Ashes and Snow

Ty obrazy jsou většinou skutečně hezké, to rozhodně, ale když mám celý film pocit, že sleduju nějakou new age agitku, asi je něco špatně. Jasně, má to strašně hluboké poselství o tom, jak jsme všichni jedno, zvířátka s lidmi můžou žít ve smíru a naprostém pokoji, nebylo by lovců a kořistí, všichni bychom se měli strašně rádi a všichni tu mají zavřené oči jen proto, že správně můžeme vidět jen srdcem, že... Jenže sorry, tohle já neberu. Je to jen strašně naivní názor, úplně mimo realitu, protože lidi jsou prostě lidi, zvířata jsou prostě zvířata a geparda na poušti fakt neuvidíte. A kdyby měl hlad, klidně sežere i to děcko, co u něj bylo. To je prostě příroda, takhle funguje a nezměnilo by to ani to, kdyby tu byl světový mír a všichni jsme se drželi za ruce a tančili okolo stromu. A Ashes and Snow tu svoji myšlenku nejenže říká, ale vnucuje. Možná by stačilo ubrat nebo naprosto vyřadit mluvenou řeč a pak by to mohlo možná i působit jako alternativní realita, ale takhle to fakt neberu. Nuda by to ale asi byla tak jako tak, protože se tu od jisté chvíle začnou záběry opakovat. ale aby to vypadalo jakože nějak jinak, změnil Colbert prostředí a zvíře, ale jinak je všechno stejné. A nejlepší studií pohybu těla pro mě stejně asi zůstane Michigan Avenue. 2* (21.03.2021)

Rada by som napísala pár slov, kým ešte ten zážitok vo mne doznieva. Nie je jednoduché okomentovať niečo tak hlboké a emotívne. Nie je to dokument, a áno je to umelecky spracované. Umenie predovšetkým oslovuje dušu a malo by vyvolávať emócie. Skoro polovicu som preplakala, čiže keby som hodnotila len umeleckú stránku, nemala by som na výber a musela hodnotiť plným počtom. Toto dielo je však ďaleko hlbšie, než to povrchná ľudská myseľ dokáže vstrebať. Snáď som pochopila podstatu. Určite som nepobrala všetko, ale žasnem ako sa dá pár slovami vyjadriť toľko veľa. Všetky scény so zvieratama boli nádherné. Nerada by som urobila takú chybu, ako niektorí, čo tu hodnotia len technickú stránku a nedokážu sa ponoriť do víru videného a zapojiť emócie. Dej, ak to tak vobec možem nazvať a zároveň celá myšlienka filmu bola dosť zenová. Sme prepojení. Sme jedno. Prirodzený kolobeh života.Celý čas som však zároveň vnímala, ako veľmi sme sa odtrhli a vzdialili od svojej podstaty. To bol dovod, pre ktorý som plakala. Zvieratá sú prirodzené a dokážu s nami žiť úplne v mieri a súznení. To len my stále hľadáme Raj. Pritom sme tak slepí, že nevidíme, že sme sa doň narodili. (18.08.2016)

Nežné, krehké, meditatívne a nápadité prepojenie všemožných výrazových prostriedkov - od možností ľudského pohybu cez tanečné kreácie, ukážka fotografických snímkov partnerstva človeka a zvieraťa vo filmovom prevedení, dominujúca meditatívna hudba, sugestívny slovný doprovod... všetko nakombinované veľmi jemnocitne. Krásne syntetické umelecké dielko. (12.03.2010)

Súhlasím s používateľom Dudekom, ale snímku hodnotím ako lepší priemer, pretože pohyb na hranici fotografie a filmu mi pripadal zaujímavý, okrem toho, téma symbiotického vzťahu človeka a prírody je v dnešnej spoločnosti naliehavá. Gregorymu Colbertovi sa podarilo pekne zachytiť napríklad stádo slonov, zábery možno nie sú dych berúce, avšak vyvolávajú reflexiu. Jednoduchosť neznamená hneď povrchnosť, neoriginalia nie je vždy gýčom. Celý film je taká lyrická básnička, neurazí, neotrasie, ale zanechá jemný dotyk. (11.10.2013)

Jako součást výstavy si tento poetický film dokáži představit velmi dobře, jako samostatný snímek však příliš nefunguje. Kýčovité záběry doprovázeny o nic méně kýčovitými slovy nespějí k hlubší myšlence, ba dokonce ani nesměřují k nějakému závěrečnému vyústění. Zpomalenost celého snímku má nejspíše evokovat jistou symbiózu mezi filmových obrazem a fotografií. Bohužel Ashes and Snow stojí přímo na pomezí těchto dvou formátů, přičemž se mu bohužel daří neobohacovat ani jeden z nich. Statická fotografie dokáže být stejně sdělná, jako její rozpohybovaná sestra a soubor jednotlivých snímků, kde si pozorovatel sám může rozdávkovat čas, dokáže být mnohem silnější než sledování tohoto „dokumentu“. Když k tomu připočtu fakt, že v rozpohybovaných obrázcích vypadá celé to krásné souznění lidí se zvířaty mnohem nuceněji než na fotografii nezbývá již téměř žádný důvod, proč Ashes and Snow zhlédnout. (18.03.2010)