práci otextovat písničku česky, ale jinak nemám výtku.