Zdeněk Miler se narodil v Kladně. Od útlého dětství rád kreslil a zcela přirozeně směřoval k dráze výtvarníka. Vystudoval Státní grafickou školu v Praze a od roku 1938 pokračoval studiem na VŠUP u profesorů Jaroslava Bendy a Antonína Strnadla. Představoval si, že ho bude živit volná umělecká malba, jenže zasáhla válka. Studium musel přerušit, a protože malířstvím by se ve válečných časech neuživil, nastoupil více méně z nouze koncem roku 1941 jako výtvarník do Baťových ateliérů kresleného filmu ve Zlíně. Po válce dokončil školu a přešel do studia Bratři v triku, které v Praze vedl Jiří Trnka. Tomuto studiu dal i tvář - vyrobil pro něj firemní logo, když namaloval tři kudrnaté kluky v námořnických tričkách.
U Trnky se Miler naučil řemeslu animace i základům scénáristiky a byl připravený na samostatnou animovanou tvorbu. Jeho prvním filmem se stala temná pohádka O milionáři, který ukradl slunce na motivy literárního díla Jiřího Wolkera. V 50. letech se začal systematicky věnoval ilustrátorské tvorbě, zaměřil se na tvorbu pro děti a vedle ilustrací řady knih vyrobil i velké množství leporel a omalovánek. Jeho tvorba je spojena nerozlučně např. s dílem Františka Hrubína. V 50. letech začal také samostatně vystavovat. Svoji ilustrátorskou činnost spojil s nakladatelstvím Albatros, pro které postupně ilustroval přes čtyřicet knih. V roce 1999 obdržel od tohoto nakladatelství ocenění Zlatá paleta za více než 5 milionů prodaných výtisků knih, na kterých se podílel. O dva roky později obdržel i Cenu za celoživotní práci s dětskou knihou. Ilustroval např. Cesty formana Šejtročka nebo Kubulu a Kubu Kubikulu.
Slavná chvíle Zdeňka Milera přišla, když v roce 1954 dostal zakázku na film o výrobě plátěné košilky. Miler chtěl najít zvířecí figurku, která by celý snímek spojovala a pokud možno se v animovaném filmu dosud neobjevila. Na krtka údajně přišel během procházky, když zakopl o krtinu, a zvolil si jej proto, že s tímto zvířátkem dosud nepracovalo disneyovské studio. Zpočátku měl s postavičkou spoustu práce, jak ji polidštit, protože zvířátko mu podle ilustrací v odborné literatuře připadalo ošklivé a vzdálené postavě sympatického hrdiny. V rámci úprav byl nucen zavrhnout motiv košilky a na svět přišly spolu s krtkem kalhotky s kapsami. Výroba filmu trvala neuvěřitelné dva roky, ale výsledek stál za to. JAK KRTEK KE KALHOTKÁM PŘIŠEL slavil obrovský úspěch a na filmovém festivalu v Benátkách získal hlavní cenu Benátského lva. Postupně vzniklo více než 50 filmů s krtečkem v hlavní roli, které byly částečně iniciovány televizními společnostmi z Německa. Na sériích o krtkovi pracoval Miler až 18 hodin denně a vytvořil fenomén, který je snad s výjimkou Spojených států známý po celém světě. Úspěchu příběhů o krtkovi pomohla nejen originalita a roztomilost postavičky, která vše řeší s vtipem a nikdy se nemračí, ale i to, že krtek s výjimkou prvního filmu nemluví. On i jeho přátelé pouze vydávají zvuky citoslovcí, které jsou vlastně záznamem dětských hlasů výtvarníkových malých dcer. Děj příběhů je posouván pouze kresbou a mimikou, která je srozumitelná všem dětem. Za dobu padesáti let, po kterou se Miler své postavě věnoval, prošel jeho hrdina jen dvěma úpravami. Zrušil mu ocásek a zkrátil čumáček, aby krtka omladil. Protože Miler nestíhal ke všem filmům psát náměty a scénáře, jejich autory se stali přední spisovatelé Hana Doskočilová a Ivan Klíma.
Vedle krtka přišel Miler i s dalšími hrdiny a filmy. V letech 1960-61 natočil didaktickou filmovou sérii o štěňátku, které díky své zvídavosti osvětlilo dětem fungování přírodních procesů. V roce 1961 vznikla výchovná pohádka O NEJBOHATŠÍM VRABCI NA SVĚTĚ a v roce 1967 animovaný snímek SAMETKA podle rozhlasové hry amerického spisovatele Corwina, který napsal snímek o housence, která stepovala. Ve druhé polovině 70. let vznikla úspěšná série filmů o cvrčkovi. Vedle toho vznikla např. pohádka O KOHOUTKOVI A SLEPIČCE. Celkem natočil na sedmdesát filmů pro děti a dva snímky pro dospělé - RUDOU STOPU a ROMANCI HELGOLANDSKOU, ve které zabrousil na neprobádanou půdu animovaného hororu.
Jeho tvorba se stala skvělým vývozním artiklem československé kinematografie a získal za ni desítky ocenění na nejrůznějších festivalech a přehlídkách. V roce 2006 mu bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy 1. stupně. Pro studio Bratři v triku pracoval až do roku 2002, kdy odešel do důchodu. Životní partnerkou Zdeňka Milera se stala výtvarnice Emílie Milerová, která se zaměřila na krajinářskou malbu. Narodily se jim dvě dcery - Kateřina a Barbora.
Milan "gudaulin" Černý
