Tennessee Williams

„Kdybych se zbavil svých démonů, ztratil bych své anděly.“

Jeden ze tří nejvýznamnějších dramatiků 20. století v USA, těmi dalšími dvěma jsou Arthur Miller a Eugene O'Neill, dramatik poetického jazyka a brutální reality, autor více než dvaceti divadelních her, jichž se většina dočkala i několika filmových zpracování a člověk, v jehož šlépějích byste přes veškerý jeho umělecký úspěch kráčet zřejmě nechtěli…

Narodil se jako Thomas Lanier Williams v Columbusu ve státě Mississippi a měl dva sourozence, starší sestru Rose a mladšího bratra Dakina. Jeho otec, jistý Cornelius Williams, byl obchodní cestující a alkoholik a nechodil pro ránu ani ponižující slovo daleko. Jedinou výhodou soužití s ním bylo, že doma příliš času netrávil. Malý Thomas byl neduživé dítě a díky následkům záškrtu dokonce na rok prakticky ochrnul a byl upoután na lůžko. Světlem v jeho životě se stala jeho matka Edwina a starší sestra Rose, na kterou se velmi upnul. U Rose nakonec, dost možná právě díky neutěšeným rodinným poměrům, propukla schizofrenie. Její stav se pořád zhoršoval, až ji nakonec v roce 1943 byla provedena lobotomie a musela být do konce života hospitalizovaná. Bratr ji nikdy neopustil a celý život ji navštěvoval a financoval její léčbu. Ale to hodně předbíháme.

Rodina se díky otcově povýšení a získání stálého místa v obuvnické firmě přestěhovala do St. Louis, kde začal Thomas chodit i na střední školu. Začal tu psát i povídky a ačkoliv byly některé publikovány i v časopisech, širšího uznání se nedočkal. Po střední začal studovat žurnalistiku na univerzitě v Missouri a pokračoval i ve psaní, napsal i první hry a dostalo se mu i prvních skromných úspěchů, když dostal čestné uznání v literární soutěži za svou ranou hru „Beauty Is the Word“ (1930). Neprošel ale vojenským výcvikem a otec jej poté stáhl ze školy a nechal jej zaměstnat v oné obuvnické firmě, kde působil. Rutina ho ničila, ale na druhou stranu si svou frustraci vybíjel ve psaní a po nocích psal jako divý. Úspěch ale nepřicházel a když mu bylo čtyřiadvacet, nervově se zhroutil. Ze vzpomínek na toto období pak vzešla jedna z jeho nejslavnějších postav Stanley Kowalski v Tramvaji do stanice Touha.

V polovině třicátých let se pak jeho matka konečně rozchází s otcem, byť se nikdy nerozvedli a o něco později Thomas opět vstupuje na vysokou školu. Vystřídá jich nakonec několik, ale nakonec získá bakalářský titul v angličtině. Přichází rok 1939 a z Thomase se stává Tennessee, vyznává tak lásku svým jižanským kořenům a přízvuku a první úspěch už číhá za dveřmi… V témže roce se stěhuje do New Orleans a získává i grant od Rockefellerovy nadace jako uznání za svou hru „Bitva andělů“ (1940) (známější jako „Sestup Orfeův“), a to brzy přitáhne zájem filmařů. Stává se placeným scenáristou MGM a bere plat 250 dolarů týdně. V roce 1944 je pak v Chicagu uvedena jeho hra „Skleněný zvěřinec“, která se nakonec přestěhuje i na slavnou Broadway v New Yorku a stává se tu velkým hitem.

Obrovský úspěch jeho následující hry, „Tramvaj do stanice Touha“ (1947), z něj rázem dělá jednoho z největších dramatiků své doby. Do konce padesátých let se s velkým úspěchem na Broadway hraje sedm jeho her – „Léto a dým“ (1948), „Tetovaná růže“ (1951), „Camino Real“ (1953), „Kočka na rozpálené plechové střeše“ (1955), „Sestup Orfeův“ (1957), dvě jednoaktovky „Náhle loňského léta“ a „Something Unspoken“ (1958) a „Sladké ptáče mládí“ (1959). Tady se seznámil a spřátelil s další významnou divadelní, ale i filmovou osobností, s Eliou Kazanem. Navázali spolu nejen úspěšnou uměleckou spolupráci na divadle i ve filmu (Tramvaj do stanice Touha, Baby Doll), ale poutalo je i doživotní přátelství.

Na počátku padesátých let se Williamsovým hrám dostává i pozornosti filmařů a v následujících dvou dekádách se velmi kvalitních filmových zpracování dočkává celá řada jeho her. Opomenout určitě nelze slavnou Kočku na rozpálené plechové střeše (1958) s Liz Taylor a Paulem Newmanem, první filmovou adaptaci Skleněného zvěřince (1950) s Kirkem Douglasem, Suddenly, Last Summer (1959) s Katharine Hepburn a Liz Taylor, Sestup Orfeův (1960) s Marlonem Brando a Joanne Woodward, Sladkého ptáka mládí (1962) opět s Paulem Newmanem, či Noc s leguánem (1964) s Richardem Burtonem a Avou Gardner.

Koncem padesátých let se ale Tennessee začal čím dál víc utápět v alkoholu i drogách a jeho umělecká kariéra začala stagnovat, psal stále a psal hodně, ale už to prostě nebylo ono. Ale nemyslete si, že by těmto démonům podlehl jen tak, kvůli slávě. Tennesee byl totiž gay, což pochopitelně nebylo v Americe tehdejší doby něco, čím by se mohl chlubit a navázat vztah bylo tehdy ještě mnohem složitější. Přesto po několika avantýrách potkal na konci čtyřicátých let svou největší lásku, příležitostného sicilského herce Franka Merla, začali spolu i žít a byla to nejšťastnější léta Tennesseeho života. Frank svou povahou vyvažoval Williamsovu depresivní podstatu a odrazilo se to právě i v jeho umělecké kariéře, která stála na vrcholu.

Nicméně alkohol, drogy i četné avantýry jejich vztah nakonec ukončily. Frankovi ale byla chvíli na to diagnostikována rakovina plic a Tennessee s ním zůstal až do konce. A pak se zhroutil a skončil i na psychiatrické klinice, kam jej umístil jeho mladší bratr. Do konce života mu to neodpustil. Později se cítil osamělejší a osamělejší a ani vztahy s čím dál mladšími muži nedokázali jeho smutek a také strach ze stáří utlumit.

25. února 1983 byl nalezen mrtvý ve svém apartmá v hotelu Elysée v New Yorku. V krku mu při pitvě našli plastové víčko z láhve Seconalu, kterým se dost pravděpodobně předávkoval a udusil se jím. Elia Kazan o něm jednou prohlásil: „Všechno v jeho životě je v jeho hrách a všechno v jeho hrách je v jeho životě.“

Hulk "PetrPan" Neuvěřitelný