Zakázaný majetek

Začne-li příběh osudové lásky vyprávět malá, ušmudlaná holčina v odrbaných šatech, jsem na pozoru.. A vyplatilo se, neusnula jsem na vavřínu dvou zamilovaných, i když přiznávám, že Robert Redford a Natalie Woodová tvoří nádherný filmový pár a krásně to mezi nimi jiskří.. Matka, ztělesněná pijavice, v podání Kate Reidové dokonale odporná, tím skládám poklonu jejímu hereckému výkonu.. Nadčasovost tématu mě v závěru doběhla, takže hodnotím do plných.. A vše, co by se dalo či mohlo vytknout, už jsem zapomněla.. (23.03.2021)

Autora předlohy (Tennessee Williams) byste odhadli, i kdyby nebyl uveden v titulcích – dusný americký jih, pár postav, malý prostor a k nesnesení stupňované sexuální napětí. Takhle alespoň vypadají znamenité první dvě třetiny. Howeova kamera s velkou hloubkou ostrosti a bez vizuálních kudrlinek je maximálně koncentrovaná na postavy. Další vrstvy komplexních charakterů již odhalují samotní herci, typově přesně obsazení a přesvědčivější v drobných gestech než ve velkých výstupech (což pro Woodovou platí obecně). V poslední třetině je model „mnoho kohoutů na jednom kolbišti“ rozbit, aby jej nahradila sladkobolná romance s kupou bezobsažných scén, jež film pouze popostrkují k nevyhnutelnému finále. Z témat rozpracovaných v úvodu je k pointě, navíc málo uspokojivé, doveden jenom Elektřin komplex. Se slabošstvím mužů a legrací ze zazobanců se již více nepracuje. Přesto film dává okusit mimořádnou citlivost vůči na pohled banální vztahové látce, jakou Pollack později vynikne. 70% (24.07.2019)

"Duhu a hvězdy, co víc si mám přát, Ať budeš kdekoliv, ty můžeš mi dát.... Sladké sny na polštář.....a hvězdy pro oči....a pro naši lásku první cenu...červené růže, halenky žluté....Co ještě měla bych si přát. Pajetky černé, jež víří, když hudba k tanci začne hrát. Všechny ty poklady chtěla bych mít....všechno, co můžeš mi dát. proto duhu budu si přát, dokud budu žít..." Ty slova i melodie mi utkví v paměti hodně dlouhou dobu a to nemluvím o Robertovi. Ačkoliv Owen a Alva byli hlavními hrdiny tohoto filmu, kteří ve svých rolích rozhodně nezklamali, nemohu si pomoct, ale souhlasím tady s jedním názorem, že Willie působila jako ten hlavní pilíř, který na sebe dokázal svým způsobem chvílemi upoutat větší pozornost, než ústřední pár. Ovlivnil to nejen fakt, že jí hrála Mary Badham skvěle rebelantsky, ale ona byla i vypravěčem celého příběhu jedné velké lásky, která začala kdysi a kdesi v malém městečku Dodsonu. (02.02.2015)

Když je to podle hry T. Williamse, nedá se v závěru očekávat s příliš velkou nadějí svatební pochod a sladký polibek novomanželů. Film sice vzhledem k době vzniku jen decentně naznačuje, ale přesto je jasné, že Alva v rozpadajícím se penzionu pod horkem skroucenými prkny v podstatě provozuje prostituci. Atmosféra nelítostného horka z filmu přímo sálá. A Alva se zoufale přichytí další kladné mužské postavy, po jejím zmizelém otci, kterou jí osud přihrál do cesty. Romantika je to trochu upocená a její konec se dá předvídat. _____ Natalie Wood hraje svoji Alvu, která nechce vidět reálný svět kolem sebe a raději ho halí do lží, jimž ale sama nevěří, bez sebemenšího zaváhání. Člověk jí vážně věří její zoufalou křehkost v drsném světě. Redford, popravdě, nemá moc zajímavě napsanou postavu. Jeho charakter není zřetelný. Matka už je postava vyhraněnější. Zdánlivě normální ženská, která sem tam něco řekne a sem tam něco udělá, přesto se tím ale projeví jako stvůra. SHRNUTÍ: Jako varování těm, které chtějí celý svůj život vsadit na muže. Jako varování před unáhlenými závěry. (19.07.2018)

Značně typický Tennessee Williams, který se sice tváří velmi psychologicky, ale postavy jeho dramat jsou spíše modelové. Pollackova režie poněkud obrousila psychoanalytické ostré hrany (Kazan by byl asi lepší režisér snímku), přidala klasicky filmový pohled a zvýraznila nostalgii a touhu po idyle (což se mi jeví na filmu nejzajímavější - i v postavě Alviny sestry). Sociální kritika zůstává, Tennesseeovo drsné jižanství je pak uhlazováno hudbou, která se sice snaží být autentickou, ale jde spíše o dobové retro (tedy po povrchu jdoucí), a mírně líbeznou kamerou. (30.04.2010)