Slavný den

„To je generálova čepice... když už jsem byl u toho, tak jsem ho zastřelil. Nedělám nikdy nic na půl.“ Svérázný Besnardův obraz povahy francouzského národa, doprovázený řadou hudebních motivů evokujících hymnu Marsellaisu (na jejíž 2. verš odkazuje už samotný originální název filmu), plyne s vyloženě kouzelním groteskním jemnocitem. Jean Lefebvre nikdy nepatřil mezi mnou oblíbené a obdivované herce, ale tady se mi hodně líbil, i to, s jakou vervou ztvárnil postavu prostého hrdinu z lidu Grégoira a fakt mě mile překvapil, jak tady rozehrál svůj komediální talent, třeba ve scénách bujných vyprávění o panu Blankenbergovi. :-) On pan Besnard asi věděl, proč „toho ňoumu“ opakovaně obsazuje do tak velkých rolí, tady vážně přišel slavný den i na Lefebvra, podle mě se jedná o jeho vůbec nejlepší výkon v hlavní roli (z toho, co jsem zatím viděl), přičemž Tornarde s Cowlem mu stejně tak zdařile sekundují. Besnard se opět projevil jako mistr na velké dění v uzavřeném prostoru se spoustou vtipných gagů a nápadů, přičemž dlouhou scénu z kázání v kostele bych se nebál zařadit k tomu vůbec nejvtipnějšímu, co kdy natočil (spolu s první půlhodinkou Grandu restaurantu pana Septima a velkou akcí na záchodcích v Krást se musí umět), s vtipem si režijně hezky vyhrál i v případě groteskních honiček prchajícího Grégoira na kole před útoky ozbrojených sil. K celkové mojí spokojenosti z filmu postavy na různých stranách barikády výstižně zobrazovaly vybrané charaktery (sice trochu ploše, možná až s lehkým spádem ke karikatuře, ale u komedii čert to vem), samotný děj skvěle fungoval nejen v mnoha vtipných scénách, ale i jako celek, měl i hlubší smysl + výborné zakončení, s nadčasovým poselstvím si beroucí na paškál mj. nestoudný oportunismus. I přes pár malinko slabších míst jsem se skvěle bavil a vůbec nelituji, že jsem se dneska rozhodl si pustit hned trojici mnou dosud neviděných Besnardových filmů a zakončil to touto zajímavou vtipnou hříčkou na pozadí posledního roku 2. světové války. [80%] (19.12.2021)

