Jóhann Jóhannsson

„Mým ideálem je hudba, v níž se elektronické a akustické tóny snoubí v dokonalé harmonii."

Jóhann Jóhannsson je jednou z nejvýraznějších postav současné islandské hudební scény. Tento skladatel, multiinstrumentalista, který je mnohými označován za hudebního vizionáře, se narodil 19. 9. 1969 v Reykjavíku, na jehož předměstí poté vyrůstal. Jóhannsson se začal učit hře na trombón a na klavír, když mu bylo 11 let, ale na střední škole hudbu na čas opustil, neboť mu nevyhovoval akademický přístup. Pokračoval ve studiu na univerzitě, kde se věnoval literatuře a cizím jazykům, a od svých 18 let téměř deset let strávil působením v indie rockových kapelách. Tam začal experimentovat s vlastními kompozicemi a hledat způsoby, jak překonávat žánrové hranice.

Umělecká komunita v Reykjavíku nebyla početná a spolupráce mezi umělci z různých sfér tak byla běžná. Jóhannsson stál v roce 1999 u zrodu uměleckého uskupení Kitchen Motors, které si kladlo za cíl takovou spolupráci podporovat. Zájem Jóhanna Jóhannsona o modulární syntezátory a historické elektronické hudební nástroje dal v témže roce vzniknout projektu Apparat Organ Quartett, hudebnímu uskupení, které vytvořil spolu s třemi dalšími klávesovými nadšenci. Jeho členem byl až do roku 2012 a pod jeho hlavičkou vyšla dvě alba.

První sólové album Englabörn, vydané v roce 2002, přineslo řadu hudebních miniatur, v podání smyčcového kvarteta obohaceného elektronickými prvky, perkusemi a klávesami. Virthulegu Forsetar, vydané o dva roky později, již bylo mnohem rozsáhlejším dílem, kombinujícím žestě, varhany, klávesy a nezbytnou elektroniku do zajímavého celku, se záměrem uvést jej v kostele Hallgrimskirkja v Reykjavíku, kde bylo album i nahráno.

Pro zajímavost – na Jóhannssonův hudební vývoj měl nesporný vliv i jeho otec, který pracoval jako vedoucí údržby pro IBM a byl jedním z prvních islandských počítačových programátorů. „Ve volném čase tvořil zvuky a skládal melodie na IBM 1401, úplně prvním počítači, který byl na Islandu v roce 1964 instalován. Hudba, kterou naprogramoval, inspirovala mou vlastní kompozici IBM 1401 - A User's Manual. Některé zvuky, které tehdy otec vytvořil a natočil na kotoučový magnetofon, jsem použil přímo pro své album." Toto album patřilo mezi jeden z nejambicióznějších Jóhannssonových projektů a vyšlo v roce 2006. Ještě předtím však bylo poprvé (ovšem v daleko jednodušší verzi) uvedeno již v roce 2002 na Dansem Festivalu jako hudební doprovod k tanečnímu vystoupení choreografky Erny Omarsdórtir.

Práce na projektech pro divadelní a taneční představení přivedla Jóhannssona k filmové hudbě. Jeho díla doprovází celou řadu snímků, mezi jinými např. The Good Life (režie Eva Mulvad, Dánsko, 2010), Varmints (režie Marc Craste, Velká Británie, 2008), For Ellen (režie So Yong Kim, USA, 2012), z poslední doby pak stojí za zmínku spolupráce s režisérem Dennisem Villeneuvem na filmu Prisoners a s Joshem C. Wallerem na kriminálním dramatu s názvem McCanick. Hudba z jeho pera zní i v nezávislé filmové tvorbě, za všechny lze uvést aspoň Mystery (režie Lou Ye, Čína, 2011) nebo oceněný Le Grand Cahier maďarského režiséra Janose Szazse (2013).

Výsledkem hudební spolupráce na snímku režiséra Dennise Villeneuva Sicario: Nájemný vrah byla pro Jóhanna Jóhannssona nominace na cenu Americké filmové akademie za nejlepší filmovou hudbu, nominace na cenu BAFTA i Critics' Choice. Již o rok dříve se však v seznamu Oscarových nominací objevil s hudbou ke snímku Teorie všeho režiséra Jamese Marshe, která mu nakonec vynesla Zlatý Glóbus.

LadyPupu