POMO

Hezký, lyricky vyprávěný film, ve kterém někdo odhodlaný realizuje největší archeologický objev, někdo nenaplněný nachází životní lásku a někdo pro někoho nesmírně důležitý.... Za tónů klavíru, pocitů úzkosti ze začínající války a nenucených západů slunce a existenciálních myšlenek spojených s uměním a jeho věčností. Všichni herci TOP a místy pro ozvláštnění atypický střih, kteří nemůže říct že by se nelíbil, ani ani obráceně.

Solidní TV film o dialogovém vztahu masového vraha a novinářky, která ho navštěvuje ve vězení. O fascinaci “křehké ženy” zlem v podobě přitažlivého “mužského pavouka”. Námět podobný hlavní dějové linii Mlčení jehňátek, akorát zde o skutečném vrahovi, a inspirovaný skutečnými fanynkami, které získal po zatčení díky svému machovskému magnetismu (ve vězení se dokonce oženil). Pro pochopení a docenění filmu je nevyhnutelné znát story Richarda Ramireze, děsivost jeho činů a jejich pozdější cynickou reflexi jím samotným. Lou Diamond Phillips ho zde ztělesnil dobře a snímek funguje i po psychologické stránce, odkrýváním důvodů slabosti novinářky pro vrahovu dráždivou, animální přitažlivost.

Nošení nákladu na horské chaty jako životní styl. Konfrontace vzpomínek na někdejší reální svět “tam dole” se současným vykonáváním nejtěžší možné práce v horách je jádrem tohoto dokumentu. Senioři, kteří za nic neopustí to co dělají, dokud jim to jejich těla dovolí dělat. Protože je to naplňuje více než třeba hraní v orchestru v nejprestižnějším koncertním sálu světa. Jejich moudrost z poznání, možnosti porovnat, kterou dostane v životě málokdo (kvůli čemu jsou lidé nespokojeni a často až nešťastní, i když k tomu nemají důvod). Vnitřní klid a vyrovnanost jsou odměnou těchto borců za všechnu tu “báječnou dřinu”.

Ze začátku si říkáte “snad to nebude jenom klišé o přátelství Timberlakea s tím malým klukem”, a nakonec jste rádi, že to bylo jenom o něm. Malá vztahovka se srdíčkem a excelující Juno Temple ve vedlejší roli věčně zfetované matky.

Když to nejde v reálu, v lednu potěší floridské slunce i ve filmu. A na Lopezku se taky příjemně koukalo. Jinak naprosto průměrný film s ohranou zápletkou. Hackford ho musel řemeslně prozívat, vzhledem k tomu jak dobře se v minulosti vypořádal s podstatně většími žánrovými výzvami (především Devil’s Advocate).

Průměrná buddy detektivka s ne úplně vhodnou hudbou Thomase Newmana a ve finále se debilně chovající postavou jednoho z detektivů. Washington s Malekem si jinak docela rozumí, film nenudí a drží v očekávání thrillerové gradace a klíčového dějového zvratu, ale nakonec ničím nepřekvapí. Vyplatí se jej vidět pro bizardní, znepokojivou psycho kreaci Jareda Leta. Ta si zasloužila lepší scénář.

Revenge-flick produkt #metoo nálady v popovém balení s příjemným castingem, se snaživější charakterizací hlavní postavy, než na jakou jsme zvyklí z tematicky podobných revenge-hororů. Carey Mulligan je roztomilá, ale zmínky o “oscarovém” hereckém výkonu jsou mimo. A vůbec, film v žádném směru nepřesahuje tvůrčí hranice hravé jednohubky, originální pouze zasazením daného tématu do áčkového mainstreamu. Scenáristické rádoby kouzlení ve finále naopak potvrzuje jeho kreativní limity v mezích pouhého svěžího tínejdžerského dramatu. Assassination Nation byla v daných vodách odvážnější a stylovější.

Farmář jde po členech mafie, která zabila jeho mámu. Irský přízvuk, severská drsnost a zvláštní černý humor. Nejzajímavější záporák (známý “kulatý obličej” David Pearse) jde bohužel na ránu jako první a nejvyšší boss záporáků je paradoxně nejméně povedená postava filmu. Mimo špatně uchopenou gradaci v tomto směru si ale snímek drží jistou osobitost, hlavně díky dobře zahranému, netypickému hlavnímu hrdinovi v podání méně známého Nigela O’Neilla. Tak trochu festivalovka, podávající žánrové námět po svém.

Miss Sloane má přesně to, co podobné Molly’s Game chybělo - hlubší charakterovou studii hlavní postavy včetně jejího soukromí. A že si Jessiciny herecké výkony hlubší focus postav zaslouží! Lobismus a politika zde možná nebudou bavit každého, mně osobně ale kontroverzní téma zbraní v USA zajímá (jsem za gun control) a tento film je do ní skvělým nahlédnutím.

Poklidná westernová road-movie bez výraznější dramatické zápletky, ale s humanistickým srdíčkem. Prostě Hanks. Jejím cílem je ukázat zase trochu jiné kouty a postavy amerického westernového období, jeho zákonitosti a strasti. Realističtějším způsobem než Costnerův The Postman :-) Jen Greengrasse v ní moc není cítit. Režíroval ji skutečně on? Návrat Jamese N. Howarda do žánru příjemný - i když kvůli minimalistickému pojetí filmu si ho naplno užijeme až počas závěrečných titulků.