Další bláznivý  víkend za mnou, 6 dnů do Vánoc! před námi!! Tak si pojďme okomentovat tento film, i když o Vánocích vůbec není.  Už potřetí jsem si v adventu pustil komedii od dua Besnard-Lefebvre, což je určitě častěji, než si pouštím něco doopravdy adventního.  Musím říct, že po  vzpomínání na loňskou nezapomenutelné projekci bizárního Blázna z laboratoře 4 jsem možná snad ani nebyl připraven na takovou ,,normální´´ (:D) klasickou francouzskou válečnou komedii. A možná mě takřka  experimentální  Blázen bavil loni o trochu víc, co teprve včera na ČT 2  finále Prázdnin v Římě, ze kterého jsem včera zase roztál jako ten sněhulák z písničky ,,Ježíšek má covid.´´  (:D).  To už se navíc více hodilo k těm Vánocům, protože k nim přece neodmyslitelně patří láska, a věci k ni spojené, tak jsem rád, že pravidelně v tomto období dávají tento velmi romantický film. Takže startovní pozici Slavný  den možná neměl možná tak jednoduchou (:D). Ale dokud úplně neztratím sluch a hlas, asi se pořád budu o tyhlety francouzské komedie zajímat. ČT nás ale už od středy hodlá zavalit ve všech třech zbývajících předvánočních večerech  možná až nadbytečně reprízovanou Sedmou rotou s totálně ureprízovaným Fantomasem jako předprogramem, jehož frekventovanost  stále více nechápu.  Objevit  v našich končinách zapomenutou ( kdysi uvedenou  jen na VHS a teď znovu vyhrabanou díky Netflixu) válečnou francouzskou komedii je tedy fajn změna. I  Slavný den má několik  pěkných nápadů (přívítání německých vojáků americkými vlajkami, přeplněná kazatelna připomínající Tonoucí se stébla chyta), které bych si dokázal představit zakomponované i  právě v Sedmé rotě.  V  nahánečkách s Američany si dokonce Besnard opět  připomene svoje sklony pro grotestní akci a je tady vážně možná i něco hlubšího v té ukázce přizpůsobivosti a pokrytectví obyvatel vesničky. Určitě se mi to líbilo více než Le Facteur ze Saint Tropez  rovněž od duchovního otce Četníků Richarda Balducciho (možná byl taky Besnard lepší režisér) a Lefebvrovi tentokrát role sedla dobře.  Svým způsobem je zajímavé, jak dokázala jeho spolupráce s panem režisérem od nesmyslného Blázna pokročit, i když svůj strop si určitě vybrala o rok dřív u Krást se musí umět.  Slavný den určitě není tak vtipný, i když za zhlédnutí rozhodně  stojí.  Vyššímu hodnocen taky možná brání možná pár fraškovitých a hluchých momentů. Škoda, že si  Besnard třeba v jednom momentě neodpustil například opětovné stylizovaní Lefebra do romantického hrdiny a v tomto případě už právě nemám pocit, že by to byl takový úlet, aby mohla podobná věc projít (:D.) Tak hezkej zbytek předvánočního víkendu, běžte se taky někam zasnít do sněhu a zahrát si na hrdinu. Já to osobně dělám docela často, protože mi nic jiného nezbyvá. (18.12.2022)

Další z francouzských příspěvků na téma "partyzánem proti své vůli" má nosný základní nápad. Vesničané z blízkosti strategicky významného mostu s nevšední ochotou přivítají německé okupanty v domnění, že jsou to Američané. Ledva se z toho vykroutí a získají si důvěru svých nepřátel, bohové komedie na Němce sešlou spršku menších i větších atentátů. Frantíci pak mají pořád co vysvětlovat. :-) Škoda, že s přibývajícími minutami pramen legrace vysychá a Jean Lefebvre v hlavní roli se mi nezdá tak zábavný jako třeba Darry Cowl coby agilní slabozraký farář. 60% (02.05.2008)

Opravdu vtipná (!) komedie s výborným Jeanem Lefebvrem. Už dlouho jsem se u ničeho tak nenasmála jako právě u Slavného dne. Hlavně první půlka byla vynikající - obyvatelé malé francouzské vesničky schovávají jídlo a dobytek před německými vojáky (při scéně v kostele už jsem se opravdu málem válela po zemi), druhá sice trochu pokulhávala, došlo na klasické komediální prvky (hrdina po někom pátrá, nakonec se minou, dojde k nedorozumění atd.), ale ani to mi zážitek z první části nezkazilo. Slavný den sice není žádný velkolepý film, jako televizní úplně stačí, ale možná proto mě tolik překvapila jeho vysoká úroveň. Tyhle tři hvězdičky jsou možná nejlepší tři hvězdičky, jaké jsem kdy udělila. (11.11.2005)

Jean Lefebvre a Pierre Tornade ve válečné komedii mimo sérii Sedmé roty, ve které oba excelovali. Napsal ji autor námětu prvního Četníka Richard Balducci a režíroval režisér Jacques Besnard (Grand restaurant pana Septima, Blázen z laboratoře 4, Krást se musí umět, Situace je vážná, nikoli však zoufalá). Dojem filmu kazil brněnský dabing, který byl i tentokrát příšerný. Některé scény jsou opravdu vtipné (závěrečná pointa s odhalením desky), potěší některé stálice francouzské komedie (kromě Lefébvra a Tornadea jsou to Jacques Marin a Darry Cowl), ale asi nejslabší francouzská válečná komedie. Na zmíněnou Sedmou rotu či teprve Velký flám vůbec nemá. (28.11.2006)